mám dva psy

a když mi občas dojde, že je oba asi přežiju, tak mi není moc lehko u srdce....

Re: mám dva psy

Bylo by mi mnohem tíž, kdybych si myslela, že oni přežijou mně. Pro ně by to byla mnohem větší rána.

chapem

mam psa, 11 rocny zlaty retriever, je to moja srdcova zalezitost. vnimam cez neho rocne obdobia, pocasie...tazko sa mu dycha ked je teplo, burok sa strasne boji, v zime ho bolia  klby......budu ma vonku, chodi vsak do domu, vysavam, umyvam, nic mi nevadi.aj tak mu nevratim vsetko co som do neho dostala....lasku, zaujem,  nadsene vitanie.....ked si dam  hlavu do dlani, pride ku mne a nufacikom mi odtahuje ruky....je to sice nekonecne ziarliva potvora, nesmiem s nikym na dvore hovorit. on sa prituli ku kazdemu, miluje ludi. kazda navsteva je asi pre neho.musi sa pohladkat, poskrabkat, potom sa stiahne.vsetky deti z ulice za nim chodia, aj tie najmnesie....

.bojim sa kazdy den o jefa, najma teraz, uz rano tazko dycha....vecer je ovela horsie.

drzte nam palce, aby sme prekonali a prezili leto....na jesen bude lepsie....

Úpřimnou soustrast, Vaťáku.

Pes mého života umřel před dvěma měsíci. Byl to pan pes, půlka mého srdce a ušlechtilá duše, i když by v něm nezasvěcený viděl jen malého voříška.

Nejen psi,

ale i kočky se stávají členy rodiny. Nejlepší pak je, když jí spolu z jedné misky nebo spolu i spí

Měl krásný život.

Taky máme takovou Carevnu, je jí taky 7 a žije si asi tak podobně. Vůbec nepočítám s tím, že by nás v blízké době opustila, to prostě nejde.

Pochovala jsem už tři kamarády

a další tři už mám doma - v různém věku. Prostě už bychom bez psa nemohli být. Jak říkám "pes je člověk, který mě s radostí uvítá, i kdybych přišla domů ve tři ráno". A to na rozdíl od manžela

Pes je...

...pro spousty lidí člen rodiny  Od toho se odvíjí jeho život i smrt  Mám za sebou jednu takovou smrt takového člena rodiny...včetně nového takového člena rodiny  A pokud ztratím já jeho dříve nežli on mne...i přes všechny starosti opět svou rodinu rozšířím...imho to stojí za to

chtelo

by to dalsiho pejska, ale ne vzdy je chut nebo moznost. Ale fakt je, ze peci o dalsi stene, clovek zacne s usmevem vzpominat na predchoziho pejska a novy mu prinasi nove prihody, pak to tolik neboli. Ja si to nebudu moci dovolit, dokud se neodstehuju na vesnici. Zatim jen doufam, ze se toho ta moje dvanactileta obluda dozije, pak si poridim celou smecku a v posteli budou spat vsichni.

.

Psi jsou radost i starost, největší trauma ale bývá právě z úmrtí pejska, je to člen rodiny a mazlík, v podstatě takový chlupatý věčný dítě... Co nikdy nevyroste, vždycky bude potřebovat Vaší něhu a péči a vždycky Vám to vrátí svojí bezelstnou přízní. Měl jsem léta Čivavu jménem Astík, rodové jméno bylo Huastek von Neuštejn, zkráceně tedy místo Huastek - Astík. Výborná osobnost, dodnes na něj s láskou vzpomínám, ale když umřel, rodiče u kterých trávil poslední léta života byli z jeho odchodu velmi špatní. Dokonce natolik, že už dalšího psa nechtějí, z toho jednoduchého důvodu, že ho prostě nechtějí vidět umírat. Svým způsobem je chápu. Taky mám fenku, sice je to rasou "Žižkovský mix", ale je zlatá a vím, že až odběhne do psího nebe, tak to bude obrovské neštěstí a rána v srdci pro všechny zúčastněné...

Re: .

Je vidět, že jste  tento příspěvek do diskuze napsal od srdce.  Rozumím Vám a prožívám to stejně. Mám 11 ti letého černého labradora.

.

Starou Huť znám jako své boty. Jezdil jsem do Pouští u Mokrých Vrat V.Kroupa