nakonec dobry

nejdriv jsem chtel byt trochu jizlivy, je me o neco mene nez vam, nejsem sportovec v pravem slova smyslu ale alpy (kdysi tatry) a vysokohorska turistika je me velmi blizka

pokud jste tedy prekonal tyto pocatecni "tresy", zkuste si v alpach slapnout s nejakym pruvodcem zajistenou cestu okolo 3000, poznate ze ve vasem clanku je dost nadsazky

gratuluji k neskutečnému počasí

já jsem zkoušel vystoupat na Rysy nejmíň 4x ale nikdy se mi to nepodařilo. Vždycky jsme to kvůli počasí museli odpískat. A to jsem byl i na Gerlachu. Prostě na Rysy mám nějakou smůlu. Už začínám být pověrčivý, proč zrovna právě jenom ty Rysy? Je to pro mě zakletá hora.

Ještě jednou gratuluji a děkuji za krásné snímky.

Také soudruh Lenin měl při výstupu podobné pocity

, bylo mu mdlo, ale zdárně výstup dokončil

Re: Také soudruh Lenin měl při výstupu podobné pocity

Škoda, že tam byl tak pozdě. Mohl tam lézt o pár let dříve, vzít s sebou Jožana Džugašviliho, mohly se s nimi řetězy utrhnout .... a bylo dobře.

no

já se tam chystám v srpnu.tak jsem zvědavej co bude hora povídal.

Re: no

Přeji krásné počasí a nádhrný zážitek.

Podobna vec se mi prihodila v Italii

Super, ze jste to dokazal. Nekdy staci chvile odpocinku a odreagovani se srandou s prateli. Podobna vec se mi prihodila na stredne tezce ferrate v Italii za studentskych let. 20tikilova krosna na zadech, trista metru ve skale, s nulovym jistenim, s totalne osoupanyma podrazkama pohorek, a do toho zpoza steny prisla bourka. Na ceste dolu pres par previsu se mi navic urval popruh krosny na pravem rameni - asi jako bonus. Taky jsem mel "plne kalhoty". Nakonec jsem to slezl zpatky po usecich s prestavkami a od te doby jsem v horach precejen opatrnejsi. Kazdopadne zazitek asi na cely zivot, takove veci clovek hned tak nezapomene.

Při výstupu na dvoutisícovku se snad neumírá

Na Rysech jsem byl jako mladý "svazák" 2x. Výstup mi v žádném případ nepřipadal náročný, např. v porovnání s přechodem ¨Chabence. Dnes jako zralý šedesátník žiji pár metrů nad mořem. Zeť s dcerou a vnukem mě vloni vytáhli na hory na dva kopečky vysoké cca 2300 metrů. Pěšky skoro nikam nechodím, ale aktivně denně plavu. Při výstupech jsem neměl vůbec žádné problémy s dýcháním, pouze jsem měl obrovskou bolest v lýtkách.    

Re: Při výstupu na dvoutisícovku se snad neumírá

Umírá. Minulý týden zemřel jeden Čech pod Soliskem. Dokonce ani nespadl, ale zkolaboval. I u nás cestou na Lysou přibývá pomníčků. A nejsou to jen starší lidé.

.

Byla by to věčná škoda, kdyžbyste se proměnil ve statistiku. :) Jsem rád, že jste to dokázal, sám jsem již párkrát v životě tento Váš pocit zažil, ale věřte, že v momentě, kdy opravdu začne jít "tlustý do tenkejch", tělo Vás v tom nenechá. Předvede neskutečné výkony. :) A pak ležíte na zádech, hledíte na nekonečné nebe, ztěžka dýcháte a říkáte si "Nashledanou, Zubatá... Holt příště, možná - nashledanou. " :)

Re: .

Asi máte pravdu. Ale já to prožil poprvé v životě.

Rysy

Mám z toho vrcholu stejný pocit - malounko zprofanovaná turistická výzva. Možná bych i uvažoval, na počest všech soudruhů, kteří to mysleli dobře, se tam vydat. Ale vyděsil jste mě pádem na polskou stranu - to by nešlo...

Pěkné

Uz je to vysoko...

Na Rysech jsem byl trikrat a kolem 2,5 tisic mnohokrat. Nikdy jsem si neuvedomoval, ze muze nekomu delat problemy v techto vyskach ridkost vzduchu, az jsem potkal cloveka, ktery mel problemy uz ve dvou tisicich. Je to silena zrada, ktera cloveka vetsinou ani nenapadne.

Re: Uz je to vysoko...

JJ, je to zrada, kterou pociťuje dnes a denně mnoho turistů kteří přiletí letadlem z nížiny do hor. V J. Americe pak shánějí jak diví lístky jedné místní rostlinky :-))))