"Tak, a teď vypadám jak prase..."

komentuje muž u oběda to, že se pokapal rajskou omáčkou. Manželka se na něj podívá a dodá: "A ještě sis pokecal košili!"I tak může vypadat komunikace mezi partnery.

Pokud si ještě vzpomeneme na dobu, kdy jsme byli zamilovaní,  možná se nám vybaví i vzpomínky na to, jak jsme se těšili, až se zase potkáme. Měli jsme si toho tolik co říct. A i když naše ústa mlčela, bylo nám spolu dobře…

Nestýská se vám někdy po těch časech? Nechtěli byste je vrátit?
No, tak čas určitě nevrátíme, roky plynou dál, ale můžeme udělat něco pro to, abychom se na sebe zase začali těšit.

PĚT ZÁKLADNÍCH ROVIN KOMUNKACE
Podle psychologů existuje pět úrovní komunikace. Všechny jsou pro nás důležité. V manželství bychom se měli snažit o dosažení té nejvyšší z nich.
1. KONTAKT – na úrovni frází a klišé
Vše začíná v okamžiku, kdy se potkáme. Ještě se neznáme a tak začínáme nesměle navazovat vztah. Zjišťujeme, zda ten druhý má zájem s námi vůbec mluvit.
"Ahoj, jak se máš?" "Díky, mám se dobře."
2. Mluvíme o lidech, podáváme INFORMACE o věcech
Když je zájem i z druhé strany, můžeme se posunout o úroveň výš. Vyměňujeme si informace, které ještě nejsou o nás, ale už o nás mohou leccos prozradit. Nejčastěji se takové rozhovory týkají jiných lidí nebo věcí, které nás zajímají.
"Tak jim ta předpověď nevyšla. Mělo pršet a přitom je takové vedro…"
3. Vyjadřujeme své NÁZORY a někdy i hodnotíme
Je-li vztah navázán a my si přejeme, aby pokračoval dál a vyvíjel se, je třeba přejít k prostřední úrovni. Při ní říkáme, co si myslíme a někdy vyslovujeme kritiku – druhých i sebe. Je to první otevírání se jeden druhému. Je to první z úrovní, kde se stáváme zranitelnými. Proto testujeme, zda tomu druhému můžeme důvěřovat. Často si klademe otázku: "Nechá si to pro sebe, nebo to za chvíli budou vědět všichni okolo mne?"
"Sledoval jsi včera otázky Václava Moravce? To byla hrůza, jak se tam ten nový premiér naparoval..."
4. Vyjadřujeme své POCITY
Když cítím, že je nám spolu dobře, nemusím si to nechávat pro sebe. Mohu říct: "Jsem rád, že tě znám. Vážím si toho, že mi důvěřuješ natolik, že spolu můžeme hovořit o tvých starostech. Je mi s tebou dobře." Na této úrovni dochází k vzájemnému sblížení, začínáme se navzájem důvěrně poznávat a to vede ještě k lepšímu porozumění.
5. SETKÁNÍ dvou SRDCÍ
Tuto nejvyšší rovinu komunikace nepozná každý. Není to rovina, na které bychom se běžně setkávali. K růstu osobnosti potřebujeme určitý pocit nezávislosti a svobody. Osobní prostor, kam ten druhý vstupuje, jen když s tím souhlasím. Proto ke "sdílení dvou srdcí" dochází jen tehdy, když to dovolí obě strany.

Pět úrovní komunikace bychom mohli přirovnat k domečku, kde se v přízemí, za dveřmi, pozdravíme a řekneme si, jak se máme. Cestou do prvního patra si povídáme o tom,  koho jsme během dne potkali, jaké nové poznatky jsme získali. Při stoupání do druhého patra si vyměňujeme naše názory a ještě o patro výš dochází k vzájemnému sdílení pocitů. Dostaneme-li se spolu až do podkroví, může dojít konečně i ke splynutí našich srdcí.

Poslední dobou, když jdu na návštěvu někoho, kdo bydlí v paneláku, nepoužívám výtah, ale chodím raději po svých. Je to dobrý test mé kondice. Jak na tom právě jsem, poznám podle toho, ve kterém patře se začnu zadýchávat.

V našem domečku komunikace neexistuje žádný výtah. Abychom se dostali do vyššího patra, musíme vynaložit námahu. Možná se při tom i zadýcháme. Ale podobně, jako se dá vytrénovat naše tělo, můžeme se učit i kvalitní manželské komunikaci. Když to nevzdáme, bude to s každým dalším pokusem snadnější.

Vraťme se ještě k úvodnímu dialogu dvou manželů nad pokapanou košilí. Jak byste se cítili, kdyby takto reagoval váš partner? Zasmáli byste se tomu, nebo byste se urazili?
Včera jsme se s manželkou bavili o tom, jak si jeden na druhém ceníme smyslu pro humor. Myslím, že ho skutečně máme.
Přesto by se mohlo stát, že bych na podobná slova od manželky reagoval podrážděně. Ono totiž nezáleží jen na slovech, ale i na tom, jak tato slova podáme, čím je doprovodí naše mimika atd…

O manželských setkáních vím už skoro dvacet let. Celou tu dobu mám doma i přednášky, které tvoří základní osnovu tohoto projektu. Přečetl jsem si je už dávno. Ale teprve letos, po čtvrt století manželství, jsem je mohl prožít spolu se svou manželkou. Určitě to nebyl ztracený čas. Setkali jsme se třeba s lidmi, kteří měli podanou žádost o rozvod. Na radu přátel navštívili loni Manželská setkání a po návratu domů žádost o rozvod stáhli. Naše manželství považuji na šťastné, přesto věřím, že to nejlepší máme ještě před sebou.

Nechcete příští rok navštívit Manželská setkání i vy? Nemusíte se bát. Není to jen vážné filozofování nad problémy. Není to ani suché teoretizování. Všichni přednášející dokážou přidat své osobní zážitky i vtipné historky, díky nimž se pak vše lépe pamatuje.
V úvodu přednášky o komunikaci zazněla nádherná historka o tom, jak může dopadnout upřímná komunikace s tchýní. Protože mám s maminkou mé ženy velice dobrý vztah (viz článek Moje tchýně nelže), dovolím si závěrem tuto historku přidat jako takovou malou třešničku na dortu.
Manžel vítá tchýni, která právě přijela na návštěvu: "Maminko, jak dlouho se u nás zdržíte?"
"Jen tak, abych se vám neomrzela," zní odpověď.
"Ale čaj si s námi ještě vypijete. Ne?"

Umějí-li se spolu manželé domluvit, je to fajn. Když ne, zadělávají si na problémy, které dokážou zadusit i tu nejsilnější lásku. Je proto dobré se partnerské komunikaci pravidelně věnovat a rozvíjet ji. Jedná se totiž o velice dobrou investici do našeho manželství.   (Střípky nejen z prázdnin 11)

Předchozí články z Manželských setkání:

Chceš, abych ti odpustil? Nemáš nárok!

Desetikilový důkaz lásky...