Pavel Renčín
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 805x
Seznam rubrik
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 51: Kanibalové
„Zůstáváme v podzemí!“ vykřikla Rita. Udivené pohledy jí sklouzly po zádech. V tu chvíli nevnímala víc, než zpěněnou vodu a blížící se křižovatku. Tmavě rudé cihly se rozmazaly rychlostí, kterou po nich klouzaly reflektory Kraksny. Proudy splašků se řítily vpřed.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 49: O mrtvých
Tomáš Slíva sykl. Choulil na bobku zády k ostatním. Odrané bavlněné pončo, dárek od skřeků, coural po palubě. Nasávalo z ní olejnatou vlhkost jako houba. Muž tomu nevěnoval pozornost.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 48: Amen
Dřív než Rita stihla zareagovat, Wůdy prudce zatočil pákou nad svou hlavou. Ozvalo se hrůzné zaskřípění a dovnitř vtrhla voda. Valentýna vyjekla. Sprška však za okamžik ustala. Ve stropě se otevřel malý poklop, kterým dovnitř proudil svěží ledový vzduch. Kraksna se houpala nad vodou téměř u stropu tunelu.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 47: Milena je mrtvá
Kabinu osvětlovala ponurá záře kontrolního panelu. Jeho středu vévodilo dřevěné kormidlo, které nyní neznámý svíral. Slíva mu nahlížel přes rameno do předního kulatého okna z tlustého skla. Připadal si jak v autě řítícím se vánicí. Světla ozařovala v rozbouřených proudech jen bezprostřední prostor. Cizinec tiše klel a surově rval kormidlo hned na jednu, hned na druhou stranu. Něco si mumlal.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 46: Kraksna
Monstrum se řítilo proti družině. S ostnatou korunou. Řezané ze světla a tmy. Věnčené lidskými kostmi. Rita cítila jak se jí potí ruka. Jen okamžik a bude u nich! Stiskla zuby. Země se chvěla. Slíva mimoděk pootevřel ústa. Zdenal držel mezi prsty poslední baterii a odříkával formuli kouzla. Valentýna ho přerušila výkřikem: „To nejsou oči! Vždyť jsou to světla!“
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 45: Monstum
Mládě impa se nacucalo krve a usnulo. Tomáš mu opatrně vtlačil prst hlouběji do tlamy, aby z něj vyklouzly úzké zuby. Potom kožnatou kuličku ukryl v záňadří. Rita se na něj dívala se skelným pohledem, jako by zabloudila ve vzpomínkách.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 44: Sůvička
„Slíva je pryč a Valentýna slyší hlasy,“ shrnula Rita. Třebaže se snažila situaci zlehčit, v jejím hlase zněl strach.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 43: Symfonie
Zdenal se vracel k ostatním. Již zdálky slyšel živou diskuzi.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 42: Krysoplášť
Skřeci zmizeli a skupina v sále osaměla. „Über! Nechali tu krabice s jídlem,“ pochvaloval si Slíva a vrhl se do zkoumání hromady proviantu, která v místnosti zůstala po opičích stvořeních. „Otýpka dřeva, hmm. Vida, čutora. A tohle vypadá na ňáký hadry. Trochu tlustý na můj vkus...“
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 41: Zvítězit nebo zemřít
Ušli přinejmenším sto dalších metrů. A nebo to bylo daleko víc? Rita tápala šerem za Kořínkovými zády. Svírala ji nevysvětlitelná úzkost.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 40: Ve stopách skřeků
Dým z hořící hradby plnil nádvoří pevnosti. Držel se v něm jako v obrovském kotli. Způsoboval dusivý kašel, pálil v očích a stěží dovoloval dýchat. Vojáci pobíhali kolem a tiskli si k tvářím vlhké hadry či kusy svých oděvů. Neopouštěli bojiště. Jejich rytíř se nějakým zázrakem stále držel na ochozu. Přesto volání „Pálím!“ zaznívalo se stále větší prodlevou.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 39: Zářivé jako zlato
Pár desítek Delapanzových vojáků stále hájilo hradby. Každou chvíli se ale jeden z nich s výkřikem zřítil na udusanou hlínu nádvoří. Špína byla ostřelována šípy s holubími pery, bzučícími kotouči i hořícími střelami, ze kterých se po dopadu rozléval olej. Pravá část hradby již stála v plamenech. Obráncům se ji zatím nedařilo uhasit, přestože několik žen s pomocí skřeků nosilo plastové kbelíky a vědra s vodou.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 38: Souboj
Na hlavici kladiva dopadne světlo pochodně. Je rudá. Dá se do pohybu, pluje vzduchem jako monumentální meteorit. Švihem roste rychlost. Sedmtři v posledním okamžiku uhne hlavou a rána dopadne na jeho rameno. Drtivý úder srazí hromotluka na kolena.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 37: Hail and kill!
Když se za Delapanzou zavřely dveře, Zdenal se rozesmál. „Já nestačím zírat!“
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 36: Nepřítel před branami
Tomáš Slíva přitiskl ucho ke dveřím. Dunivé kroky těžkých bot, které spěchaly před chvílí tam, se prohnaly opačným směrem. Mumlání mnoha hlasů. Cinkání výstroje. Křik neznámého muže. „Hejbněte kostrou, lenoši!“ Lomoz odezněl a po chvíli se opět rozhostilo ticho. Nebylo to ale ospalé a beznadějné ticho jako předtím. Tohle ticho bylo plné napětí a očekávání.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 35: Gilda Hluchých
„KDO NÁS UNESL?“ dozněla ozvěna Valentýniných slov. Ručička na barmanových hodinkách ustrnula a svět ztuhl v nehybnosti. Dveře do baru zapraštěly, jak na ně dopadl tlak tmy. Prosklenou výlohou se rozběhla síť prasklin. Valentýna se vyděšeně podívala na barmana, který stále sledoval hodinky, jejichž ručičky se plazily hlemýždím tempem. V tom najednou výloha pukla a sklo explodovalo do místnosti.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 34: Dveře z paprsků
„Propánakrále,“ řekl někdo a znělo to jako: prooo-pááá-naaa-krááá-leee, zpomaleně a deformovaně, jako když v magnetofonu docházejí baterie. Na hraně viditelnosti se pohnuly nějaké stíny. Valentýna vstala. Něco se změnilo, protože celý svět byl zahalený ve tmě. Její chuchvalce se honily v koutcích očí, šouraly se jí k nohám a utíkaly do bezpečné vzdálenosti, kdykoli je spálila pohledem.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 33: Chmýří pampelišek
Tomáš se od ostatních odvrátil. Opřel se rukama o zeď a stoupl si čelem do rohu. V tichosti tak setrval snad minutu. Dívali se na jeho záda a po sobě navzájem.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 32: Tomáš Slíva
Potají se přiblížili k přehozu a nahlédli do vedlejšího pokoje. Byl snad ještě zatuchlejší, než ten první. Vznášel se v něm podivný nakyslý pach. Současně tu také bylo tepleji. U pravé stěny stál svícen s ulomeným třetím ramenem, další svíčka hořela na stolku v levé části pokoje. Uprostřed stála rozložitá postel s vysokým čelem prožraným červotoči. Na čele ležely dvě těžké kanady šedivé špínou. Podpatky měly pobité zašlými kovovými cvoky.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 31: Anketní kapitola
Stejně jako byla unikátní 20. kapitola, kde měla zemřít jedna z hlavních postav, 30. kapitola přináší také „Speciál“ - anketu o nové postavě, která bude vržena do Labyrintu.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 30: Muž ve slepém úhlu
Zamračení sluhové je za vydatného pobízení hnali chodbami pevnosti. Rita cítila, že něco není v pořádku, už se nesmála... Snažila se srovnat si myšlenky, ty se jí ale rozbíhaly na všechny strany. Těšila se, až budou konečně doma.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 29: Pan Zadela
„Nemáte tu nějakého Conana?“ zeptala se bezelstně Valentýna a očima klouzala po pestrobarevných hřbetech vytvářejících téměř souvislý povrch stěn.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 28: Obrázkový časopis
Za vchodem následovala půldruhého metru široká chodba. Zdi se leskly, jak se na ploškách slídy třpytil svit loučí. Delapanza je provedl rozlehlou halou a po několika schodech vystoupali do místnosti se třemi portály. Rytíř se zde zastavil a vydal instrukce ohledně přípravy večeře několika ušmudlaným ženám.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 27: Skřeci
Belhající se postavy byly blíž a blíž. Bylo na nich cosi nelidského. Jako by jejich klouby svíraly kosti v nepřirozených úhlech, jako by se příliš dlouhé paže ohýbaly na nesprávných místech. Jako by kolébavý krok nebyl krokem člověka.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 26: V bezpečí
Po několika hodinách Zdenal stále spal. Hluboký byl jeho spánek. Tak hluboký, že se jim ho nepodařilo probudit. Nakonec nezbylo, než Zdenala přivázat k sedlu potkoně jako balík.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
