Labyrint - Zápis 38: Souboj

Na hlavici kladiva dopadne světlo pochodně. Je rudá. Dá se do pohybu, pluje vzduchem jako monumentální meteorit. Švihem roste rychlost. Sedmtři v posledním okamžiku uhne hlavou a rána dopadne na jeho rameno. Drtivý úder srazí hromotluka na kolena.

Tomáš svírá topor oběma rukama. „Apage!“ křičí. „Apage, zrůdo!“ Svaly mu hrají, tetované výjevy jejich pohybem ožívají. Znovu se rozmáchne a kladivo zasviští v bočním úderu. Sedmtři mu nastaví do cesty předloktí. Síla úderu jej ale smete a železo dopadne na hlavu, která při nárazu odskočí. Obr upadne. Ústa otvírá v bezhlesném řevu. Zuby se zatínají a praskají.

„Počkej!“ vykřikne Rita. Její hlas zaniká ve všeobecné vřavě. Slíva se rozkročí nad šedým tělem. Možná ho zachvátil děs, možná je pohlcen bojem. Zvedne kladivo obouruč nad hlavu, zhoupne se v kolenou a v zádech, aby dal úderu veškerou sílu svého těla. Kladivo sviští k hlavě Sedmtři a Rita ví, že je pozdě.
 
V tom se vytrčí obří pěst jako ruka drásající se z hrobu. Sedmtři sevře v železném stisku topor hned za hlavicí. Zastavil ho pouhých pár centimetrů od svých očí.

Tomáš zbraní divoce zazmítá. Šedá pěst je ale sevřená, dřevo násady praští. Potom trhne Sedmtři a zbraň z mužových rukou vyrve. Dřív než se ve Slívových očích objeví překvapení, bodne jej ležící mrtvý toporem. Dřevo dutě narazí do středu čela a Tomáš se složí k zemi. Z nosu mu stékají dva úzké pramínky krve.

„Cos to udělal?!“ křičí Rita a zvedne palcát. Přesune se nad Slívovo tělo. Míří šedému obrovi proti obličeji. Je vyděšená jak malá holka. Mrtvý Sedmtři se hrabe na nohy. Zkusí promluvit, ale má vykloubenou čelist. Všimne si toho a levou rukou ji narazí na správné místo. Rty se hýbou, ústa otvírají, vychází z nich ale jen neartikulované chrčení. Vzduch proniká mezi křížovými stehy na krku a pisklavě syčí. Rita se chvěje. Živý mrtvý se rozhlíží, jako by kolem nezuřila bitva. Něco hledá.

Rita stále váhá, jestli to nemá zabít. Nebo to aspoň zkusit. Jde to, co už je mrtvé, vůbec zabít?!

Sedmtři se sehnul k jednomu z mrtvých vojáků a zabořil mu ruku do prostřeleného hrudníku. Když ji vytáhne, z jeho prstů kape krev. Rychlými tahy čmárá na vlastní hruď písmena. Špatně se čtou, protože jsou psány vzhůru nohama. PROČ. Sedmtři znovu smáčí prsty v krvi. Kolem zuří bitva. Všude je náhle dost světla, ze zapáleného beranidla šlehají pětimetrové plameny.

Rita zírá na nápis, ale musí se odvrátit. Řítí se k ní dva kanálníci. Bílé masky svítí jako tváře kostlivců. Rita zahlédne o kousek dál Valentýnu, jak stojí po boku Zdenala. V rukou má kopí. Nebojuje, ale zatím se jí daří držet si nepřátele od těla. Není čas na Valentýnu. Zvuk párané látky přitáhne pozornost Rity zpět. Sklopí pohled. Žlutou kombinézu jí na boku protrhla zahradní lopatka. Prošla i skrz košili. Bolest zatím nepřichází, ale žebra se barví krví. Zahradní lopatka? Rita zírá na břit sbroušený do ostrosti břitvy, rukojeť je připevněná k dlouhé dřevěné násadě.

Rita se kolem ní protočí proti kanálníkovi, který ji třímá, a vrazí mu loktem do obličeje. Je pořádný kus ženské a on podvyživený vychrtlý muž s vyhnilými zuby a zlámanými nehty. Loket ho zasáhne do kořene nosu zdrcující silou. Rita se ohlédne. Druhý kanálník neztrácel čas. Máchl po ní rezavou kosou. Rita ji chce odrazit Kurýrem, udělá to ale tak nešikovně, že si málem vykloubí zápěstí. V posledním okamžiku se Kurýr a kosa střetnou. Čepel kosy se zlomí a prosviští Ritě kolem hlavy. Expres kurýr na smrt zvoní. Haleluja! Kanálník se vzpamatuje dříve. Vytrhne od pasu skleněný střep omotaný kobercovou páskou a skočí na Ritu. Přimkne se k ní a oba spadnou na zem. Nepřítel se sápe po jejím hrdle, chce do něj zarýt zbraň. Rita s ním bojuje, odstrkává ho, nemůže se rozmáchnout palcátem, snaží se ho skopnout. Střep se blíží k jejímu oku.
 
Muž se najednou vznese. Třeští oči, snaží se ohlédnout. Prudký pohyb a jeho vzdalující se řev. Řev, který utne žuchnutí o deset metrů dál. Nad Ritou stojí Sedmtři. Rita leží, vzhůru nohama čte na jeho hrudi písmena: PROČ NEJSEM MRTV

„Rito!“ ječí Valentýna. Je vzdálená na délku svého kopí. Kořínek za ní pečlivě nabíjí křesadlovku, kterou někde ukořistil. Ruce má klidné, když odsypává na pánvičku prach, nezachvějí se. Teď ještě zapálit doutnák. Kořínek hledá u jednoho z mrtvých sirky.

Zdenal o kus dále podpírá Tomáše Slívu, který je stále napůl omráčený. Nejisté nohy ho neposlouchají, z nosu mu stále teče krev. Zdenal zatíná zuby a snaží se většího muže rvát směrem k bráně, která se pomalu zavírá.

„Utíkejte!“ ječí Valentýna. Rita vyskočí, hrábne po palcátu a ustupuje. Sedmtři ji pronásleduje očima. Rita přeskakuje mrtvá těla. Nesmí klopýtnout, protože nepřátelé jsou jí v patách. Když se ohlédne, vidí Sedmtři, jak nehybně stojí. Ruce volně svěšené. Není čas! Kolem obra se prořítí klusající oddíl holohlavých mužů. Jsou oblečeni jinak, než kanálníci, meče nesou na zádech. V rukou třímají zvláštní zbraně, které vypadají trochu jako ruční šlehače. Létají z nich podivné malé disky, které nápadně připomínají nabroušené pivní zátky. Rotující disky krájejí vzduch s bzučivým svistem. Kde zasáhnou, pořádně se zaříznou do masa. Stovky disků hučí jako zdivočelá včelstva. Mělké rozšklebené rány hodně krvácí.

Rita křičí a utíká jako o život. Cítí, že se jí něco zarylo do zadku. Bolí to jako čert. Ječí a utíká. Valentýna je již v bráně. Kořínek na posledních pár kroků převzal Slívu, táhne ho s Valentýnou do nitra Pevnosti. Zdenal běží naproti Ritě. Dělí je už jen pár metrů. Co chce dělat? letí Ritě hlavou. „Co chceš, proboha-“

Zdenal se zastaví, jeho holínky vyryjí v hlíně vlhké krví brázdu. Oči má hluboce zapadlé, přivřené, tvář horečnatou a zkroucenou vypětím. Zdá se, že nevnímá nic, než sebe. Křičí: Imeritévol Vindikar Osotro Par Force Eréklar, Coraje Superus! Švihne předloktími vpřed, dlaně má zaťaté v pěsti.

Okolí ozáří bílé světlo jako frenetický stroboskop. Ze Zdenalových rukou vyšlehne výboj, modravé blesky jako světelná síť. Tři nejrychlejší muži s dlouhými meči jsou již jen pár kroků za Ritou, když je výboj energie zasáhne. Bez varování se v křečích hroutí k zemi. Jejich těla se nekontrolovaně zmítají, jako zasažená elektrickým proudem. Ovinují je modravé blesky. Vzduch prosytil ozón. Další dva Hluší nedokáží bleskově změnit směr, padají přes své spolubojovníky.

Zdenal křičí bolestí. Prsty na rukou mu hoří. Z dlaní mu vypadnou zkroucené zčernalé alkalické baterie. Mladík dusí plamínky na prstech v podpaží.
 
Třísekundový chaos mezi nepřáteli postačí, aby se Rita se Zdenalem stáhla za bránu, která s konečným zařinčením zapadne. Kolejnice je zajištěna. Mříž z lešenářských trubek spuštěna.

Rita se za branou zhroutí. Vsedě se opírá o její konstrukci a namáhavě dýchá. Slyší řev a křik. Obránci spustili palbu. Někde nad hlavou hřmí Aurora. Za tenkou vrstvou hradeb zuří smrt. Svět se zbláznil! Chodí po něm mrtvoly. Zdenalovi z rukou šlehají blesky. Ona opět zabíjela lidi.

Rita asi zešílela, protože se usmívá. Celé tělo ji brní adrenalinem. V hlavě jí hučí. Rita je ještě naživu a tiše se směje.

***********************************************************************************************

Příště: ?? zatím nemám tušení :-)

V zápisu 38 vám přináším dokončení bitvy. Vaše přímluvy v diskuzi za přežití Sedmtři mě přesvědčily, třebaže jsem to původně neměl v plánu. Možná se s tímto obrem, jehož kůže již chytá šedavý nádech, ještě setkáme. Nebude už ale jednou z hlavních postav Labyrintu. Takový je výsledek ANKETY.

A pro jeho fanoušky: myslím, že o Sedmtři v budoucnu napíšu jiný příběh, který bude patřit jen jemu. :-)

Jinak vás ještě upozorním na VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ O LABYRINTU, kterou jsem pro vás připravil. Najdete ji v blogu: http://www.pavelrencin.cz/labyrint-vedomostni-soutez