Labyrint - Zápis 32: Tomáš Slíva

Potají se přiblížili k přehozu a nahlédli do vedlejšího pokoje. Byl snad ještě zatuchlejší, než ten první. Vznášel se v něm podivný nakyslý pach. Současně tu také bylo tepleji. U pravé stěny stál svícen s ulomeným třetím ramenem, další svíčka hořela na stolku v levé části pokoje. Uprostřed stála rozložitá postel s vysokým čelem prožraným červotoči. Na čele ležely dvě těžké kanady šedivé špínou. Podpatky měly pobité zašlými kovovými cvoky.

Nad postelí se vznášelo tiché mumlání, které téměř postrádalo melodii. Znělo spíš jako hrozivá báseň.

Skrývá je, svoje rohy,
dál káže Apage Satanas.

Těžké boty v rytmu ťukaly patami do postele.

Hlídá je, svoje rohy,
sám ďábel, Apage Satanas.

Zdenal ukázal k posteli a významně kývl. Rita, Kořínek i Valentýna vešli do místnosti.
 
Tisknout se odpustky dá,
zvedne kříž a kasu v druhý ruce,
kdo z nás se upálit má
 jako symbol...
 
Muž náhle vykřikl a vymrštil se z postele. Vzduchem se mihly rozvířené vlasy, které zakryly obličej zarostlý vousem. Ze světlé džínové vesty zazářila nášivka lebky s nápisem Metallica. Vzápětí chlap popadl svícen a napřáhl se jím jako zbraní. Jedna svíčka zhasla, druhá jako zázrakem hořela dál.
 
„Nepřibližujte se ke mně, nebo vás zabiju!“ křičel nepříčetně a mžikal divokýma očima. Zuřivě kolem sebe máchal svícnem. V té chvíli to vzdala i poslední svíčka.
 
Nastalo překvapené ticho, které přerušil opět muž: „Jedinej krok a je po vás!“

„Máte vosk ve vlasech,“ upozornil ho Kořínek.
 
„Zatraceně, uklidněte se! Jsme tu zavření,“ postoupila Rita vpřed, snad ještě trochu omámená, a dostala se na dosah nebezpečně vyhlížejícího svícnu.

Vysoký svalnatý chlápek zrychleně dýchal. Rozpuštěné zacuchané vlasy mu spadaly do půli zad. Pod vestou měl černé triko s obrázkem šklebící se zombie a nápisem Iron Maiden, nohy obtahovaly úzké rozedrané džíny. Zápěstí zdobil široký kožený náramek se stříbřitými pyramidami.

„Ukažte zuby!“ zařval náhle. „Ani o krok blíž! Chci vidět vaše zuby!“

Valentýna se podívala na Ritu. Ta pokrčila rameny. Vycenila chrup a v hloubi duše litovala, že nemá po ruce Kurýr. Ostatní ji následovali, dokonce i pan Kořínek vycenil své lehce nažloutlé zuby.

Muž těkal očima z jednoho na druhého.
 
„Čtyřka vlevo dole kaz,“ zažertovala Valentýna.
 
„Přestaňte s tím divadlem, pane! Vězní nás stejně jako vás,“ zamračila se Rita.

Muž konečně sklonil svícen k zemi. „Pilujou si je do špičky,“ zašeptal vyčerpaně. „Vídám je ve snech každou noc. Zuby ostrý jako dýky. Trhají kůži. Drásají maso. Ten zvuk, když zavržou o kost!“ Dlouhovlasý se chvěl. Tvář měl staženou výrazem čirého utrpení.
 
Rita k němu přistoupila. Levačku položila na těžký svícen a pomalu jej vzala z mužových rukou. Přestože mu na nich vyvstávaly svaly, nekladl jí větší odpor, něž usínající dítě, kterému berete hračku.
 
„Je to v pořádku. Jsem u vás. Jmenuju se Rita.“

Muž se uklidňoval. O to víc se začal ošívat. „Nemoh jsem vědět, kdo ste! Ty vole, myslel jsem, že si pro mě přišli Hluchý.“

Rita zbystřila. To bylo důležité – rozhodla se, že se na to zeptá později. Teď bylo třeba muže uklidnit, dřív než se na někoho vrhne. Od pohledu vypadal, že by s ním mohli mít problémy.

„Teď už to teda víte. Nejsme nepřátelé.“

„Nejsme Hluchý, ani slepí. Jsme úplně normální lidi. Unesli nás. Zmlátili nás. Snažíme se odsud vypadnout!“ shrnula zážitky posledních dnů Valentýna.

„Jsem Slíva. Tomáš. Nechtěl jsem vás vyděsit,“ zamračil se muž a po okamžiku váhání podal Ritě ruku. Poté se představil i ostatním.

„Co se vám to houpe na krku, Slívo?“ ukázal Kořínek nedůvěřivě na obrácený kříž na přívěsku, který visel na stříbrném řetízku. „Vzýváte Satana?!“

„Jo tohle? Metal, vole,“ ušklíbl se. „Líbilo se mi to. Je to můj styl. Přivydělávám si jako vyhazovač v rokáči, takže neni vod věci vypadat trochu drsně. Jo a pardon za to vole. Mi to uklouzlo, dědečku.“
 
Kořínek neurčitě pokýval hlavou. „Jak jste tu vlastně dlouho?“

„Dostali mě tak tři tejdny před koncertem Nightwish. Tolik jsem se na něj těšil...“ Slíva váhal, počítal na prstech. „Řekl bych, že sou to už skoro dva měsíce. Bylo po šichtě. Přiznávam, že nějaký to pivo proběhlo. Když jsem se nad ránem sunul z práce, musel jsem se nutně vymočit. Si řikam, vole, že už to nevydržim ani minutu, tak jsem se postavil k jednomu baráku a ulevil si. Najednou vidim, jak po ulici běží divnej chlap. Ohlížel se a kličkoval, jako feťák, co má stíhu. Hleděl jsem, abych si nenachcal do bot. Pak jsem se ohlídl znovu a najednou vidim, jak kolem něj postávaj holohlavý chlápci s katanama. Na tvářích měli masky. To už mi přišlo divný. Muž lomil rukama, zdálo se, že je prosí. Nabízel jim nějakej bílej bordel v sáčkách, ale nezdálo se, že by měli zájem. Najednou po něm švihnul jeden z holohlavejch mačetou. No a...“

Slíva se zarazil.
 
„Zabil ho,“ dořekla to Rita. „Taky jsme tu viděli dost krve.“

„To právě ne,“ pokrčil rameny a podrbal se ve tmavých vlnitých vlasech. „Myslete si třeba, že sem magor, ale vim, co sem viděl. Ten chlap se prostě v okamžiku proměnil v ptáka, zamával křídlama a byl v trapu. Zatímco já tam zůstal stát jen kousek od nich s kalhotama u kolen. Ty chlapi byli dost nasraný, možná kvůli tomu mě vzali s sebou.
 
Šoupli mě do klece jak slepici. Myslel jsem, že to je můj konec. Pak ale nějak přišli na to, že sem kovanej metalák. Pár dní jsem jim dělal dýžeje v místě, který je mimo veškerou vaši představivost. Stál jsem u pultu s řetězem kolem krku. To místo je něco jako klub. A oni, zabíjeli, jedli...“ Slívovi se rozmlžil zrak. Chvíli bojoval s vlhkostí, která mu vstoupila do očí. Ruce se mu třásly. Nakonec ji přemohl, rysy mu ztvrdly a vztekle zachrčel. „Nemůžu o tom mluvit. Ještě ne. Bylo to peklo na zemi..."

PŘÍŠTĚ: ? ještě nevím

Přináším vám Tomáše Slívu. Sám metalák moc nejsem, takže jsem trochu studoval a objevil pár bombastických starých klasik. V kapitole je citován kousek textu z písně Apage Satanas (written by: Urban a Brichta, 1998). Další song, který podle mě vystihuje Slívovu osobnost je Hail and Kill od Manowaru (30 sec ukázka:

http://peyyi.imeem.com/music/vp010f8F/manowar_08hail_and_killmp3/). 

Určitě se v duchu ptáte, kam se poděl Sedmtři, který se v anketě umístil také na prvním místě. Zapojím ho do děje během příštích několika zápisů, teď to docela dobře nejde. Odhaduji, že kolem zápisu 35 bude následovat krátký rozstřel mezi Tomášem Slívou a Sedmtři, ve kterém rozhodnete, kdo z nich s námi pojede dál.

Pokud vás zajímá, jak probíhala a dopadla anketa o novou postavu, najdete to zde:

http://www.pavelrencin.cz/labyrint-zapis-31-anketni-kapitola 

Zítra brzy ráno odjíždím do neděle lyžovat do Alp, takže budu off-line. Na příští týden slibuji už opět dva zápisy! :-)

Pavel Renčín

www.pavelrencin.cz