Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2304x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Úloha malých národů
Skvělá úvaha G. K. Chestertona „Loutkové divadlo“ v knize Ohromné maličkosti mne podnítila k přemýšlení o závěru tohoto článku – ačkoli byl původně napsán pro tak pomíjivé médium, jako jsou noviny, je nesmírně nadčasový. Malé rozměry a jednoduchost loutkového divadla ho přivedly k závěru, že veliké věci je možné zobrazit jen tehdy, je-li je možné ukázat jen ve velmi malém měřítku:
Martin Pinc
Jak můžeme pomoci Romům...
Nedávno jsem v článku „Zachrání Paroubek a jeho ČSSD Romy?“ komentoval nesmyslnost spoléhání Romů, že jejich problémy vyřeší stát a politické partaje. Naznačil jsem, že v první řadě je na nich samých, aby změnili svůj osud. Jako jedinou smysluplnou cestu, jak Romy dostat ze stavu „sociální vyloučenosti“ jsem navrhl: Pomoci jim, aby si uměli pomoci sami. K tomu je potřeba několika zcela zásadních předpokladů, především ale skutečnou angažovanost romských autorit a vůdců ve věci povznesení jejich etnika. To znamená, nemít jen nataženou ruku k pomoci od státu, či penězům od evropských fondů, ale sami pro záchranu svých lidí plně nasadit. Chtěl bych v této souvislosti připomenout dnes už neznámý fakt, že situace chudých lidí, „proletářů“ na dělnických předměstích Prahy někdy na počátku 20. let 20. století, se vůbec nelišila od situace romských ghett současnosti. Sociální pracovník a křesťanský humanista Přemysl Pitter ji popisuje takto (a všimněte si – stačí zaměnit slovo předměstské nebo proletářské dítě za romské, a vše ostatní platí doslova na současnou situaci Romů):
Martin Pinc
Boj proti korupci – nová naděje?
Tři strany, které vytvářejí povolební vládní koalici, se, jak se zdá, bezvýhradně shodují v několika zásadních bodech, v první řadě v otázce zastavení rostoucího zadlužování naší ekonomiky a v nutnosti zásadní reformy státu. Jedním z provořadých úkolů, které si vytýčily, je boj proti korupci.
Martin Pinc
Odpovědnost bohatých a mocných
Myslím že jen velmi málo si u nás lidé uvědomují velmi závažnou stránku vlastnictví majetku, ať už hmotného, či duševního, a taktéž odpovědnosti mocných tohoto světa. Mám na mysli schopnost moudrého zacházení jak s majetkem, tak s postavením, kterého člověk dosáhl. Je totiž zcela lhostejné, jestli si to dotyčný uvědomuje, nebo ne – v každém případě vydá počet z toho, co v životě dělal, a jak s tím, co mu bylo svěřeno, nakládal. Bible jednoznačně říká „komu je víc dáno, od toho je také více požadováno“.
Martin Pinc
Malý malý muž
Už už jsem doufal, že páně Paroubkovo nedělní loučení s postem předsedy ČSSD je svěžím závanem sebereflexe, po kterém bude následovat nějaké další a ještě hlubší sebezpytování. Jak hluboce jsem se mýlil! Je smutnou skutečností, že jde o muže malého jak postavou, tak duchem.
Martin Pinc
Hold Ireně Sendlerové
Našel jsem dnes ve své emailové schránce tento dopis s prosbou o jeho rozšíření. Protože doufám, že můj blog si přečte více lidí, než je počet mých známých, kterým bych jej mohl rozeslat, dovoluji si tuto prosbu naplnit jeho zveřejněním.
Martin Pinc
Morální profily volebních lídrů parlamentních stran
Jací lidé získají posty v parlamentu a nové vládě České republiky? Jsou to lidé s „neposkvrněnou“ minulostí, nebo na nich lpí nečistota, které se dosud nebyli ochotni (či schopni) zbavit? Podle mého názoru má tento aspekt větší význam, než si myslíme. Je známo, že obecně v našem národě máme poměrně vysokou toleranci k nevěře a lhaní politiků, poněkud menší pak k jejich podvodům a ke korupci. Přesto si ale myslím, že nikdo nemůže brát příliš vážně politika, který opakovaně – ať už ve svém soukromém, nebo veřejném životě - morálně selhal. Volební lídry budu hodnotit v abecedním pořadí dle názvů jejich stran dle informací z veřejně dostupných médií – televize, novin, časopisů a dalších informací, jež jsou dostupné na Internetu.
Martin Pinc
Můj přítel Vlado Oláh
Možná, že mně někdo na základě špatné interpretace mých příspěvků, zabývajících se romskou problematikou pokládá za rasistu a nepřítele Romů. To je ale opravdu veliký omyl. Zároveň bych také chtěl vyvrátit falešné přesvědčení některých diskutujících, že příslušníci této komunity obecně mají nízké IQ a nedosahují proto vyššího vzdělání, neřkuli akademických titulů. Mým dlouholetým přítelem je totiž PhDr. Vladimír Oláh, zakladatel Matice romské, spisovatel a básník, v neposlední řadě také oddaný a upřímný křesťan.
Martin Pinc
Zachrání Paroubek a jeho ČSSD Romy?
Jakási zcela neznámá Romská sociálně demokratická strana šíří letáky, které přesvědčují Romy, aby volili ČSSD. Tvrdí v nich, že Paroubek a jeho strana naučí Romy pracovat a jejich děti chodit do školy. Připadá mi v této souvislosti velice nemoudré, že se romští předáci stále znovu spoléhají na to, že problémy jejich komunity za ně vyřeší někdo jiný – stát, či v tomto případě politická partaj. Aniž si to, zdá se, uvědomují, chtějí, aby je někdo jiný zachránil před nimi samými – před jejich vlastní neochotou pracovat a starat se o děti. Již před časem jsem na svém blogu nastínil, že by možná mohli hledat jiné cesty ze své bídy. Pro informaci své argumenty zde zkráceně zopakuji:
Martin Pinc
Per aspera ad astra
neboli přes překážky ke hvězdám. Úspěch našich hokejistů na MS v Německu byl jistě probrán ze všech možných úhlů. Přesto člověk nestačí žasnout, kolik je v tomto příběhu podceňovaných outsiderů podnětů pro nás všechny, kdo jsme jejich vítěznou cestu se zatajeným dechem sledovali. Ve skutečnosti totiž museli překonávat nejen své hokejové soupeře, ale především spoustu dalších překážek a bariér neviditelných. Svým způsobem jakoby začínali od nuly, po desetiletích. kdy byl náš hokej na výsluní a patřili jsme svými úspěchy ke čtyřem nejlepším hokejovým zemím na světě (společně s Kanadou, Ruskem a Švédskem) se akcie našeho hokeje ocitly kdesi na dolních příčkách 1. světové desítky. Museli čelit:
Martin Pinc
Jak na tom bude rodinná politika v příštích čtyřech letech?
Tento název si zvolila pro článek na svém blogu na serveru Aktualne.cz Linda Sokačová, jež provozuje neziskovou organizaci Gender Studies. Z jeho obsahu se ovšem ukázalo, že v centru jejího zájmu vůbec rodina není. Hodnotí totiž rodinnou politiku nikoli podle toho, nakolik je v různých volebních programech umožňováno matkám vychovávat své děti, a otcům, být jim v tom oporou, ale jejími hlavními kritérii jsou: „jak podporují slaďování rodinného a pracovního života, zařízení a služby péče o děti, rovné příležitosti žen a mužů, flexibilní pracovní úvazky a také jejich celkovou koncepci mateřské/ rodičovské dovolené a možnosti svobodné volby rodičů.“
Martin Pinc
Umělý život na dosah?
Včera proběhla médii zpráva, že americký biolog Craig Venter a jeho spolupracovníci ve své laboratoři dokázali kousek po kousku poskládat bakteriální genom. Venter se už 15 let pokouší vytvořit umělý život, je o něm známo, že stál mimo jiné za komerčním projektem sekvenování lidského genomu, který v závěru minulého století konkuroval obdobnému projektu placenému z veřejných zdrojů. Už v říjnu roku 2006 si Venter podal žádost o patent na přípravu umělého organismu. Přesněji řečeno uměle vytvořeného souboru genů, které by bylo možno vložit do buňky zbavené dědičné informace, a tím jí vdechnout nový život.
Martin Pinc
Bohuslav Balbín a jeho (marný) boj proti germanizaci
Většina z nás se matně pamatuje na jméno Bohuslava Balbína z hodin českého jazyka a literatury. Byl to jezuitský kněz, který žil v pobělohorské době (1621 – 1688) a napsal mimo jiné knížečku s názvem Rozprava krátká, ale pravdivá. Její celý podtitul zní „Krátká, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přeubohém stavu Českého království, zvláště pak o vážnosti českého neboli slovanského jazyka v Čechách, také o trestuhodných úmyslech na jeho vyhlazení a jiných záležitostech s tím souvisících“.
Martin Pinc
Zelené lži
Pro ideologii i praxi komunistů bylo charakteristické, že pod záminkou pokroku a vítězství jejich „spravedlivé věci“ se neštítili jakéhokoli podvodu, lži, loupeže, či jiného, ještě brutálnějšího zločinu (vraždy i genocidy nevyjímaje). Je smutnou skutečností, že jejich přesvědčení, že „účel světí (jakékoli) prostředky“ bylo propagováno ve všech kulturních zemích světa elitami - dlouhou řadou vysoce vzdělaných lidí, často s ctihodným rodinným zázemím. Takto se projevovala většina levicové inteligence a umělecké „avantgardy“ 20. a 30. (i 40. a dalších dekádách) let minulého století. Je možno říci, že do značné míry právě tato zrada intelektuálních elit a jejich vytrvalé a dlouhodobé ovlivňování veřejného mínění (= ohlupování lidí) umožnila v mnoha státech nástup komunistů k moci a následný útlak mnoha národů světa. Komunizmus a levičáctví obecně vyhovovalo těmto volnomyšlenkářům jako ideologie, která jim obhájila a zdůvodnila jejich představu svobody, především v oblasti sexuální volnosti (pohlavní komunizmus).
Martin Pinc
Jan Milíč z Kroměříže
Pro Přemysla Pittra, jehož životní příběh jsem nedávno představil na svém blogu, představoval předreformační kazatel Jan Milíč z Kroměříže zásadní celoživotní vzor, jehož snahy o reformu církve a společnosti se snažil napodobit a následovat. V našem domácím archívu jsme nedávno našli článek Přemysla Pittra, věnovaný tomuto vynikajícímu středověkému kazateli, který zaslal v 60. letech babičce mé ženy. Dovoluji si jej zde uveřejnit jako doklad srovnání myšlenkového světa obou těchto pozoruhodných postav naší minulosti.
Martin Pinc
Příběh Přemysla Pittra - dokončení
Stěží si dnes umíme představit a docenit, jakou odvahu a nadhled projevili Pitter a jeho přátelé, když se ujali těsně po válce v tehdejší rozjitřelé atmosféře německých dětí. Však mu to jeho protivníci z řad komunistů nezapomněli za krátký čas tvrdým způsobem vrátit, když získali v našem státě absolutní moc. Proces, jenž vyvrcholil Únorovým pučem, připravovali během prvních poválečných let velmi systematicky. Průběžně se zmocňovali všech důležitých pozic ve státním aparátu. Neustálou propagandou vytvářeli ovzduší demagogie a zaslepenosti vůči pravdě, takže pro většinu národa opravdu znamenalo jejich vítězství naději na vytvoření kýženého ráje na zemi. Pro nikoli bezvýznamnou menšinu ale znamenalo převzetí moci komunisty – Vítězný Únor - začátek období neslýchaného násilí a teroru. Ti, kdo nesouhlasili s komunisty, byli nazváni třídními nepřáteli a měli na výběr jen dvě možnosti – bezpodmínečně se podrobit (a ve většině případů být zbaveni veškerého majetku a navíc s vyhlídkou kriminálu – prakticky z jakéhokoli důvodu, a často zcela bezdůvodně - aby se naplnily potřebné kvóty v pracovních táborech), nebo před „diktaturou proletariátu“ (ve skutečnosti stalinistickou mafií) ze země utéci.
Martin Pinc
Příběh Přemysla Pittra - 2. část
Jak došlo k jejich setkání? V srpnu 1926 pořádalo hnutí pro světový smír v bavorském Oberammergau letní mírový tábor a konferenci. Pitter na ní zastupoval českou sekci této organizace, ale hovořil tam nikoli o její činnosti, ale o výchovné práci mezi žižkovskou mládeží a o mírovém poslání takových snah, jsou-li spojeny s výchovou k porozumění podle evangelia. Konference se jako překladatelka zúčastnila tehdy 26letá Olga Fierzová. Procházela tehdy obtížným obdobím, hledala zaměstnání a chybělo jí i hlubší životní ukotvení – přestože pocházela z kalvinistické rodiny, její víra byla tehdy jen formální. Pittrův projev ji zaujal, hovořila s ním a on ji pozval do Prahy. Přijela do Prahy na návštěvu a byla nadšena její krásou a reformační minulostí. Až téměř po dvou letech se rozhodla, že zde bude žít a pracovat. Mezitím prošla hlubokou duchovní proměnou, stala se Pitrovou průvodkyní na jeho cestách a tlumočnicí, překládala jeho články a byla také nepostradatelnou tetičkou-vychovatelkou v Milíčově domě.
Martin Pinc
Příběh Přemysla Pittra - 1 část
Je málo postav našich dějin, kterých bych si tak vážil pro jejich životní postoje a činy a přitom nebyl úplně ztotožněn s myšlenkovými východisky, jež zastávaly. Přemysl Pitter je člověk, který prokázal nezměrnou odvahu tváří v tvář smrtelnému nebezpečí, dokázal doslova ze země vydupat sociální práci, která pomohla stovkám a možná tisícům dětí získat správnou životní orientaci ( a mnoha z nich doslova zachránil život), a přitom zůstával zvláštním solitérem mimo organizované církve. S největší upřímností se snažil následovat Krista, ale nebyl zcela schopen odložit spiritizmus. Kdo to byl, tento Přemysl Pitter?
Martin Pinc
Brutální lynč Němců - a co bylo dál
V minulých dnech byl v našich médiích publikován filmový dokument, který natočil Jiří Chmelíček, jenž zobrazuje brutální lynč německých zajatců v Praze v květnu 1945. Tento dokument vyvolal zděšení a vlnu odporu k řádění českých „vlastenců“ na konci 2. světové války. Méně se už ví, že toto řádění je stěží možno nazvat ojedinělým. Co je obzvlášť smutné na těchto politováníhodných událostech, že hlavními oběťmi násilí českých „vlastenců“ byli starci, nemocní lidé, a především ženy a děti. Většina Němců, žijících v Praze, byla totiž po skončení války shromážděna v „internačních táborech". Ti Němci, kteří byli skutečnými zločinci - příslušníci SS, Gestapa, apod. většinou unikli před spravedlností – prchli do zázemí v Německu.
Martin Pinc
Předvolební třeštění (hlavy) – aneb koho budu volit?
Člověk se tomu prostě nevyhne. Ať chce, nebo ne, musí se volbami zabývat. Ačkoli jedinec má velmi malé možnosti cokoli zásadněji ve své zemi ovlivnit, či změnit (chování politiků ho o tom dnes a denně přesvědčuje), jsou přesto volby demokratickým nástrojem pro vyjádření jeho přesvědčení, kdo by měl v příštích letech vládnout. Jak se ale rozhodnout? Podle volebního programu, politického směřování, nebo podle osobností, které danou stranu reprezentují? Či snad mají rozhodnout předvolební preference?
Martin Pinc
Ultra Violet
Když jsem před časem otevíral autobiografickou knihu ženy, známé jako Ultra Violet „Moje léta s Andy Warholem", měl jsem o této umělkyni s výstředním chováním jen velmi mlhavé představy. Ani představení knihy na záložce přebalu mne však nepřipravilo na nečekané rozuzlení, které čtenáři připravuje její životní příběh.
Martin Pinc
Promiskuita vládne světu?
Podle titulku na jednom z oblíbených serverů je nevěra normální a „zahýbat“ patří ke obecným trendům dnešního světa. V článku na toto téma pak přehršel příkladů z V.I.P. společnosti dokazuje tvrzení jeho autorů. Možná opravdu mnoho lidí nevěrných je. Znamená to ale, že takové jednání je normální? Já jsem přesvědčen o tom, že tento jev neukazuje nic jiného, než že je současná společnost v hluboké mravní krizi.
Martin Pinc
Budou na Indexu také Karafiátovi Broučci?
Před nedávnem vzbudila široký ohlas české veřejnosti iniciativa romského sdružení Roma Realia, které označilo text Josefa Lady (Kocour Mikeš) za výraz rasové xenofobie. Na tuto iniciativu reagovalo ministerstvo školství, které vyjádřilo politování nad touto skutečností, ale výběr literatury, se kterou se ve školách pracuje, prohlásilo za plně v moci ředitelů jednotlivých škol. Od názoru svého soukmenovce se vzápětí distancovali mnozí rozumnější Romové.
Martin Pinc
Obama, Clintonová a jejich pro-potratová agenda
Obdržel jsem nedávno znepokojivou zprávu katolické společnosti pro ochranu práv nenarozených dětí (C-FAM). Upozorňuje v ní na následující, poměrně málo známou součást politiky presidenta USA Obamy:
Martin Pinc
Kreativní přístupy k současné krizi
Shodou okolností se do mých rukou dostal takto pojmenovaný sborník textů, vydaný Prostorem. Přesněji řečeno: věnoval nám jej švagr, který zde uveřejnil pěknou povídku (jen jsem nepochopil, proč ji uveřejnil právě v tomto sborníku). Protože jsem knihomol, hned jsem se pustil do čtení – velmi mne zajímalo, jaké že jsou ty kreativní přístupy ke krizi dnešního světa. Abych to zkrátil – mírné zklamání a nic nového pod sluncem. Ukázalo se, že jde o další typický produkt z dílny New Age. Tyto texty by se asi nejlépe daly přirovnat k narozeninovému dortu, který pekli kočička s pejskem ve známé pohádce Josefa Čapka. Jak je známo, kočička a pejsek naházeli do velkého hrnce všechno, co měli rádi (a bylo toho hodně a všelijakého dobrého papání) a povařili to. Jen chleba tam nedali, protože ten kočička a pejsek tuze rádi nemají. Výsledkem byl dort, který mnohoslibně a úžasně voněl, tak, že přilákal zlého psa, který ho sežral. Pak se mu udělalo z toho „báječného“ dortu hrozně zle a asi 14 dní se válel v křoví a skučel bolestí. Když to viděli pejsek s kočičkou, byli nakonec rádi, že svůj narozeninový a sváteční dort nejedli, protože by jim asi bylo špatně taky...
| předchozí | ... 5 6 7 8 9 10 11 | další |
