Morální profily volebních lídrů parlamentních stran

Jací lidé získají posty v parlamentu a nové vládě České republiky? Jsou to lidé s „neposkvrněnou“ minulostí, nebo na nich lpí nečistota, které se dosud nebyli ochotni (či schopni) zbavit? Podle mého názoru má tento aspekt větší význam, než si myslíme. Je známo, že obecně v našem národě máme poměrně vysokou toleranci k nevěře a lhaní politiků, poněkud menší pak k jejich podvodům a ke korupci. Přesto si ale myslím, že nikdo nemůže brát příliš vážně politika, který opakovaně – ať už ve svém soukromém, nebo veřejném životě - morálně selhal. Volební lídry budu hodnotit v abecedním pořadí dle názvů jejich stran dle informací z veřejně dostupných médií – televize, novin, časopisů a dalších informací, jež jsou dostupné na Internetu.

Tyto profily jsem začal psát ještě před volbami a uveřejnil až po jejich skončení. Mezitím došlo v několika volebních stranách k pozoruhodným turbulencím, takže leccos je mezitím pasé. Přesto jsem se rozhodl uveřejnit hodnocení i těch volebních lídrů, kteří již své pozice opustili.

ČSSD, Jiří Paroubek: volební lídr této strany se sám představuje jako člověk po rodičích pracovitý, seriózní a mající sociální cítění – rozumí problémům obyčejných lidí. Netají se tím, že je křesťan, člen Československé církve husitské, ale jeho chování vůbec neodpovídá principům křesťanského života. J. Paroubek je rozvedený, otec dospělého syna, první manželku opustil po dlouholetém manželství poté, co se do pozornosti médií dostal jeho milostný románek s tlumočnicí Petrou Kováčovou. S touto mladou ženou se poté (církevně) oženil a zplodil dceru. Jeho bývalý stranický kolega M. Zeman o něm mluví jako o člověku, který neplní dohody a sliby. Byl schopen se svůj úspěch dopustit téměř čehokoli („spojit s Marťany“). V době českého předsednictví EU zahájil vyjádřením nedůvěry vládě M. Topolánka proces, který vyústil v její pád. Tímto činem dal najevo, že osobní ambice a politikaření klade výše, než zájmy a prospěch českého státu. Je pro něj charakteristická schopnost velmi pružně měnit názory a postoje v závislosti na průzkumech veřejného mínění. Rád se chlubil svými příjmy a postavením. Měl styky s lidmi z šedé zóny na pomezí organizovaného zločinu, pozornost vyvolal zejména konflikt jeho známých Kočky a Ďurička po „křtu“ knihy J. Paroubka, který vyústil ve vraždu Kočky.

Jiří Paroubek krátce po „vítězných“ volbách ze své funkce předsedy ČSSD odstoupil.

KDU-ČSL, Cyril Svoboda: volební lídr této strany se dlouhodobě a jednoznačně profiloval jako politik s nezpochybnitelným křesťanským zázemím, ženatý, otec 4 synů. Již dvacet let zastává vysoké funkce ve své straně i ve státní exekutivě. (ministr zahraničí atd., předseda KDU-ČSL, atd.). Pokud jde o osobní život, je možno jej (vzhledem k absenci negativních informací) označit za zcela bezúhonného a příkladného manžela a otce. Veliký rozruch ale vyvolal jeho právní spor s dědici majitelky činžovního domu, které poskytoval právnické služby, poté, co vyšlo najevo, že tato změnila svou původní závěť v jeho prospěch a věnovala svůj dům charitativním institucím. Zejména nás, kdo jsou z křesťanského prostředí, na tomto sporu zarazilo kromě zjevného ignorování biblického pokynu nepřenášet spory mezi křesťany před světské soudy to, že dar vyvolal soudní spor, přestože odkaz bývalé majitelky byl určen pro křesťanskou charitu a Jedličkův ústav. Svobodovi byl z dědictví odkázán 1 mil. Kč, který mu zřejmě nestačil (zopakujme si, jaký by měl být křesťan: ...vlídný, smířlivý, nezištný...). Tato kauza do značné míry podlomila důvěru veřejnosti v jeho charakterové vlastnosti i ve stranu KDU-ČSL jako celek.

Cyril Svoboda krátce po vyhlášení volebních výsledků, které neumožnily setrvání KDU-ČSL v dolní komoře parlamentu, oznámil svou rezignaci na funkci předsedy své strany.

KSČM, Vojtěch Filip: (zdroj Wikipedie) Narodil se v rodině vojáka z povolání a vyrůstal v Jedovarech. V roce 1983 vstoupil do KSČ. Vystudoval právnickou fakultu. V roce 1986 začal pod krycím jménem „Falmer“ spolupracovat se Státní bezpečností (StB). Až do roku 1989 jí pravidelně podával zprávy, mj. o spolupracovnících cestujících do zahraničí. Příslušný svazek StB publikoval v říjnu 2005 na svých internetových stránkách historik Bořivoj Čelovský. Filip podle něj spolupracoval vědomě, jen nevěděl, že zpravodajská služba, jíž závazek podepsal, byla organizačně zařazena pod StB.

V roce 1990 se stal V. Filip za KSČ poslancem Federálního shromáždění. Vyjadřoval mj. svůj odpor proti ekonomické reformě vlády Mariána Čalfy. V roce 1992 hlasoval jako jeden ze dvou poslanců proti rezoluci kritizující porušování lidských práv na Kubě. Poslancem byl znovu zvolen za KSČM roku 1996. Od roku 2002 je místopředsedou Poslanecké sněmovny, od 1. října 2005 vykonává funkci předsedy KSČM. Vojtěch Filip zastává ortodoxní komunistické názory a vždy odmítal jakoukoliv kritiku dřívějšího komunistického režimu. Hájil například pohraničníky souzené za střelbu na osoby, které se pokoušely překonat tzv. železnou oponu. Proslavil se také mj. přirovnáním George W. Bushe k Adolfu Hitlerovi a NATO označil za zločineckou organizaci.

ODS, Petr Nečas: Ženatý, otec 4 dětí. Od roku 1991 je členem ODS. Od roku 1992 je poslancem Parlamentu ČR. a poté dlouholetým stranickým funkcionářem a za tuto stranu působil i ve státní exekutivě. Od roku 2006 je jedním z řadových místopředsedů strany. Po odstoupení Mirka Topolánka v březnu 2010 se stal volebním lídrem ODS ke sněmovním volbám v roce 2010. Petr Nečas je znám jako „Pan Čistý“ – na rozdíl od jeho předchůdce M. Topolánka není spojován s nějakými stranickými „mafiánskými kmotry“, tj. s lidmi, pro které je charakteristické prorůstání podnikatelských struktur do struktur vysoké politiky a státní správy. Byl politickými protivníky nařčen (bez jiných zřetelných důkazů, kromě jejího vysokého platu) z toho, že honoruje ze státních peněz svou údajnou milenku (vedoucí svého sekretariátu Nagyovou).

TOP 09, Karel Schwarzenberg: kníže, dědic rozsáhlého rodového panství, jež se rozkládá v několika zemích střední Evropy. Ušlechtilý pán s dobrými mravy, který v minulosti prožil velmi ponižující a nepříjemnou rodinnou aféru, rozvedl se, ale byl schopen se se svou bývalou ženou smířit a znovu oženit. Pokud se týká veřejné sféry, Schwarzenberg přiznal, že kvůli hladkému průběhu restitucí uplatil úředníka (poskytl mu protislužbu, o kterou žádal). Jeho strana přitom tvrdí, že zatočí s korupcí, a on sám na billboardech hlásá, že je transparentním politikem. Je také politikem, který má za sebou poměrně značné stranické cestování (členem ODA, kandidoval do senátu za Unii Svobody, stal se ministrem za stranu Zelených a nyní je volebním lídrem TOP 09). Byl blízkým spolupracovníkem presidenta Havla (jeho kancléřem a členem představenstva Fóra 2000), nyní se s ním zřejmě názorově rozešel (Havel podporuje zelené). Diskutabilní je rovněž jeho zapojení do tajných jednání skupiny Bilderberg a Trilaterální komise, které jsou pokládány za vlivová seskupení, která určují politické dění v jednotlivých zemích a rozhodují o jeho směřování i na globální úrovni.

Věci Veřejné, Radek John: (zdroj Wikipedie) Roku 1979 vystudoval scenáristiku a dramaturgii hraných filmů na FAMU, od roku 1980 do 1993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, v 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scenárista a spolupracoval i s televizí. Byl tedy v této totalitní době celkem prominentním publicistou a scénáristou, kterému jako jednomu z mála se „dařilo“ zabývat se i ožehavými či až tabuizovaným problémy, zejména mládeže (obchod s drogami apod.). Známý byl i jako reportér a poté šéfredaktor publicistického pořadu Na vlastní oči na TV Nova. V roce 2002 se Radek John stal předsedou představenstva společnosti S & J - Medea kultur a.s., která uzavřela s VZP velmi lukrativní smlouvu, později přejmenovaná na Ora Print pak získala velmi výhodné zakázky i od dalších státních společností... John byl v souvislosti s těmito zakázkami obviněn z klientelismu. Věci veřejné přitom tvrdí, že jejich hlavním cílem je zatočit s korupcí

V dubnu 2009 Radek John daroval politické straně Věci veřejné 50 tisíc korun. Měly sloužit jako odměna pro občany, kteří vstoupili jako „černé duše“ do jiných stran a rozhodli se svůj příběh zveřejnit. V červnu 2009 se stal předsedou politické strany Věci veřejné, když ve funkci nahradil Jaroslava Škárku, který se stal výkonným místopředsedou strany. John je prvním předsedou české politické strany zvoleným přímou volbou. Kandiduje za Věci veřejné jako pražský lídr do Poslanecké sněmovny. Radek John byl donedávna ženatý s herečkou Zlatou Adamovskou, společně mají 2 děti. Jejich dvacetišestileté manželství skončilo poté, co vyšlo najevo, že souběžně se svým manželstvím udržoval dlouholetý paralelní vztah, v němž zplodil nemanželskou dceru (dnes 7mi letou). Radek John dokázal po celou dobu tento vztah tajit nejen před veřejností, ale i před svou vlastní ženou.

Z celkového hodnocení volebních lídrů plyne následující resumé:

Jako politik a volební lídr s nejvyšším kreditem (pokud hodnotíme strany parlamentní) se mi jeví Petr Nečas. Není, jak se z dostupných informací zdá, zapojen do žádných stranických klientelistických struktur, nelze u něj prokázat nějakou zkorumpovanost. Ani na osobní rovině – kromě obvinění, že jeho milenkou byla vedoucí jeho sekretariátu – nelze u P. Nečase najít nějaké morální selhání. Lze mu ale vyčítat to, že se mohl za dlouhá léta své politické činnosti mnohem více a energičtěji angažovat proti prorůstání ODS klientelistickou mafií. Zde je jeho minulá pasivita velmi na pováženou a je otázkou, zda bude schopen s těmito zásadními negativními věcmi tvrdě a nesmlouvavě zatočit, bude-li příštím premiérem, což naznačuje povolební matematika.

Na druhém místě se u mne umisťuje Karel Schwarzenberg. Kromě ojedinělého poklesku v případě úplatku ve věci restituce jeho majetku není znám žádný jeho prohřešek v tomto směru. Poněkud problematický se jeví jeho „politický turizmus“ – velmi snadná a pragmatická změna „volebního trička“, schopnost pružně se ztotožnit s často velmi odlišnými stranami. Velkým otazníkem je pro mne jeho angažmá v pro veřejnost nepřístupných jednáních mocných skupin Bilderberg a Trilaterální komise.

Další pořadí se mi určuje velmi obtížně, přestože je usnadněno rezignací volebních lídrů ČSSD a KDU-ČSL. Logicky se pro třetí místo nabízí volební lídr Věcí veřejných Radek John, musím ale říci, že mi připadá jako člověk charakterově velmi problematický. Jeho činnost pro firmu Medea resp Ora print si netroufám hodnotit, nicméně jeho schopnost zatajit před vlastní ženou dlouholetý paralelní poměr, a s vědomím existence této neudržitelné situace zakládat politickou stranu, jež se profiluje jako seskupení poctivých a charakterově pevných lidí – takové jednání vyžaduje minimálně velmi pevné nervy a pozoruhodnou schopnost přetvářky.

Volební lídr KSČM Vojtěch Filip, jako předseda strany, jež sama o sobě nepopírá, že je duchovní dědičkou KSČ, a člověk, který byl aktivním spolupracovníkem StB, je už jen těmito samotnými skutečnostmi diskvalifikován ze společnosti slušných lidí.