neboli přes překážky ke hvězdám. Úspěch našich hokejistů na MS v Německu byl jistě probrán ze všech možných úhlů. Přesto člověk nestačí žasnout, kolik je v tomto příběhu podceňovaných outsiderů podnětů pro nás všechny, kdo jsme jejich vítěznou cestu se zatajeným dechem sledovali. Ve skutečnosti totiž museli překonávat nejen své hokejové soupeře, ale především spoustu dalších překážek a bariér neviditelných. Svým způsobem jakoby začínali od nuly, po desetiletích. kdy byl náš hokej na výsluní a patřili jsme svými úspěchy ke čtyřem nejlepším hokejovým zemím na světě (společně s Kanadou, Ruskem a Švédskem) se akcie našeho hokeje ocitly kdesi na dolních příčkách 1. světové desítky. Museli čelit:
- nedůvěře odborné i laické veřejnosti: kolik bylo otištěno článků a analýz na sportovních stranách novin či internetových portálech, kde se nedávala našemu týmu skoro žádná naděje, že by mohl zasáhnout do boje o medaile,
- vlastnímu nízkému sebevědomí – pozvánku na účast odmítla z těch či oněch důvodů většina špičkových hráčů NHL, takže nás reprezentovalo 11 nováčků s minimem zkušeností na úrovni mezinárodního hokeje,
- nedůvěře k trenérovi a jeho způsobu koučování – trenér Růžička si musel projít martýriem kritiky, kdy mu bylo předhazováno, co všechno dělá špatně (i to jeho žvýkání) – zdá se, že všichni zapomněli, že se svými výsledky dávno zařadil mezi nejúspěšnější trenéry naší historie,
- tomu, že turnaj špatně rozehráli a po 2 porážkách v první části turnaje jim reálně hrozil předčasný odjezd domů.
V souvislosti s negativními předpověďmi a očekáváním našeho debaklu je nadmíru zajímavý rozhovor s legendárním útočníkem Jaroslavem Holíkem (mimo jiné strůjcem porážky týmu Sovětského svazu na MS v roce 1972), který byl již 7. května uveřejněn na http://tn.nova.cz/sport/hokej/ms-2010/legendarni-holik-na-ms-budeme-bojovat-o-medaile.html(tn.nova.cz - Mistr světa z roku 1972 a jeden z nejslavnějších hokejistů české historie chápe omluvenky a myslí si, že s mládím dojdou Češi dále. Jaroslav Holík patří mezi známé kritiky poměrů v českém hokeji. Jenže tentokrát je před začátkem 74. mistrovství světa v hokeji nečekaně optimistický:
"Myslím si, že s tímto mužstvem bychom se měli dostat do semifinále a pak bojovat o medaile,“ řekl tn.cz Jaroslav Holík. "Já týmu věřím. Myslím, že tito hráči budou bojovat více než ti staří, kteří by přijeli z NHL,“ míní Holík. "To omlazení mužstva je určitě pozitivní. Kluci mají motivaci a chuť se prosadit,“ říká přesvědčivě Holík. Legendární hokejista ale nezatracuje starší hokejisty, kteří se z různých důvodů omluvili. Bere to spíše jako pozitivum. "My se moc opíráme o staré hráče a v NHL hrají prim spíše mladí,“ míní Holík. "A omluvenky? Já to úplně chápu. Dvacet let jsem jezdil za svým zetěm i svým synem do NHL a ta soutěž je tak náročná, že si to lidé u nás ani nedovedou představit. Je to úplně jiný hokej, a obrovská porce zápasů,“ zastává se hokejistů, kteří toho po sezoně mají dost, Holík. Veřejnost překvapilo, když se mistrovství světa zřekl Patrik Eliáš. "Já věděl, že Patrik nepojede,“ překvapuje Holík. "Byl často zraněný a nedařilo se mu v New Jersey a po tak špatné sezoně se těžko hledá motivace. Ale chybět nebude, mladí ho nahradí,“ dodává Holík. Ten si myslí, že klíčem k úspěchu budou skvělí gólmani Vokoun s Pavelcem. "Dostaneme se do semifinále. Pak už to bude o štěstí, ale já myslím, že brankáři, kteří určitě budou tahouny mužstva, nám to vychytají,“ uzavřel Holík.
Poté, co věděli, že každý další zápas jde „o všechno“, se neuvěřitelně semkli, doslova jako čtyři mušketýři z románu A. Dumase bojovali „jeden za všechny a všichni za jednoho“. A byl to jejich „team spirit“, týmový duch, který převážil na jejich stranu misky vah ve vyřazovacích zápasech, kde rozhodovaly často maličkosti. Ale ať těmito maličkostmi byla účinná hra v oslabení, skvělé umění brankáře, nebo šikovnost při samostatných nájezdech, na závěr rozhodly pro náš tým. Co bylo pozoruhodné, dokázali své soupeře porážet jejich vlastními zbraněmi – Kanadu přehráli důrazem a fyzickou hrou, Finsko přebruslili, Švédsko dokázali dostat pod neuvěřitelný tlak a skórovat v závěrečné power play (kolikrát předtím se nám stalo, že právě Švédi nám ukradli vítězství a třeba i titul šampiónů svou schopností vystupňovat tlak a vsítit gól v samém závěru zápasu) a Rusy týmovou kombinační hrou a rychlým střídáním celých pětek, takže jsme doslova utavili opory, na které se spoléhali.
Když navíc čteme, jak opravdu uměli táhnout za jeden provaz a pro úspěch české reprezentace zapomněli na osobní ambice, nelze než litovat, že tato schopnost fatálně chybí naší reprezentaci politické. Stačí jen vzpomenout, jak předseda ČSSD Paroubek shodil českou vládu v době, kdy měla na starosti předsednictví EU a totálně tak zdemoloval dobré jméno naší země v očích světa. Udělal tak z Čechů naprosté trotly, kteří nedorostli k tomu, aby převzali nějakou významnou politickou zodpovědnost. Neměli bychom na to v nadcházejících volbách zapomenout!
