Příběh Přemysla Pittra - 2. část
V době, kdy Milíčův dům zahájil svou činnost, stahovala se již nad Evropou mračna, jež signalizovala blížící se válečný konflikt. V různých zemích Evropy se začaly prosazovat autoritativní a totalitní režimy, z nichž zejména nástup Hitlerova nacizmu v Německu znamenal (společně s bolševickým Sovětským svazem) největší hrozbu. Přemysl Pitter si jako pacifista uvědomuje vážnost situace. Vidí i pochybení československého státu, který ve vztahu k německé menšině vystupoval dlouho příliš neústupně a dal německým nacionalistickým aktivistům a radikálům velmi mnoho argumentům k jejich protičeskoslovenské propagandě. V roce 1938 je již zřejmé, že mezinárodní postavení Československa je velmi slabé a že pro velmoci Západu jeho existence již pro ně nepředstavuje (navzdory mezinárodním úmluvám) žádný závazek. Vyměňují v Mnichově mír za obětování celistvosti naší země. Jako v mnoha jiných případech – mír nezískaly, a samy buď ztratily svou národní samostatnost (Francie), nebo se jejich vlastní území stalo bitevním polem (Anglie). Pro Přemysla Pittra se samotné setrvání v Československu stalo velmi nebezpečným. Hitlerova nenávist k pacifistům je známá, navíc je Pitter i členem Ligy proti antisemitismu. Přesto se sem vrací z Anglie, kam odletěl, aby zde hovořil na řadě přednášek a podařilo se mu zde získat značné dary, potřebné pro provoz Milíčova domu a nově získané dětské ozdravovny v Mýtě u Rokycan. „Jejími prvními hosty byly české děti ze „Sudet“, vyhnané nacisty. V této ozdravovně skrýval jsem téměř po celou válku české židovské děti. Desítky židovských dětí a děti antinacistů dopravil jsem do Anglie. Tím byly zachráněny před smrtí v plynových komorách.“ píše ve své obraně proti napadení ze strany komunistických funkcionářů ministerstva vnitra za údajné „nadržování Němcům“ později (v roce 1946) Pitter
Několik týdnů po jeho návratu, 15. března 1939, vstupují hitlerovská vojska do Prahy, nastává doba okupace, která potrvá 6 dlouhých let. Přemysl Pitter denně čeká, že bude zatčen jako mnoho jiných veřejných pracovníků, o jejichž protinacistickém smýšlení nemůže být pochyb. Až mnohem později se dovídá, že předsedovi české sekce ligy proti antisemitizmu se podařilo na poslední chvíli zlikvidovat kartotéku členů.
Již v době před Mnichovem se Milíčův dům stává útočištěm dětí německých antifašistů a židovských emigrantů. V péči o pronásledované židovské děti pokračuje i po okupaci. Situace se vyostřila od podzimu 1941, kdy musí židovské děti nosit, jako všichni Židé, na svém svrchníku přišité žluté židovské hvězdy. Rok předtím už byly vyloučeny ze všech škol i školních zařízení, jako byl Milíčův dům. Jejich situace se stává zcela zoufalou – mají minimální příděly jídla, nesmějí večer vycházet ven, jsou šikanování všemi možnými způsoby. Přemysl Pitter s Olgou Fierzovou reagují odvážnou podpůrnou akcí: Po nocích navštěvují židovské rodiny bývalých chovanců Milíčova domu i některé další, a nosí jim mléko, ovoce a jiné potraviny, které oni na příděl nedostávají. Tyto tajné návštěvy, ze kterých se k radosti dětí někdy vyvinuly i improvizované besídky, byly přísně zakázané a podobným „židomilcům“ hrozily těžké tresty – koncentráky, vězení, utýrání k smrti. V roce 1941 začaly první deportace Židů do koncentračních táborů, které postihovaly i rodiny dětí z Milíčova domu. Některé z nich pomáhali Pitter a Fierzová do transportů vybavovat. Tato činnost byla vyzrazena a Milíčův dům se ocitl v hledáčku Gestapa - Pittra navštívili dva jeho úředníci. Pitter je brzy předvolán do úřadovny Gestapa a počítá s tím, že bude zatčen – bere si sebou kufřík s osobními věcmi (dle knihy P. Kohna Můj život nepatří mně):
...Byli tam dva muži, které už znal z Milíčova domu, jeden z nich v uniformě SS. Ten u psacího stolu si nechal vyprávět o poslání Milíčova domu, k čemu slouží a jaké děti tam chodí. Najednou jeho vyprávění přerušil: „Vy ale skrýváte židovské děti, navštěvujete židovské rodiny, nosíte jim potraviny, pomáháte jim s výbavou na transport.“
„To je pravda,“ řekl Pitter. „Ale z lidského hlediska to jistě pochopíte“.
Nastalo dlouhé ticho. Pak se tiše ozvalo: „Můžete jít.“
Esesák, jenž seděl vedle Pittra překvapeně vzhlédl. „Můžete jít“, ozvalo se znovu. Když se Přemysl Pitter vrátil do Milíčova domu, nalezl své přátele v pokoji v hořejším patře, pohroužené dosud do tiché modlitby. Hleděli na něj jako na zjevení.
Je pozoruhodné, že okupace a válečné události provoz Milíčova domu nepřerušily. Jeho vedoucím se vždy nějak podařilo zajistit od českých úřadů zvláštní příděly topiva, mléka, tvarohu a zavařenin. Židovské děti jsou pryč – kdesi v Terezíně, Osvětimi... znamená to pro ně bídu, otrockou práci, vyčerpání a hlad a dříve, nebo později – plyn. Ze 100 židovských dětí z Milíčova domu se jich vrátilo po válce 5.
Pitter píše o době okupace (opět v obraně proti nařčením ze strany komunistů): „Za války jsem se svými přáteli pečoval o desítky perzekuovaných rodin. Několik udání zmařili moji přátelé u policie.Také moje výslechy prováděné Gestapem nedaly nacistům materiál k dalšímu pátrání. Téměř po celou dobu války jsem pravidelně přednášel před naplněným sálem Milíčova domu a dodával posluchačům odvahu a víru. Čeští civilní policisté mne chránili.“
Ještě ani nedozněla střelba v pražských ulicích, když se Přemysl vydává do Terezína (píše opět P. Kohn): Vyzbrojen legitimací člena zdravotně-sociální komise Revoluční národní rady zjišťuje, že je tam hodně dětí, které potřebují urychlenou lékařskou pomoc. Jsou to zejména ty, které tam Němci záměrně umístili z táborů na východě, protože byli nemocní tyfem, aby se tato smrtící nákaza rozšířila a mohla zahubit co nejvíce vězňů. Hrozilo nebezpečí, že celý terezínský tábor bude uzavřen z důvodu karantény a většina podvyživených dětí zde zemře. Bylo je třeba urychleně přemístit, ale kam?
Pittrovi se podařilo zajistit k tomuto účelu zámky poblíž Prahy, které byly již dříve zkonfiskovány rodině průmyslníka Ringhoffera (přestože se za okupace nechovali v Čechům nijak špatně). A tak se ze zámků Štiřín, Olešovice, Lojovice a Kamenice staly ozdravovny pro židovské děti z koncentračních táborů. Mezitím byla opravdu vyhlášena v Terezíně karanténa. Pitter byl nucen i pomocí lsti dosáhnout povolení k transportu dětí do ozdravoven. Brzy k nim přibyly další navracející se děti z jiných koncentračních táborů, nebo přijížděly ze svých přechodných domovů, které si našly po svém návratu. V zámeckých ozdravovnách si tyto děti připadaly jako v ráji – místo hladovění dobrá strava, místo chatrně stlučených baráků a apelplaců a všudepřítomných ostnatých drátů - krásné síně zámků a kvetoucí zakrady a parky, místo zloby a nenávisti - láska a osobní péče. Přemysl Pitter se nestaral, jak bylo pro něj charakteristické, jen o materiální věci, ale spolu s ostatními vychovateli z Milíčova domu pomáhal překonávat i bolestivá zranění duší svých svěřenců. Po lékařské stránce o ně pečovali také dr. Emil Vogel, židovský lékař, který sám přežil nacistické vyhlazovací tábory a H.G. Adler, později proslulý spisovatel. Pitter se staral také o repatriaci těchto dětí a nalezení pěstounů v případě, že jejich vlatní rodiče za války zahynuli. Mnohé děti odešly se svými rodiči, nebo, když dospěly, samy, do ciziny – hlavně do Izraele, Spojených států, i jinam, aby tam našly novou identitu.
Přemysl Pitter s přáteli však nezůstali jen u dětí židovských. Shodou okolností navštívil Raisovu školu, jeden z táborů, kde byly tehdy v Praze internováni Němci, a zjistil, jak otřesné podmínky tam panují. Byly podobné těm, které zažívali Židé a Češi v koncentračních táborech. Bylo tam hodně matek s dětmi, i kojenci, kteží byli vyhublí na kost, protože pro ně mléko k dispozici nebylo. Platilo nařízení, že mají dostávat to, co Židé za války. Podvýživa a nakažlivé nemoci konaly rychle své dílo, prakticky všichni němečtí kojenci za těchto podmínek umírali. Pitter začal okamžitě intervenovat u příslušných míst. Nebylo to snadné, protože veřejné mínění tehdy krátce po válce bylo ostře protiněmecké. Ale děti, děti, argumentoval Pitter – ty přece nemohou za hříchy svých rodičů!
Na ministerstvu sociální péče se mu podařilo najít porozumění a získal povolení, aby směl přebírat do zámeckých ozdravoven i nemocné a opuštěné německé děti. posléze jch bylo dokonce 2x tolik, než dětí židovských. Podařilo se mu je vyreklamovat ze všech internačních táborů pro Němce a kolaboranty v Praze, jichž bylo na jejím území kolem 30.
Na zámcích se tak uskutečňoval v té době zcela ojedinělý výchovný experiment: V době největší vzájemné nenávisti se pokoušel zprostředkovat setkávání a vytvářet přátelství mezi židovskými a německými dětmi v duchu křesťanské lásky a bratrství. Úžasným dokumentem o této výchovné snaze je kniha Olgy Fierzové „Dětské osudy z doby poválečné“. Je možno říci, že se tento „experiment“ z větší část zdařil a v jak židovských a německých dětech tato životní zkušenost zanechala nesmazatelné pozitivní stopy. Svědčí o tom desítky dopisů, které Pitter i Fierzová po dlouhý čas dostávali, a v nichž se jim jejich „děti“ svěřovali.
Tento Pittrův humanizmus nebyl ovšem mnohým po chuti. Mezi nimi často byli všelijací překabátění kolaboranti, z nichž se stali velkohubí nacionalisté, a zejména komunisté a jejich hlásná trouba Rudé Právo, které ho napadalo, že plýtvá českými penězi na pomoc dětem nepřátel. O tom, jak se musel Pitter hájit, když byl napadem ředitelstvím národní bezpečnosti za nadržování Němcům, píšu již na jiném místě.
Martin Pinc
Na hrabalovské téma
Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice
Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?
Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?
Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům
Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Další články autora |
Strach a násilí v Plzni. Ve městě strmě roste kriminalita, žádá vládu o pomoc
Premium Co se děje ve městě, jehož primátor kvůli růstu zločinnosti žádá vládu o pomoc? Policie ani...
Extravagantní vilu u Brna za desítky milionů nechává nová majitelka zbourat
Víc než dvacet let stála v Rozdrojovicích u Brna vila, která na první pohled upoutala pozornost...
Nákladní letadlo DHL z Německa se zřítilo ve Vilniusu na obytný dům
Nákladní letoun společnosti DHL z Lipska havaroval nedaleko letiště v litevském Vilniusu. Zřítil se...
Požár v Národním divadle. Zásah hasičů protáhlo hledání ohnisek
Pražští hasiči zasahovali u požáru v historické budově Národního divadla. K likvidaci vyjely...
Vlak přejel nezletilou dívku v Černošicích u Prahy. Přišla o obě nohy
Vlak na železničním přejezdu v Černošicích ve čtvrtek večer přejel nezletilou dívku, která...
Konec příměří? Hizballáh „v obraně“ odpálil rakety, Izrael odpověděl
Hnutí Hizballáh v pondělí z území Libanonu vypálilo rakety na izraelské pozice v oblasti...
Tragická hostina ze želvího masa si na Filipínách vyžádala tři životy
Tři lidé zemřeli a nejméně 32 dalších skončilo v nemocnici na Filipínách po konzumaci ohrožené...
Od Cvikova po Drážďany. Devět závodů Volkswagenu spustilo řetězovou stávku
Desítky tisíc zaměstnanců automobilky Volkswagen v Německu se v pondělí zapojily do výstražné...
Babiš rozpustil svěřenský fond, může držet akcie. Do voleb jde na severu Moravy
Andrej Babiš (ANO) na doporučení správců fondů odsouhlasil rozpuštění svěřenského fondu, kam v...
Jak dlouho péct kachnu? Díky sous-vide stačí jen 30 minut
Máte rádi pečenou kachnu? Nyní můžete přeskočit hodiny v kuchyni strávené přípravou a sáhnout po Sous-vide kachních čtvrtkách od Vodňanské drůbeže....
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2305x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené