Bohumil Sláma
- Počet článků 512
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1072x
Seznam rubrik
Bohumil Sláma
Novináři, média
Je to už dávno, a proto jen tuším, že jsem to četl v Chandlerovi: že nejlepší lidé by měli pracovat v policii. Tehdy jsem si v duchu řekl, že to je velká pravda, ale později, jak jsem si to občas připomněl, protože mi to utkvělo v paměti, jsem sebe i Chandlera opravil: "Ale kde všude by vlastně měli být? V politice? V kultuře? Ve školství? V soudnictví?... V médiích? Dospěl jsem k závěru, že snad v médiích.
Bohumil Sláma
Vládnou nám novodobí Faustové a Mefistotelové
"Věřím v Boha všemohoucího, vládce na Nebi i Zemi" již delší dobu přestává platit. V zásadě je to dobře, je to důsledek pokroku, od nepaměti neodmyslitelně spojeného s odbouráváním mýtů. Má to však i své stinné stránky: oslabuje to věčný boj "boha" s "ďáblem". "Boží syn" Ježíš - věřme ovšem že jen dočasně - prohrává v boji se "synem ďábla" Mefistem, Ježíšovi apoštolové prohrávají v boji s apoštoly Mefista.
Bohumil Sláma
17. listopad: "politiku rozumnou a poctivou..."
Všichni známe Masarykovo "nebát se a nekrást" a dodnes žasneme, jak je geniálně jednoduché, výstižné a věčné. "TGM" ovšem podobných šťastných výroků pronesl mnohem víc, například "politiku rozumnou a poctivou pořebujeme".
Bohumil Sláma
Ano nebo ne Babišovu ANO?
"Tato země má gigantický potenciál... Na prstech jsem počítal, kolik se prošustrovalo od revoluce a došel jsem k číslu asi 2000 miliard, všechny problémy, co tu byly. Lehké topné oleje, fotovoltarika... Ta nás bude stát 660 miliard v příštích 20 letech! To je šílené," říká miliardář Andrej Babiš.
Bohumil Sláma
Je třeba číst, vidět a slyšet jen to nejlepší
Bylo tomu tak i dříve, ale dnes to platí obzvlášť: orientovat se v záplavě informací je stále těžší. Již můj otec mi kdysi říkával: „Musíš číst jen to nejlepší... všechno ostatní je ztráta času...“ Parafrázoval tím ovšem pouze Masaryka, který říkal, že vzdělávat se je třeba zeširoka a mít při tom systém, neboť „nemetodou“ si člověk spíše uškodí než pomůže.
Bohumil Sláma
Pět scénářů možného letošního Listopadu
Je mnoho důvodů vedoucích k předpovědi, že letošní listopad nebude klidný. Ve společnosti narůstá napětí a nespokojenost, důvěra v politiky a politické garintury klesla na (polistopadové) minimum - je evidetní, že společnost se nachází v krizi, že je rozštěpená a zneklidněná. I celý svět se začíná "hýbat". Nachází se tedy v typické situaci předcházející politickým otřesům. Obtížné je pouze odhadnout, jak budou výrazné a hluboké. Samotné napětí je ovšem jistě zdravým jevem; u nás dokazuje, že jsme ještě úplně nezapomněli na ideje 1. republiky a Listopadu 1989.
Bohumil Sláma
Inkluzívně, a nejen na Romy
Včerejší speciál na Hyde parku byl věnován romskému-cikánskému problému, a byl jistě velmi sledovaný, neboť tento problém trápí a irituje nás všechny. Byl zcela namístě i proto, že v kostce ukázal, jak se problém u nás "řešil" po roce 1989 a jaké možnosti se nabízejí dnes.
Bohumil Sláma
Šluknov, korupce a Ondřej Liška
Když jsem dnes uviděl v Otázkách Václava Moravce po dlouhé době Ondřeje Lišku, řekl jsem si: konečně... i když jedna vlaštovka jaro nedělá. Václav Moravec podle mne dělá obrovskou chybu, pokud do svého pořadu zve téměř výhradně současné, veřejností již vesměs odmítané parlamentní strany. Je to chyba, která se obrací i proti němu, zvláště, když hostí častěji komunisty než "neparlamentí" zelené a lidovce. Neboť, jak známo, v politice, a zejména v zaostalých společnostech, obvykle vyhrává ten, koho je nejvíc slyšet. I proto se dodnes u nás stále drží nedemokraté komunisti a demokraté zelení a lidovci naopak zápasí "o život" na hranici volitelnosti. Dobře si toho byl vědom i nedemokrat John, když se v pořadu snažil Lišku nepustit ke slovu.
Bohumil Sláma
Signál k třetí světová revoluci by měl vyjít z Česka
Nazval-li Masaryk 1. světovou válku - v níž padly čtyři feudální mocnosti - světovou revolucí a v 2. světové válce padly tři totalitní mocnosti, je možno budoucí světový konflikt - jehož hrůznost a výsledky zatím není možno ani odhadnout - označit za Třetí světovou revoluci. (Evropu a svět ovšem změnily i jiné velké revoluce, zejména - u nás započatá - protestantská-reformační a Velká francouzská revoluce, z jejichž výsledků Evropa i svět dodnes dodnes. Za velkou revoluci, poprvé v dějinách převážně pokojnou, lze označit i pád sovětského Východního bloku, za něhož česká Sametová revoluce vystoupila s ideově nejbohatším a nejnosnějším, bohužel ovšem nerealizovaným programem.)
Bohumil Sláma
Současná ‚amerikanizace‘ světa
Severní Amerika povstala z Evropy, z jejích lidí a z její kultury, avšak od počátku se vyvíjela v odlišných, specifických podmínkách a budovali ji poněkud odlišní, ‚specifičtí‘ lidé: silní a svobodymilovní jedinci, převážně chudí, nespokojení s materiálními podmínkami v nichž v Evropě předtím žili, jedinci většinou nepříliš vzdělaní, avšak jinak schopní a věřící si - ti, co je ‚svrběly dlaně‘. Zpočátku to byli především protestanté, zdůrazňující heslo (a jím se dále posilující) ‚kdo se přičiní, tomu i Bůh pomůže‘. Vtiskli tak Americe ideu ‚amerického snu‘ a dali jí sílu znamenající rychlejší vývoj než jakého dosahovaly všechny ostatní civilizace, včetně evropské. Jak je možno vyčíst z učebnic dějepisu (ale též z beletristické literatury, například z knihy Liona Feuchtwangera Lišky na vinici[1]), Ameriku posílilo i francouzské osvícenství a ideály Velké francouzské revoluce. Tyto ideje byly natolik silné, že s nimi Amerika nejen vystačila, ale až donedávna i vítězila. Měly však i své stinné stránky - byly především jednostranné, nevyvážené a neuniverzalistické. Byly šity na míru jen určitému typu lidí a nepřihlížely dostatečně k tomu, že lidé, jako vše živé a vyrůstající z přírody, jsou různí. Stejně jako evropské liberalistické ideje byly sice zpočátku šity na míru ‚všem‘, ale jen proklamativně, neboť se vztahovaly v nejlepším případě na většinu. Tato většina se ovšem postupně zmenšovala, aby se nakonec v dnešní době změnila v nepatrnou menšinu. ‚Krásné‘ americké ideje v sobě navíc od počátku nesly závažný rozpor či vakuum: netýkaly se indiánů a černochů (a dnes nám může připadat neuvěřitelné, že to ‚nikomu‘ nevadilo). Ideologie ‚silných nevzdělaných‘ v sobě též od počátku skrývala další slabinu, a jen těžko říci, zda méně nebo ještě víc nebezpečnou: přílišný důraz na materiální hodnoty. I to se zpočátku jevilo jako výhodné – a bylo to částečně kompenzováno evropským náboženským a kulturním dědictvím – avšak postupně se stalo krajní nevýhodou. Opravňovalo dravost a sebestředný individualismus, stalo ideologií zbohatlíků, vedoucí k jinak prázdnému životu a k prosazování materiální majetnosti jako hlavního, ne-li jediného kriteria společenského postavení a prestiže.
Bohumil Sláma
Umění a poznatelný svět
Ernest Hemingway, narozený roku 1898, patří k příslušníkům oné ‚ztracené generace‘, která se v prvním rozpuku mužnosti střetla s krvavým peklem první světové války, prožila zhroucení nadějí na lepší poválečné uspořádání světa a nenašla východisko v příklonu k revolučnímu hnutí proletariátu. Mladý Hemingway, syn venkovského lékaře, dobrovolník v italské armádě, se po válce stává zahraničním korespondentem, přidává se k oněm zklamaným Američanům v dobrovolném exilu, žije v Paříži, ve Španělsku a toulkách po Evropě, a vyrůstá z něj prototyp ‚zklamaného mladého muže‘ dvacátých let, jeden z těch, kdo utápěli své zoufalství a pohrdání zkaženým světem u barů všech západních metropolí, jeden z těch nadaných citlivých mladých mužů, štvaných neklidem a nenacházejícím své místo ve společnosti, rozhodnutých nedat se už nikdy napálit falešným sliby a ilusemi, nenosit srdce na dlani, nýbrž tvářit se protřele, cynicky a nihlisticky a vytvořit si z toho módní masku. Hemingway však nebyl cynik a nihilista. Vývojem mezi oběma světovými válečnými katastrofami, když se postupně stává svědkem evropského debaklu, nástupu fašismu i amerického finančního krachu, když prožívá jako dopisovatel na republikánské straně španělskou občanskou válku, prohlubuje se jeho odpor proti falešné ilusi, proti lživé společenské konvenci, a upevňuje se jeho přesvědčení, že první spisovatelovou povinností je mluvit pravdu, to, „co skutečně cítí, a ne to, co se předpokládá, že bude cítit, a co se lidé domnívají, že cítí... Cítit pouze to, co skutečně cítí, a ne to, co si myslí, že by měl cítit.“ František Vrba
Bohumil Sláma
Jsme už dostatečně odškovaní?
Náš polistopadový vývoj lze vyjádřit jako sérii postupně narůstajících šoků, vrcholící v poslední době mimo jiné kauzou Kočí; tím však zřejmě nekončící. Je již nepochybné, že se ocitáme v nové totalitě, totalitě arogance a nepotrestatelnosti.
Bohumil Sláma
Největším českým vlastencem je Japonec
"Narodil se v Tokiu, má japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech," píše v životopisu Tomia Okamury jeho přítel a literární souputník Jaroslav Novák. Dále o něm píše jen dobré - a vypadá to, že píše jen pravdu. Například: "Vsadil na preciznost a poctivost, což jsou vlastnosti, které velké části středoevropanů stále chybí." Pak Novák popisuje, jak si chudý českojaponský hoch splnil v Česku svůj "americký sen"...
Bohumil Sláma
Korupce je nepochybně mnohem větší než sto miliard ročně
To, jak nám ekonomové spočítali českou korupci, je typickým příkladem toho, jak jejich myšlení není schopno postihnout zdaleka vše. Neplatíme jen "tisícovkou na hlavu včetně dětí", ale mnohem víc, protože existuje i korupce jejich metodami a myšlením nezměřitelná.
Bohumil Sláma
Kdy se člověk dostane do nouze
Když poněkud nadsadím, řeknu, že nic na světě není tak relativní jako bohatství. Člověk si zoufá jen tehdy, jde-li ekonomicky dolů, prakticky nezávisle na tom, z jaké sestupuje "výšky". Číňané jsou dnes ekonomicky spokojení, protože jdou nahoru, Řekové a naši odboráři, kteří se mají v průměru lépe, jsou nespokojení, protože jdou dolů (protože si žili nad poměry). Vem psovi kost...
Bohumil Sláma
Proč je třeba jít znovu do ulic
Je bohužel třeba jít znovu do ulic (ne však odboráři, ale "normální" lidé), neboť naše současná "vláda korupce a (tutíž) rozpočtové nezodpovědnosti" již vyčerpala všechny morální i všechny jiné důvody své další existence. Jistě to ví, už třeba jen proto, že ví, že její reformy jsou na nic, protože je další vláda okamžitě smete ze stolu - protože reformy nejsou výsledkem všobecného konsensu, protože je spoučasná vláda neprojednala napříč politickým spektrem, ale (v podstatě arogantně) se spolehla na svou parlamentní většinu. Mimo jiné proto nejsou reformy ničím jiným než výsledkem primitivně krátkozraké politiky, na úrovni inteligence pštrosa strkajcího hlavu do písku.
Bohumil Sláma
Existuje u nás (polo)utajená (polo)cenzura?
Kde jsou ty časy, kdy cenzura byla nebo nebyla. Časy se mění, vše se stává stále sofistikovanější, cenzuru nevyjímaje. Již normalizační režim po Srpnu 68 - stejně jako si už nemohl dovolit likvidovat své odpůrce fyzicky jako v padesátých letech - si otevřenou cenzuru již nedovolil, to ale neznamenalo, že by cenzura existovala v méně efektivní podobě.
Bohumil Sláma
Proč jsme naletěli Nečasovi a Johnovi
Výročí obvykle bývají příležitostí k oslavám. O prvním výročí naší "vlády boje proti korupci a rozpočtové odpovědnosti" to však říci nelze, je to naopak důvod chystat nový Listopad 89: tři čtvrtiny obyvatelstva si myslí, že republika je v rozkladu. V každém případě je to ošem důvod k zamyšlení, a to pokud možno k zamyšlení hlubšímu než kdykoli dosud.
Bohumil Sláma
Dvořáková na Hrad!
Žádnému chlapovi není příjemné (neboť v každém je kus nezralého kohoutka) zjistí-li, že někdo je chytřejší než on, a zvláště mu bývá nepříjemné, jedná-li se o ženu. I ve mně se to někdy bije. Ale jsou situace, kdy jen zírám a je mi při tom doslova blaze... A vždy je mi blaze, když v televizi vidím a slyším "filosofku-politoložku s oběma nohama na zemi" Vladimíru Dvořákovou.
Bohumil Sláma
Listopad byl něco onačejšího než stávka odborových bossů
Musím doplnit a poopravit svůj včerejší článek Je třeba zopakovat Listopad 89, resp. jeho možné vyznění: odboráře (stejně jako například většinu feministek) "nemusím". S Nečasem a mafiánskými bossy mají totiž minimálně jedno společné - jde jim jen o "žvanec".
Bohumil Sláma
Je třeba zopakovat Listopad 89
Nová, další vlna revolucí musí začít v civilizovaném světě. Je třeba posunout maják byť jen o kus dál, je třeba civilizovaný svět ozdravit a zmenšit jeho narůstající vnitřní i vnější napětí. A ‚div se světe‘, kde by revoluce měly začít? – v Česku. Češi jsou totiž k tomu svým historickým vývojem jednoznačně ‚komandováni‘.
Bohumil Sláma
Mein Kampf Fiedricha A. von Hayeka
Když si čtete cokoli z publikací F. A. Hayeka, kolísáte mezi obdivem k jeho genialitě a nenávistí k jeho patologii. Jeho sugestivní, "prorocké" učení dokázalo přesvědčit tisíce (možná statisíce i víc) jinak inteligentních lidí; některé z nich, jako například u nás Milana Uhdeho, dokázalo otočit "vzhůru nohama", z prosocialismu na prohayekismus. O Klausovi, Ježkovi, Dlouhém,Tlustém, Langrovi a jiných otcích našeho nynějšího mafiánského kapitalismu nemluvě.
Bohumil Sláma
Reklama na Čt - a nový pokus českého mafiánského kapitalismu?
Dnešní zpráva o tom, že vláda možná nedodrží své předvolební předsevzetí zrušit reklamu na Čt, je jen zdánlivě, a možná i záměrně okrajová. Ve skutečnosti jde o mimořádně důležitou věc, snad ještě důležitější než to, zda u nás dojde nebo nedojde k přímé volbě presidenta. Důležitou věcí je i to, že v o b o u případech může jít o další nenápadné, salámové ukrajování z naší již i tak jen živořící demokracie (o možném dalším nedodržení předvolebních slibů nemluvě).
Bohumil Sláma
Masarykův zápas o Evropu
Čtenář Masarykových spisů a studií prochází stále bohatou galerií postav, myslitelů-filosofů, básníků a spisovatelů, vědců, politických vůdců a státníků. Není význačnějšího zjevu od velké revoluce francouzské do světové války, aby se jím Masaryk neobíral, aby k němu nezaujímal stanoviska, aby ho nehodnotil, nesoudil nebo neodmítal. Masarykovo mohutné rozpětí ducha a jeho intensivní a primární zájem myšlenkový není na ničem tak zřejmý jako na tomto potýkání s představiteli evropského myšlení, filosofického, uměleckého tvoření, náboženského života, sociálně-politických theorií i hnutí. Hume, Herder, Kant, Fichte, Hegel, Feuerbach, Comte, Spencer, Nitezsche; Goethe, Musset, Byron, Heine, Lenau, Krasiński, Mickiewicz, Dostojevskij, Tostoj, Zola, Bourget, Garbor, Wagner, sestry Bronteovy atd., Marx, Engels, de Maistre, Lev XIII., modernisté - k tomu si připojte zástup ruských západníků, slavajnofilů i reakcionářů a všechny přední duchy českých dějin, a dostanete živou představu o Masarykově myšlenkovém zápase a tvoření.
Bohumil Sláma
Největší "státní dluh": kritickému myšlení a českému unitářství
Pokud si naši ekonomisté typu "pa(n)kouska Kalouska", "notorického demagoga" a "technokrata moci" Václava Klause a jiní osobují právo zásadně ovlivňovat základy demokratické společnosti, jsou na omylu, jsou "vedle jak ta jedle": demokracie je něco mnohem a mnohem víc. Titi "visionáři" nejsou ničím jiným než dědici marxismu-leninismu, v němž vyrostli a který stejně jako oni vyzdvihoval pouze materiání hodnoty. Jedním ze zákonitých důsledků jejich "vizí" je novodobá česká totalita - totalita mafiánského kapitalismu. Ekonomistický přístup je pochybný i proto, že národohospodářská ekonomie (označovaná komunistickou totalitou za politickou ekonomii), je jednou z netypičtějších "pavěd", mimo jiné proto, že v ní dodnes dodnes existují dva diametrálně odlišné, nesmiřitelné a navzájem se popírající proudy, pravicový a levicový, oba aspirující na to mít svou "jedinou pravdu".
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 ... | další |
