Největším českým vlastencem je Japonec

"Narodil se v Tokiu, má japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech," píše v životopisu Tomia Okamury jeho přítel a literární souputník Jaroslav Novák. Dále o něm píše jen dobré  - a vypadá to, že píše jen pravdu. Například: "Vsadil na preciznost a poctivost, což jsou vlastnosti, které velké části středoevropanů stále chybí." Pak Novák popisuje, jak si chudý českojaponský hoch splnil v Česku svůj "americký sen"...

Když jsem si teď znovu procházel Okamurovy blogové (naše idnesové) články, znovu jsem žasnul (přesto, že žasnout bych už neměl, nebyla to pro mne žádná novinka), jakou s ním cítím shodu, jak bych se pod to všechno podepsal (byl bych jen ostřejší). Například, když ve svém "novoročním projevu" říká:

"Dovolím si použít zprofanovaná slova. Československá a Česká republika měly od zrození štěstí na velké prezidenty, vůdce a státníky. Vůdcem a státníkem byli Masaryk a Havel. Beneš a Klaus jsou přinejmenším přirozenými vůdci. Dnes taková osobnost v politické aréně chybí. A není naděje, že ji vybere stranický sekretariát nebo straničtí kmotři. Skutečný vůdce smečky se prostě vůdcem rodí. K tomu, být dobrý vůdce, není třeba bojovat proti ostatním, vůdce musí bojovat za ostatní. Pomáhat jim a chránit je. Taková osobnost své okolí přitahuje mnohem přirozeněji, byť je to trochu náročnější, než dělat kariéru pomocí zákulisních čachrů. Je také otázkou, jestli naše země dnes potřebuje vůdce. Domnívám se, že Česká republika, jako každý standardní a demokratický stát, potřebuje spíš státníka, který myslí v horizontu generací.  Člověka, jehož zájmem je prosperita země, nikoli on sám a jeho prospěch. K tomu není třeba jen dětinsky bojovat a vítězit. K tomu je třeba především budovat, pomáhat a chránit hodnoty, na nichž stojí společnost. K tomu je třeba moudrost, pokora a tolerance."

A "českojaponský hoch", nám Čechům jde příkladem. Také svým vlastenectvím, které dokazuje především svými činy.

Ale pozor, je to nejen vlastenec, ale v podstatě i pravdaláskovec.

Nepravdaneláskovci ho zatím neničí - asi zatím jen mlčky (a jistě nechápavě, v "němém úžasu") zírají. Možná také jen vyčkávají, než udělá nějakou byť jen sebemenší chybičku. Nikdo přece není dokonalý. Nebo na něj něco přímo vymyslíme?! Až třeba vstoupí do politiky (což zatím z plně pochopitelných důvodů zřejmě nechce)? Pak se na něj vrhneme  a použijeme našich osvědčených metod lži a nenávisti. Ty jsou přece přece tak efektivní a v Čechách již tolikrát uspěly - přece Dobrovským počínaje a Havlem a mnoha dalšími konče!

Tomio Okamura je pravdaláskovec už jen proto, že se hlásí k Masarykovi a Havlovi. (Já osobně Havlovi  vytýkám, že na rozdíl od Masaryka, jehož víceméně hlásal - aniž to explicitně přiznal - a za což si vysloužil kladnou odezvu po celém světě, dostatečně nerozlišoval mez pacifismem a humanismem, který se podle Masaryka musí za určitých okolností bránit i "železem". Masaryk by jistě lépe zatočil s komunisty, přinejmenším podobně jak pro roce 1918 zatočil se šlechtou, nepropustil by kriminálníky, neboť zlo se podle něj musí mýtit "do samotných jeho kořenů" a maskovaný otec jiných kriminálníků Klaus by v palbě jeho kritiky dopadl jak ubohá figurka...)