Existuje u nás (polo)utajená (polo)cenzura?

Kde jsou ty časy, kdy cenzura byla nebo nebyla. Časy se mění, vše se stává stále sofistikovanější, cenzuru nevyjímaje. Již normalizační režim po Srpnu 68 - stejně jako si už nemohl dovolit likvidovat své odpůrce fyzicky jako v padesátých letech - si otevřenou cenzuru již nedovolil, to ale neznamenalo, že by cenzura existovala v méně efektivní podobě.

I naše polistopadová cenzura se vyvíjela tímto směrem, k nenápadnosti, "amébovitosti" apod., a i pro ni platí, že není o nic méně efektivní než v padesátých letech, za Bachova absolutismu apod. Novodobí absolutisté - v Itálii například Berlusconi, existující ovšem dnes bohužel víceméně v celém světě - si uvědomují stejně plně jako jejich předchůdci, že jejich moc je primárně podmíněna tím, nakolik ovládají média. Mimo jiné proto bylo v dnešním Rusku tolik novinářů fyzicky zlikvidováno.

Česká rebublika, tak jak se (bohužel) stala výstavní skříní "nového řádu světa", to je neoabsolutismu či neofeudalismu (v němž nepatrné množství jedinců ovládá většinu celosvětového majetku), vévodí i co se týče cenzury. V rozhlase a televizi převažují soukromé stanice, Česká televize je ve svém veřejnoprávním ("veřejnoosvětovém") působení omezována reklamou (proto nyní se nyní obnovuje - jak se zdá předem ztracený boj - o její zrušení), neexistuje žádný státní-veřejnoprávní deník (!!!).

A mohou vám redaktoři skoukromých médií do nekonenčna opakovat, že na ně jejich majitelé nijak "netlačí",  není to pravda. Pracují pro ně již jen podle klíče, podle něhož byli vybráni, obdobně jako "svobodní" redaktoři za normalizace.

A i kdbyby na ně netlačili jejich majitelé, o vše ostatní se postará reklama. Ta je  snad ze všeho nejhorší, a to nejen proto, že redaktory-dramaturgy nutí, aby dávali přednost pokleslým programům (nejlépe je to vidět na bulváru), ale též proto, že je vesměs (polo)klamavá a že tak "učí národ" zhoubnému nekritickému myšlení.