Jsme už dostatečně odškovaní?

Náš polistopadový vývoj lze vyjádřit jako sérii postupně narůstajících šoků, vrcholící v poslední době mimo jiné kauzou Kočí; tím však zřejmě nekončící. Je již nepochybné, že se ocitáme v nové totalitě, totalitě arogance a nepotrestatelnosti.

Tendence "ušokovat" společnost je příznačná nejen pro naši současnou totalitu, ale pro všechny totalitní režimy vůbec, například pro nacismus a komunismus. Jen je dnes trochu jiná doba a tak se vše musí dělat trochu jinak.

Co je ovšem stále stejné je to, jak řekl už Marx, že zvýhodnění se svého zvýhodění nevzdají dobrovolně. V nedávném Hyde Parku se exministr Říman například vyjádřil, že VV počítají s tím, ostatně jako celá naše současná vláda, že se udrží po celé volební období (a že se pak na jejich nynější excesy zapomene a dostanou se znovu do parlamentu). Jinými slovy počítají  s tím, že v novém předvolebním se koalice umoudří a s tím se "umoudří" i lid a - jako již tolikrát - zapomene.

"Šoková terapie" však sice chce lid zatlačit do únavy a poddajnosti, může však naopak skončit vzpourou.

Je třeba vyjít znovu do ulic (ne ale odboráři), důvodů je mnoho. Snad nebude nutné použít tak drastického násilí jak bývalo zvykem dřív. Jistá forma revoluce se však uzkazuje jako stále nezbytnější.