17. listopad: "politiku rozumnou a poctivou..."

Všichni známe Masarykovo "nebát se a nekrást" a dodnes žasneme, jak je geniálně jednoduché, výstižné a věčné. "TGM" ovšem podobných šťastných výroků pronesl mnohem víc, například "politiku rozumnou a poctivou pořebujeme".

Hesla, zkratky, bonmoty a vůbec hraní si se slovy Masaryk nemiloval, avšak jako politik jich užíval, neboť si byl vědom jejich neobyčejné potenciální síly: mohou značně podpořit kladnou politickou ideu nebo naopak "výborně" posloužit politice nerozumné a nepoctivé. Lze zde připomenout Hitlerovo "příroda je krutá, my budeme také", přečetná komunistická hesla (včetně směšných, přesto však účinných, jako "více píce republice") nebo (čí asi?) výrok o sarajevském atentátu, který, byť jistě ne sám o sobě, udržel Klause v politice.

"Politika rozumná a poctivá" ovšem potřebuje upřesnění. Naprostá většina bude jistě souhlasit, bude se však lišit, co si pod ní představuje. Masaryk byl "střeďák se srdcem na správném místě, to je vlevo", jako prezident byl přísně nadstranický, velmi dobře vycházel s pravicovým ministerským předsedou Antonínem Švehlou a oba tak dali národu nedocenitelný příklad, neboť podle nich bez základního konsensu "nebude silné republiky". Odporem k radikalismu navazovali na otce české politologie Havlíčka a na reformační až obrozeneckou "humanistickou ideu českou".

Také všechny novodobé vlny českého odporu šly tímto směrem: Říjen 1918, Listopad 1939 a 1948, Srpen 1968, Charta 1977, Sametová revoluce 1989. Je možno říci, že všechny vystihovaly typickou a dlouhodobě se projevující českou mentalitu a postoj.

Jak je možné, že po Listopadu 1989 jsme tak otočili?

Příčin je mnoho, v zásadě však lze říci, že stejně jako Gottwald a spol. zneužili po roce 1945 antiněmeckých nálad k příklonu k Sovětskému svazu (což bylo mnohem horší než samotný příklon k "pouhému" komunismu či marxismu, neboť jsme se tím posunuli do poloasijského prostoru - do mýtů, korupce apod. a dodnes jsme se z toho nevzpamatovali), Klaus zneužil antikomunistických nálad a převedl nás nás do opačného extrému - z bláta do louže, nebo jak by řekl Masaryk, "od ďábla k Belzebubovi". Tím Belzebubem je nyní mafiánský kapitalismus, klientelismus a korupce.

To vše by ovšem nebylo možné bez zavádějících až zcestných hesel, bez demagogie, bez nálepek, bez polopravd a bez lží. Bez systematického a programového znevědomování společnosti, bez médií a reklam útočících na nejspodnější složky lidské psychiky. Dej lidu chléb a hry, Čiň ho nevědomým, Rozděl (ho) - a panuj!

Klausova (Topolánkova-Nečasova, Kalouskouva, Bártova a spol.) politika byla a je nerozumná už jen proto, že byla a je nepoctivá. Samozřejmě, zkorumpovaná ani radikální (část) ČSSD řešením není.

Pořád budeme mlčet? Pořád budeme "sedět na ..."?