Inkluzívně, a nejen na Romy

Včerejší speciál na Hyde parku byl věnován romskému-cikánskému problému, a byl jistě velmi sledovaný, neboť tento problém trápí a irituje nás všechny. Byl zcela namístě i proto, že v kostce ukázal, jak se problém u nás "řešil" po roce 1989 a jaké možnosti se nabízejí dnes.

Pořad ukázal celou paletu přístupů či metod, od represivních po vstřícné, a též "nemetodu" našich pravicových, levicových i "křesťanských" (tam je to obzvlášť trestuhodné) polistopadových politiků, která cikány a vlastně celou společnost dovedla do situace, v níž se dnes nachází (a může být ještě hůř). Přičemž každému soudnému člověku muselo být již v roce 1990 jasné, že jde o problém nesoucí v sobě výbušnou dynamiku a že jeho neřešení je nejen trestuhodné, ale též neekonomické. Není jen nepřípustným zjednodušením, pokud se řekne, že jsme věc řešili vlastně pouze "humanistickým" přejmenováním cikánů na Romy. (Mně osobně je úplně jedno, jak se jim říká.)

Pořad též nepřímo poukázal na česku kotlinovou zabedněnost (omlouvám se, lepší výraz mne nenapadá), neboť dobře vypracované programy pro začleňování cikánů (a jiných zaostalých či znevýhodněných etnik) v Evropě v devadesátých letech (a dávno před tím) existovaly a osvědčovaly se. V USA pozitivní diskriminace černochů přispěla k jejich zrovnoprávnění; a opět: vyplatila se i ekonomicky. My jsme slyšeli spíše na hlasy našich politků, v zájmu jejichž politky od voleb k volbám a primárnímu zájmu obohatit ne společnost ale především sebe samé, bylo nutné uspokojovat "lid" prázdnými řečmi, sliby, u nichž se již v počátku nepočítalo s jejich dodržením a podobně. Nejvíc volebních bodů získávali politici uplatňující metodcu biče před "cukrem", přičemž bylo a je jasné, že by mělo jít o metodu naplňující - pokud možno vyváženě - obojí. Takže bodovali různí Sládkové, Čunkové, Bobošíkové, Řápkové a (neo)nacionalisté - naposledy se v plné "kráse" ukázal i Klaus.

Samozřejmě, represe jsou nutné, ale většinou jsou již jen následkem předchozích chyb. Tak jako je nutné trestat dítě když nepřiměřeně zlobí - když jsme něco v jeho výchově zanedbali. Na prvním místě můsí být vždy dlouhodobý výhled, pokud možno pozitivní výchova - a dvacet let po Listopadu již krátká doba tak úplně není. Ve výchově jednotlivce, skupiny, etnika či celé společnosti se uplatňují v podstatě stejné principy, které znali již Komenský, Havlíček, Masaryk a mnozí jiní: "tolik svobody kolik možno, tolik kázně kolik nutno". Je možno říci, že po Listopadu byla trestuhodně zanedbána výchova celé společnosti.

Nevím toho moc o výchovném systému ve Finsku, vím jen, že tam je školství priortiou číslo jedna, že učitelé jsou tam velmi dobře placeni a že mají značnou společenskou prestiž (podobně jako u nás za 1. republiky). Že pedagogické školy tam (na rozdíl od nás) patří mezi nejnáročnější a že budoucí učitelé jsou tam testováni psychologicky, a to nejen co do studijních předpokladů, ale též co do předpokladů osobnostních, (světo)názorových, morálních a všobecně kulturních. Není bez souvislosti, že Finsko je jednou z nejméně zkorumpovaných zemí světa. Tyto mé nedostatečné znalosti však stačí k tomu, abych mohl tvrdit, že to je jediná správná cesta, a dokonce, že může mít i víceméně okamžité výsledky: romské dítě, kterému se dá šance a kterého se někdo vůbec ujme, se od počátku vyvíjí jinak než to, které za několik let na to začne krást.

Inkluzivní (inclusive - včetně), v Evropě již po léta existující přístup, ve včerejším Hyde parku mnohým z nás musel osvětlit až bývalý (a stokrát pomluvený a na to zavržený) ministr školství Ondřej Liška. Já jsem se s hrůzou dozvěděl, že měl již vypracovaný (a dokončený) program inklusívího přístupu k výchově, samozřejmě včetně Romů. Tetno prorgam byl po jeho pádu smeten ze stolu a teprve nyní začíná pomalu ožívat. Někde jsem před nedávnem zaslechl, že naším nejlepším polistopadovým minstrem školství je ten současný, držící pod ochranou neonacinalstu Bátora...

Skoro se mi chce zvolat: Evropa měla po roce 1989 do svého inkluzívího školství zahrnou celé komunismem zparchantělé národy, včetně Česka. Copak my nejsme zaostalí, copak u nás kradou jen Romové?