Dvořáková na Hrad!

Žádnému chlapovi není příjemné (neboť v každém je kus nezralého kohoutka) zjistí-li, že někdo je chytřejší než on, a zvláště mu bývá nepříjemné, jedná-li se o ženu. I ve mně se to někdy bije. Ale jsou situace, kdy jen zírám a je mi při tom doslova blaze... A vždy je mi blaze, když v televizi vidím a slyším "filosofku-politoložku s oběma nohama na zemi" Vladimíru Dvořákovou.

Jako lety školený psycholog navyklý sledovat kvalitu i kvantitu lidského myšlení sleduji, jak lodička jejího myšlení vždy spěje v rozbouřeném moři ke správnému, optimálnímu a konstruktivnímu cíli, jak je její myšení důsledné a nezkreslující. Jako psycholog lety školený sledovat i nejnepádnější projevy lidského charakteru sleduji její integritu a hlavně - její neohroženost, provázenou vždy klidem, často i úsměvem. Jako bývalý student, který svou diplomovou práci psal na téma egocentrismus a po celý další život to téma už nikdy neopustil, sleduji její věcnost. Jako polyhistor (byť jen víceméně amatérský autodidakt) sleduji její vzdělanost a nadhled...

Jaký rozdíl proti bezcharakternosti většiny našich politiků, proti jejich politickému amatérismu, "traktorismu"!

Ale malá oprava: možná ne na Hrad, tam by jí bylo škoda, ale do premiérství skutečně demokratické vlády!

To, že do politiky nechce, je snad její největší předností. Neboť politika láká především egocentriky - a pak vidíme ty příšerné výsledky...