Je třeba zopakovat Listopad 89

Nová, další vlna revolucí musí začít v civilizovaném světě. Je třeba posunout maják byť jen o kus dál, je třeba civilizovaný svět ozdravit a zmenšit jeho narůstající vnitřní i vnější napětí. A ‚div se světe‘, kde by revoluce měly začít? – v Česku. Češi jsou totiž k tomu svým historickým vývojem jednoznačně ‚komandováni‘.

Ne proto, že by byli, jak si někteří z nich namlouvali a namlouvají, národem geniálním či vyvoleným, ale proto, že se nacházejí a vždy nacházeli na hraně mezi evropským Západem a Východem. Jsou k tomu komandováni ‚ideou českou‘ či smyslem českých dějin, který se zrodil vystoupením Jana Husa ‚proti všem‘, pokračoval výzvou krále Jiřího z Poděbrad k evropské integraci, bitvou u Bílé Hory a dalšími ‚bitvami‘: Jana Ámose Komenského o vyústění Třicetileté války, Karla Havlíčka o rakouskou teokracii, Tomáše G. Masaryka o ‚světovou revoluci‘, Edvarda Beneše o Mnichov, Milady Horákové o československý socialismus, Františka Kriegla o Moskevský protokol, Jana Palacha a Charty 77 o ‚znormalizované‘ Československo, Václava Havla o Sametovou revoluci a dnešní české veřejnosti o mafiánský kapitalismus.
Mezi Čechy i v nich samých vždy panovalo napětí, neboť se vždy zmítali mezi rozpolcujícími impulsy přicházejícími ze Západu a Východu - ale díky tomu byli také vždy o krok před všemi ostatními národy. Je příznačné, že vždy předbíhali svou dobu - a mimo jiné proto na to vždy doplatili.
Nyní mají historickou šanci najít znovu svou identitu a vytáhnout znovu co boje - ale nedoplatit na to, neboť to poprvé nebude předčasné, ale bude to, jak by řekl ‚syn národa‘ Karel Havlíček, v zájmu času. Mají šanci své napětí konečně uvolnit a ozdravit se.
Je to nutné a je to i jejich morální povinností, vyplývající z odpovědnosti nejen vůči sobě a svým dětem, ale též z odpovědnosti vůči celému světu. Situace dospěla tak daleko, že již nebude stačit Havlíčkova a Masarykova ‚revoluce hlav a srdcí‘, ale pouze razantní byť civilizovaná revoluce.
Češi mají jistě ve svém středu přinejmenším několik jedinců, kteří vědí ‚co a jak‘ a ‚jak na to‘. Určitě mezi nimi žije nový Hus, Komenský, Havlíček, Masaryk, Horáková, Palach nebo Havel. Musí se ‚jen‘ přestat bát – a tuto vlastnost vždy neměli - a musí zapomenout na jakékoli pohodlí, neboť jak říká největší novodobý Čech Tomáš Garrigue Masaryk, ‚i nejlepšího práva musí hájit lidé činní, nemá-li zůstat na papíře‘.
České dějiny se již delší dobu vyvíjejí v přibližně dvacetiletých cyklech.
Přijde nový Listopad?
Nebo se udrží nová 'normalizace'?

Bohumil Sláma, autor knihy Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk

když tak pošli dál