Lenka Pokorná
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 888x
Seznam rubrik
Lenka Pokorná
Bohužel neumím řecky
a mám i docela velký problém číst nápisy v řečtině, ačkoliv samozřejmě víceméně znám všechna písmena řecké abecedy. Ale na muzeích a vykopávkách starověkých předků dnešních Řeků bývá otevírací doba napsána obvykle i v angličtině. Tedy pokud jsou vůbec otevřeny.
Lenka Pokorná
Lidé v Pobaltí - fotoblog
Toto nemá být žádná specifikace lidí ve třech zemích bývalého Sovětského svazu, které jsem navštívila letos začátkem července. Protože já jsem Litevce, Lotyše a Estonce na své cestě bohužel nepoznala. Samozřejmě, viděla jsem jich mnoho. Někteří z obyvatel těchto zemí jsou jiných národností, například ruské, a řada z těchto lidí, kteří se ve velkém procentu v Pobaltí narodili a vyrostli tam, nemá občanství státu, ve kterém už dvacet let žije. Ti starší mluví často jen rusky, ti mladší mluví obvykle i jazykem své země. A obvykle je na ulici poznáte, i když se zevnějškem nijak zásadně neliší. Ale nejsou stejní. Nejsou tak docela doma v zemi, ve které se narodili.
Lenka Pokorná
Nejmenší severská země
Začátkem července jsem byla v Pobaltí. Pobaltí je termín, který používáme pro tři bývalé sovětské pobaltské republiky. Ale u Baltu samozřejmě leží mnoho států. Německo, Polsko, Rusko, Dánsko, Švédsko, Finsko...Ve středověku byly tyto země spojeny obchodním spolkem, hanzou, který nějaké národy nezajímaly, důležitý byl jenom obchod. Ale hlavní silou hanzy bylo Německo, i když vlastně jako stát neexistovalo. Dnes jsou tyto země kromě Ruska také spojeny obchodním spolkem, evropskou unií, a role Německa je pořád celkem stejná.
Lenka Pokorná
Jedenadvacátého srpna 1991
V ten den se v dolní části Václavského náměstí v Praze konalo shromáždění k výročí vpádu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Náhodou jsem se tam také nachomýtla. Ale i když se samozřejmě vzpomínalo na tu pro nás nepříjemnou minulou událost, to co bylo tehdy důležité, bylo něco jiného.
Lenka Pokorná
Co zbylo z Východního Pruska
V roce 1980 jsem byla na školním zájezdu v Polsku. Dojeli jsme až k Baltu a tam náš autobus tak trochu zabloudil. Jeli jsme po staré dálnici podél moře a dálnice najednou končila. Tam někde východně od Gdaňska končila stará dálnice, která vedla do bývalého pruského hlavního města Královce, založeného v roce 1255 a pojmenovaného po českém králi Přemyslu Otakarovi II.
Lenka Pokorná
Národ vítězné bitvy
Všichni fanoušci fotbalu a basketbalu určitě znají klub Žalgiris Kaunas. Ale co si asi většina z nás představuje pod jménem Žalgiris? Kluby se jmenují buď podle sponzorů, nebo podle slavných hrdinů. Ale kdo nebo co je to Žalgiris? Žalgiris je vesnička, zvaná také Grunwald. A nachází se v Polsku, nejbližší mně známé město je Gdaňsk.
Lenka Pokorná
Cesta do středu Evropy
My, obyvatelé České republiky, dále označovaní jako Češi, se považujeme za ty pravé Středoevropany. Za obyvatele Střední Evropy se považují i Němci, Slováci, Rakušané a Maďaři, možná i Švýcaři a Poláci. Ale oficiální geografický střed Evropy leží údajně v Litvě, severně od Vilniusu.
Lenka Pokorná
Parma
Parma je ryba, pro mě něco jako větší pstruh, a její maso dle Wikipedie není příliš kvalitní. Prý je obtížné ji ulovit, protože je bojovná, takže je mezi rybáři oblíbená. Parma je ale také historické město v italském kraji Emilia Romagna, známé v celém světě především parmskou šunkou a parmezánem. Aqua di Parma je vůně, pocházející z roku 1916.
Lenka Pokorná
Vino di Cinque Terre
Pracovat rukama už moc nechceme. Máme pocit, že ta lepší práce je někde v kanceláři, u počítače a pokud možno ještě v kavárně nebo na golfovém hřišti. Jenže potom většinou zjistíme, že za námi vlastně nic nezbylo, možná jen nějaké ty poznámky na facebooku nebo fotky na rajčeti. Ale člověk je člověk proto, že má potřebu něco tvořit a nejlépe se tvoří rukama. Nemusí to být vždycky umění, ostatně i taková Věstonická Venuše se dochovala jenom jedna, ale mělo by to být něco, co druzí ocení.
Lenka Pokorná
Na šikmé ploše
Dostat se na šikmou plochu může být prý docela snadné. No dostat se na nejznámější šikmou plochu na světě zase až tak snadné není. Sklon této plochy je 3,99o. Dříve, před rokem 2001 to bylo až 5,5o, ale odborníkům se podařilo naklánění zastavit, takže plocha, na kterou můžete vstoupit, je nyní sice méně šikmá, ale zase je docela pravděpodobné, že bude moci v následujících letech přijmout ještě mnoho tisíc lidí a umožnit jim opět bezpečný návrat na plochu zcela vodorovnou.
Lenka Pokorná
Vstupujte do partyzánských oddílů
Chtěla jsem původně pokračovat v popisu italské Ligurie, který jsem ještě nedokončila, ale protože jsem se včera vrátila z Tallinnu, měla bych asi udělat malou přestávku. Pobaltské státy jsou veskrze zajímavé a v některých věcech se velmi liší od ostatních států evropské unie, ale to největší překvapení mě čekalo až v sobotních Lidových novinách, které jsem četla během sobotního odpoledního letu letadlem Českých aerolinií.
Lenka Pokorná
Vojenský přístav a hřbitov nad mořem
Na město La Spézia jižně od Janova jen tak nezapomenu. Moc nechybělo, a můj život by tu skončil. Moderní město, které se rychle rozvinulo po výstavbě železnice koncem 19. století, má u přístavu čtyřproudovou silnici, která určitě sloužila a ještě slouží pro vojenské přehlídky, ale během dne je to velmi frekventovaná městská komunikace. A bohužel, italští řidiči tentokrát selhali, na přechodu zastavil jeden pruh, ale řidič ve druhém pruhu přidal a minul mě ve vzdálenosti asi 10 centimetrů. Tak jsem se v tomto městě znovu narodila.
Lenka Pokorná
Když v Janově pršelo
Deštivý Janov není tedy tou známou místní částí Litvínova, známou pochody, organizovanými extremisty proti části místního obyvatelstva panelákového sídliště. I když i tato kdysi vesnice má několik set let dlouhou a komplikovanou historii a také jsem ji před nějakou dobou několikrát navštívila, chci psát o italském městě, známém jako místo narození Kryštofa Kolumba a důležité přístavní město západního Středomoří.
Lenka Pokorná
Cesta do země, kde nám chutná – den první
Vlastně už to byl druhý den. První den jsme od rána cestovali autobusem z Prahy až do městečka jižně od Janova. Vzhledem ke špatnému počasí a zácpám na dálnici v Itálii trvala cesta asi 16 hodin, takže do Cavi di Lavagna jsme dorazili asi až kolem desáté hodiny večerní. Skoro celou cestu pršelo a předpověď počasí nebyla příznivá.
Lenka Pokorná
Dneska vařím já
U ženy se to více méně předpokládá. Tedy předpokládá se, že v rodině bude vařit ona a muž, pokud vaří, tak buď profesionálně nebo aby se předvedl před návštěvou. Ne snad, že by ženy vařily jenom z donucení, vždyť je to tvůrčí činnost a ve mnoha dějinných dobách to byla prakticky jediná práce, kde bylo možno aspoň někdy realizovat vlastní nápady.
Lenka Pokorná
Jak má žena vařit, aby byl muž spokojen?
V mládí jsem strašně ráda četla kuchařky. Mým favoritem byly ty nejstarší, především maminčina „Sandtnerka“ a potom babiččina „Úsporná válečná kuchařka“ z doby první světové války. Četla jsem a vlastním samozřejmě i kuchařku pro děti (ne s návody, jak mají vařit rodiče, aby dětem chutnalo a byly zdravé, ale návod pro děti, jak se naučit vařit nejen pro sebe) a různé kuchařky s recepty z různých zemí světa.
Lenka Pokorná
O Janu Nepomuckém – patronu úředníků
Narodila jsem se 16. května. Ten den má v občanském kalendáři svátek Přemysl, podle legend první český kníže z rodu Přemyslovců, manžel kněžny Libuše. V katolickém kalendáři je to svátek svatého Jana Nepomuckého. Nejsem z katolické rodiny, tak jsem to dlouho ani nevěděla, ale bývaly to prý v 19. století velké oslavy
Lenka Pokorná
Můj tatínek a osvobození Prahy
Můj tatínek byl studentem gymnázia v Libni. Byla to škola se starou historií, založená ještě před první světovou válkou a je v provozu dodnes. Můj otec byl ročník 1924 a po ukončení studia byl koncem války totálně nasazen v továrně Junkers v Loděnici u Berouna.
Lenka Pokorná
Můj spolužák z Damašku
Na fakultě, kde jsem studovala, byli kromě studentů z Československa i studenti ze spřátelených zemí, konkrétně Ghany a Sýrie. A na spolužáka, který pocházel ze Sýrie, si právě teď vzpomínám, když sleduji informace o tom, co se v této zemi děje. Jenže z Egypta nebo Libye byla spousta informací, Egypt byl velmi přístupný, protože je to země otevřená turistům a Libyi všichni potřebují kvůli ropě, ale Sýrie?
Lenka Pokorná
Jak jsme slavívali první máj
No, já si tedy moc nepamatuji, že bych První máj někdy nějak slavila. I když jsem se na tento den každý rok těšila, hlavně pokud tedy nepadl na neděli, jako v tomto roce. Den, kdy je volno a nikdo nemusí do školy ani do práce, přijde vždycky vhod. A taky ten den často bývá hezky, opravdové jaro, ne moc zima ani teplo, někdy ještě trochu padá sníh, ale některý rok se už dalo i koupat venku.
Lenka Pokorná
Každé jaro nové volby - fotoblog
Ještě před několika stovkami let, asi tak do doby, kdy naši předkové začali obdivovat přírodu, což bylo asi někdy koncem osmnáctého století, neběžel čas jen stále dopředu, ale hlavně se točil v kruhu. Každý rok byl stejný. Na jaře se příroda probudila a všechno začínalo znovu. Myslím, že i dnes by to bylo ideální. I dnes by takové chápání světa mělo smysl.
Lenka Pokorná
Jsem založením anarchistka
Zdědila jsem to po tatínkovi. Tomu bylo dvacet jedna, když skončila druhá světová válka a jeho idealismus. Můj idealismus skončil v poměrně raném dětství, v roce 1968. Potom se sice na chvíli vrátil v listopadu roku 1989, ale nevydržel mi. Jsem pro demokracii a chodím k volbám. A protože už od dětství vím, že jít do politiky neznamená pro většinu lidí chtít zadarmo sloužit lidem, ale získat co největší moc, nedělám si iluze o žádné vládě žádného státu.
Lenka Pokorná
Jak jsme chodili do zoologické
Rodiče vodí děti do zoologické zahrady odjakživa. Zvlášť dříve, když ještě nebyla televize, byla zoologická zahrada jednou z mála možností, jak mohly děti (a samozřejmě i dospělí) vidět aspoň částečně, že svět je osídlen nejen lidmi, ale i zvířaty, která obvykle s lidmi nijak zvlášť nekamarádí a většina z nich se ani nenechá jen tak upéct k večeři.
Lenka Pokorná
Špindl pro nás byl Toskánsko
Obráceně se vyjádřil náš bývalý předseda vlády, když mu předhazovali jeho dovolenou. Chtěl tím říci, že tam kam jezdí na dovolenou on, jezdí každý. V době, kdy já jsem byla poprvé ve Špindlerově Mlýně, jezdil tam opravdu, především z Prahy, skoro každý. Hory byly plné podnikových chat a hotelů, které si mohl dovolit kdekdo. A do Alp se jezdit nedalo, takže Alpy jsme si představovali asi jako údolí ve Svatém Petru,kterému jsme ostatně říkali Alpský důl.
Lenka Pokorná
Ještě jednou o Tutanchamonovi a jiných obyvatelích severní Afriky
Dnes v noci zahájili Evropané bombardování Libye. Libye je jedna ze zemí Středomoří, oblasti, ve které se díky moři a plavbě po něm šířila kultura, která vznikala v úrodnějších oblastech, jako byla Mezopotámie nebo Egypt. V Libyi jsem na rozdíl od některých mých bývalých kolegů nikdy nebyla a nevím, jestli tuto zemi bude možno bez většího nebezpečí možno v nejbližších letech navštívit.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 | další |
