Jak jsme slavívali první máj

No, já si tedy moc nepamatuji, že bych První máj někdy nějak slavila. I když jsem se na tento den každý rok těšila, hlavně pokud tedy nepadl na neděli, jako v tomto roce. Den, kdy je volno a nikdo nemusí do školy ani do práce, přijde vždycky vhod. A taky ten den často bývá hezky, opravdové jaro, ne moc zima ani teplo, někdy ještě trochu padá sníh, ale některý rok se už dalo i koupat venku.

Na Letenské pláni 1982Lenka Pokorná

Moje dětství a mládí je spojeno s Prvním májem – Svátkem práce. Ne snad, že bychom chodili s rodiči do průvodu jako některé jiné děti. Naši rodiče tedy do průvodu nechodili ani bez nás. V době mého dětství to nebyl až zase takový problém jako v padesátých letech. Náš tatínek veškeré organizované akce nesnášel, zvlášť když byly organizovány komunisty. Ale já jsme byly vždycky docela zvědavá, jaké to asi je a trochu jsem dětem, které s rodiči chodily, záviděla.

Takže do průvodu jsem se poprvé dostala, až když jsem byla dost velká, abych mohla jít sama, tedy se spolužáky. Bylo to v deváté třídě, tehdy se průvody v Praze konaly ještě na Václavském náměstí. Další dva průvody, jeden v průběhu mého studia na gymnáziu a druhý na vysoké škole, jsem zažila už na Letenské pláni. Ale už ten první průvod byl zážitek. My z Prahy 9 jsme šli pěšky z Vysočan a seřadiště bylo v Jindřišské ulici. Chvíli jsme tam stáli, ale čekání bylo dlouhé, tak jsme šli hledat místa, kde se něco děje, což v našem případě nebylo až tak daleko. Kousek dál v Jindřišské bylo veselo. Shromáždili se tam zahraniční studenti vysokých škol, kteří, na rozdíl od prostých Pražanů, brali 1. máj vážně. Měli vlastnoručně malované transparenty a vyvolávali hesla, ze kterých si pamatuji už jenom „USA je agresor, Izrael je agresor!“. Škoda, že napsané to není tak působivé, jako když se takové heslo skanduje. Nevím, jak dopadli naši ostatní spolužáci, ale já jsem s kamarádkami prošla Jindřišskou až k Václavskému náměstí nějak rychleji a prošli jsme Václavákem, podívali jsme se na naše představitele „Strany a vlády“ a bylo to odbyto.

Další akci z doby mého studia na gymnáziu si už nepamatuji, jen že byla na Letné a opět jsem nevydržela do konce. Z prvních májů z doby vysokoškolského studia mi už zůstaly fotografie, které ukazují atmosféru průvodů v osmdesátých letech. Já, která jsem byla z rodiny nekomunistické, ale ne disidentské, jsem tak jako většina mých spolužáků brala prvomájový průvod za folklórní akci. Ráno jsme vstali, obvykle bylo hezky, tak těch pár hodin se dalo vydržet. Lidé se sešli se spolužáky nebo kolegy, prošli se a pokračovali dále za zábavou. Někteří se oblékli do speciálního oblečení a šli předvést to, co se za minulý rok naučili. Takové tématické předváděčky jsem ale poprvé ve větším provedení viděla až v roce 1988 v Trenčíně. V Praze už ta akce v té době byla dost formální a dělali jsme si z ní spíše legraci. Na dělníky si nikdo ani nevzpomněl.

V Trenčíně První máj vůbec stál za to. Byla jsem tam tehdy jako průvodkyně sovětských turistů. Ráno jsem vstala dřív, ještě před snídaní, a z hotelu Laugaricio, což byla výšková budova asi ze začátku 70. let kousek od řeky Váh, jsem vyšla ven, směrem nahoru k Trenčanskému hradu. V půli cesty byl kostelík, kde se právě odehrávala mše. Bylo plno, zůstala jsem chvíli stát venku a vrátila jsem se do hotelu na snídani. Po snídani jsme s turisty vyrazili podívat se, jak Slováci slaví 1. máj. Moji turisté byli nadšení. Poprvé viděli průvod, kde účastníky očividně bavilo,že jsou v průvodu. Jely tu malé alegorické vozy, šla vojenská hudba i děti z hudební školy, sportovci na koních i zemědělci s májkou. Něco takového v Sovětském svazu neznali, všechno bylo formální a politické. Ale Slováci si oslavy uměli užít. Když už musíme slavit zrovna na 1. máje, tak se vším všudy. S hudbou, tancem, kolotočem, velkou mší a průvodem...

Já jsem byla v průvodu jenom třikrát. Jako studentka základní, střední a vysoké školy. Ale pochopila jsem to působení velké skupiny lidí na jednotlivce. Je to opravdu samostatný organismus. Lidé ve velké skupině se na sebe napojují a myslí jinak, než když jsou odděleni. Takový nový organismus je potřeba řídit, protože reaguje nevyzpytatelně. V prvomájových průvodech se nás pokoušeli řídit specialisté, kteří předříkávali hesla typu „..za mír a za socialismus...“, „Úkoly x-tého sjezdu KSČ splníme“ a hlavně „Ať žije první máj“.

S tím posledním heslem souhlasili všichni. První máj, to už je opravdové jaro, začátek nového života. To je potřeba vyjít ven a slavit. A lepší je, když si můžeme vybrat, kam půjdeme. Aspoň já si to myslím.