Cesta do země, kde nám chutná – den první

Vlastně už to byl druhý den. První den jsme od rána cestovali autobusem z Prahy až do městečka jižně od Janova. Vzhledem ke špatnému počasí a zácpám na dálnici v Itálii trvala cesta asi 16 hodin, takže do Cavi di Lavagna jsme dorazili asi až kolem desáté hodiny večerní. Skoro celou cestu pršelo a předpověď počasí nebyla příznivá.

Na nádraží v ChiavariLenka Pokorná

Cavi di Lavagna je malé historické městečko na Ligurské riviéře. Cavi jsou doly nebo také kabely. Lavagna znamená břidlice nebo školní tabule. Takže možná, že tu kdysi byly doly na břidlici, která se nakládala na loďky a dopravovala tam, kde z ní vyráběli školní tabulky? Ale možná to bylo jinak.

Dnes jsou tu oblázkové pláže, které jsou určitě v srpnu, kdy Italové vyjíždějí na dovolené, plné obyvatel měst, kteří se chtějí trochu vykoupat v moři. Ale za našeho pobytu začátkem června i celé dny pršelo a dost silný vítr zvedal vlny, takže pláže plné rozhodně nebyly. Ligurské pobřeží má zvláštní klima a podle průvodce tu za rok naprší skoro dvakrát tolik vody, než jsou průměrné srážky v celé Itálii, ale zase tu nikdy nesněží a díky horám na severu, které sem nepouští studený vítr, je tu příjemné teplo celý rok, i moře je tu teplejší. Rostliny jsou zelené, vínu se tu daří, stejně jako květinám a zelenině.

V městě Chiavari je na svahu nad budovou archeologického muzea botanická zahrada. Úžasně tu rostou velkokvěté magnolie, palmy i jehličnany, kaktusy i exotické rostliny, které u nás přežívají jenom ve sklenících. Na trzích se tu prodává místní zelenina a ovoce, například několik druhů rajčat nebo meruněk a všude je místní zboží to nejlepší. My už jsme snad za těch dvacet let kapitalismu a dovozu všeho zboží včetně zeleniny ze zahraničí taky zjistili, že bychom si mohli leccos vypěstovat sami. A když už se u nás objevily i jiné trhy, než organizované našimi podnikavými vietnamskými sousedy, třeba bude i česká zelenina, i když klimatické podmínky přejí asi trochu jiným, méně teplomilným druhům, než které jsou běžné v Itálii. Takový čerstvý český česnek, chřest, okurky nakladačky, mrkev a kedlubny, hlávkový salát a křen, ty se u nás určitě dají vypěstovat a prodávat s titulkem „České“ na tom místě, kde v Itálii je napsáno „Orig. Italia“.

Město Chiavari v poslední době postavilo nové nábřeží s přístavištěm jachet a má spoustu dalších plánů. Na nádraží, které je velmi využívané jak místními obyvateli, tak i turisty, se dá vedle průvodce po Ligurii v ruštině koupit i poslední román mého oblíbeného spisovatele Umberta Eca „Pražský hřbitov“, který v češtině ještě nevyšel. Ve sloupové síni klasicistní katedrály Panny Marie je nová socha nyní už blahoslaveného bývalého papeže Jana Pavla II.

Na Ligurské Riviéře jsou vzhledem k příjemnému klimatu a relativně obtížné dostupnosti místa, kde si pobyt mohou dovolit jen dobře situovaní „rekreanti“ a kde se v luxusních hotelech z doby počátku organizované dovolené setkávali politici a jiné známé osobnosti. Jedno z těchto center je městečko Rapallo, založené snad Řeky nebo Etrusky už v 8. století před Kristem. Nejslavnější bylo Rapallo asi před první světovou válkou jako lázeňské místo, v té době byly postaveny i slavné hotely, ve kterých se po válce jednalo o vztazích mezi Itálií a budoucí Jugoslávií a mezi Německem a Sovětským Ruskem.

V městečku Portofino kotví ty nejdražší jachty, prý tu kotvila i jachta Dodiho Al-Fayeda s pronceznou Dianou před tím, než odjeli do Paříže, kde se stali obětí nehody. Dnes sem jezdí obyvatelé okolí městským autobusem z Rapovala nebo Santa Margherity nakupovat luxusní zboží značek Prada, Hermés, Luis Vuiton...A pořád tu kotví ty nejdražší jachty...A hlavně je tu přírodní mořský park. Parco Naturale Regionale di Portofino od roku 1935 chrání rostliny, ptáky, architekturu. A je tu také Area Marina Protetta di Portofino, jedna z mořských rezervací ve Středozemním moři. Itálie má 30 takových mořských rezervací a snad i díky nim má Středozemní moře šanci na přežití.

Ale jako ve všech bohatších zemích, i tady jsou na ulicích vidět lidé různé barvy pleti. Jako všude u Středozemního moře se snaží prodávat turistům bižuterii a plážový textil. Určitě jsou dobří obchodníci, mně se takový muž tmavé pleti, vypadající jako člověk z Tichomoří, pokoušel prodat náramek, hodící se k mému ametystovému náhrdelníku. Tentokrát tedy neuspěl, ale možná kdyby měl prstýnek....