Lenka Pokorná
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 888x
Seznam rubrik
Lenka Pokorná
Lidé na Azurovém pobřeží - fotoblog
Také tady někdy prší a je nevlídno. Ale vždycky se zase vyčasí, vysvitne slunce a moře zmodrá. Bez moře a slunce bychom tady nebyli. Nejenom na Riviéře, ale na světě vůbec. A proto nás to k moři tak táhne...
Lenka Pokorná
Když byl v Praze abnormální hic - retrofotoblog
V dobách dávno minulých, ještě asi před dvacetipěti lety bývalo v Praze – Hloubětíně koupaliště. Bylo opravdu velké a přesto v létě, když nastala vedra, bývalo tu plno, jak se říká, hlava na hlavě. Chodili tam nejen místní obyvatelé, ale nepochybně i mnoho přespolních, kteří přijížděli tramvajemi, autobusy a dokonce i auty. Od konečné tramvaje bylo k pokladně jen asi dvěstě metrů. Bazény, postavené kolem roku 1960, byly opravdu velké, takže se na nich dalo jezdit i na matračkách a louky na ležení byly ohromné, s výhledem na Hloubětínský zámeček, kostel a desetipatrové domy sídliště.
Lenka Pokorná
Rusové na Azurovém pobřeží
Prý to byla láska. Jezdit v zimě v Petrohradě nebo v Moskvě na saních je jistě romantické, ale zima v Rusku trvá dlouho a kdo si to mohl dovolit – což ve druhé polovině 19. století nebyl z Rusů jen tak někdo, začal jezdit na Azurové pobřeží. Zatímco z Anglie sem jezdili jen „obyčejní“ lordi, z Ruska přijela hned carevna Alexandra Fjodorovna, vdova po Nikolaji I. Přijela na palubě vojenské carské flotily, která zakotvila ve Villefranche.
Lenka Pokorná
Velký pátek na Azurovém pobřeží
Francie rozhodně není katolická země. Tím nechci říci, že by tam snad už převažoval islám, ale spíš to, že lidé to tam berou tak nějak podobně jako u nás. Jenom nikdo nepředstírá, že nedostatek náboženského uvědomění je způsoben nějakou politickou situací. Protože ani u nás nemá odklon od náboženství nic společného s komunismem, i když představitelé katolické církve by si to asi přáli.
Lenka Pokorná
Slepice na stromě...a vejce.
Na rozdíl od většiny rodilých Pražáků, nedisponujících ani v dětství jakýmikoliv blízkými příbuznými na vesnici, většinu života jsem prožila s vejci, která nikdy nebyla v kleci. Na pražské zahrádce chovala slepice nejprve generace mých prarodičů a poté mých rodičů. Poslední slepice byla uvařena v polévce někdy kolem roku 2000.
Lenka Pokorná
Retro jaro
V dobách mého útlého mládí byla cyklistika docela jiná, než v posledních patnácti letech. Tehdy jezdili na kole venkované libovolného věku do práce a do obchodu, turisté na výlety a hlavně tu byl Závod míru. Závodem míru začínalo opravdové jaro. Na prvního máje někdy ještě sněžilo, ale potom, kolem devátého května, kdy závod začínal, už bylo krásně.
Lenka Pokorná
Putinovo město
V rodném městě staronového ruského prezidenta jsem byla celkem třikrát. Už ta první návštěva na mě zapůsobila, protože město, které založil v roce 1703 car Petr Veliký, je opravdu úžasné a chápu, že když se v něm někdo narodí a vyroste, jako právě Vladimír Vladimírovič Putin, má to na něj velký vliv. Je to velké krásné město, kolem kterého kromě několika dalších carských paláců nic není, jenom neobydlené lesy a moře. Nejsou tu pole ani městečka a vesničky, jenom letiště, železnice a jedna špatná hlavní silnice směrem na Moskvu. Je to velký ostrov života uprostřed pouště.
Lenka Pokorná
Ještě jednou Třeboň – únor 2000 a 2012 – fotoblog
V Třeboni jsem byla v životě jenom dvakrát a to v rozmezí dvanácti let. Obě návštěvy se uskutečnily v únoru, v roce 2000 koncem tohoto měsíce, letos to bylo asi o týden dříve. Před dvanácti lety nebyl koncem února žádný sníh. Bylo něco málo nad nulou, ideální počasí pro výlety po okolí. Letos byl sníh všude, i když jenom několik centimetrů a ještě doznívaly kruté mrazy. Tehdy jsem fotografovala ještě na film a skeny, které jsem udělala, určitě nejsou perfektní, ale snad bude zajímavý ten kontrast krajiny se sněhem a bez něj.
Lenka Pokorná
V kraji zamrzlých rybníků
Letos v únoru prý zamrzly po mnoha letech všechny rybníky na Třeboňsku. Pravda je, že začátkem minulého týdne tam byla opravdu zima. Dnes už asi skoro všechen led roztál. A tak jako u nás na zahradě rozkvetly asi i v Třeboni sněženky a brzy budou kvést i botanické tulipány. Miluju předjaří, kdy už je naděje, že zima, u nás v Praze spíš šedivá, skončí a začne něco nového. I když to znamená, že jsme zase o rok starší.
Lenka Pokorná
Jak vypadáme a co jíme
Po vánocích jsem byla v Uměleckoprůmyslovém muzeu na výstavě Pražské módní salony 1900 – 1948. Šatičky jsou tam samozřejmě úžasné, hlavně ty z doby mezi oběma válkami. A stejně úžasné je i to, že se vůbec dochovaly, protože staré šaty, které vyjdou z módy, se většinou vyhodí. Ale nejúžasnější je ten rozdíl nejen mezi šaty z doby před první světovou válkou a po ní.
Lenka Pokorná
Titanic
Titanic ztroskotal před sto lety. Jestli si pamatuji dobře začátek starého filmu o této tragédii (film s Leonardem DiCapriem jsem neviděla), bylo to hlavně proto, že jeho kapitán chtěl vyhrát jakousi cenu pro nejrychlejší přeplutí Atlantiku, a to hned při úplně první plavbě i když věděl, že na trase je ledovec.
Lenka Pokorná
Cesta po Polsku v létě 1980 – od Baltu ku Praze
Baltské moře bylo v červnu 1980 studené. Ale koupání v Baltu, kromě některých zvlášť vyvedených pláží v bývalém NDR, nebylo nikdy pro nás Středoevropany nijak zvlášť přitažlivé. Voda nemá skoro nikdy víc než 19 stupňů a dost tu fouká. Obvykle od severu a plážové protivětrné koše jsou jen v tom Německu.
Lenka Pokorná
Cesta po Polsku v létě 1980 – z Prahy k Baltu
Ve školním roce 1979-1980 vypsala katedra jazyků Stavební fakulty v Praze soutěž v překladu cizojazyčných odborných textů do češtiny. Tu soutěž jsem vyhrála. Překládala jsem publikaci Schönheit im Brückenbau, tedy Krása v mostním stavitelství, vydanou Technickou universitou v Mnichově. A jako cenu za vítězství jsem dostala možnost jet se zájezdem Katedry betonových konstrukcí do Polska. Za 14 dnů jsme projeli Polsko mezi hraničními přechody v Harrachově a Českém Těšíně.
Lenka Pokorná
Předvánoční výlet
O svém předvánočním výletu jsem chtěla psát už před Vánoci, protože co bylo před Vánoci, ať už jde o vánoční cukroví nebo předvánoční firemní večírky, po Vánocích už ztrácí půvab. Ale nešlo to, protože to, co se stalo v neděli před svátky, tedy smrt Václava Havla, mi zabránilo v soustředění se na adventní cestu do Berchtesgadenu a Salzburgu. Ale i když ta předvánoční atmosféra už moc aktuální není, návštěva těchto míst je určitě zajímavá a hezká i ve dnech, kdy nejsou na všech náměstích vánoční trhy a nestmívá se už ve čtyři hodiny odpoledne.
Lenka Pokorná
Vyhánění zlých duchů
Tak trochu to na Silvestra vypadá, jako by nekončil jenom jeden rok z mnoha, které už jsme zažili. U nás (bydlím v takové spíše klidné čtvrti rodinných domků) začínají někteří sousedé odpalovat „zábavní pyrotechniku“ obvykle už po poledni. Prý ten hluk a výbuchy měly původně odehnat zlé duchy. Takže možná je to všechno veselí na konci roku prostě jen proto, že se bojíme. Máme strach z budoucnosti. Protože budoucnost je neznámá. A neznámých věcí se bojíme.
Lenka Pokorná
Umřel mi můj president
Bylo mi ho strašně líto, když jsem ho viděla v televizi minulý týden s Dalajlámou. Říkala jsem si: „tak to je konec“. Ale tak trochu jsem chtěla věřit, tak jako chci trochu věřit horoskopům a jiným nevědeckým předpovědím budoucnosti, že duchovní osobnosti mají tu sílu a můžou pomoci i na smrt nemocnému. Někdy ale je dobře, když takoví silní lidé pomůžou nemocnému v klidu skončit život. Protože smrt není strašná, hrozné je dlouhé umírání, postupné ztrácení síly a možnosti žít tak, jak by si člověk přál.
Lenka Pokorná
Milujeme cestování
Tohle prohlášení platí u nás v Evropě hlavně pro nás Čechy a naše německé sousedy. Vzhledem k našemu bydlišti ve středu Evropy to není nic divného. V Evropě máme vlastně všude blízko, taky už jsme skoro všude byli, ale doma to známe ještě líp a i když doma jsme také rádi, často prostě nemáme stání a musíme zase někam vyrazit.
Lenka Pokorná
Lidé v Řecku – fotoblog
Vím o lidech, kteří jezdí do Řecka každý rok. Je tam krásné moře, dobré jídlo, v létě spolehlivé teplo a nejlepší světlo na fotky z dovolené. Já jsem byla v Řecku jenom třikrát. Je toho ještě hodně, co bych na světě ráda navštívila, ale fakt je, že všechno se stejně za jeden život stihnout nedá. A také je pravda, že jsem jako ostatní lidé. To, co je pro nás opravdu zajímavé, jsou naši sousedé na planetě, lidé. Zajímají nás jejich životy, starosti a radosti. Zajímají nás i jiní živí tvorové, nejvíc ti, kteří jsou nám nejpodobnější. A protože nemůžeme žít jiný než ten svůj život, druhé aspoň pozorujeme, povídáme si o nich a představujeme si, co si myslí a co cítí.
Lenka Pokorná
Osobní vzpomínka na listopad (nejen 1989)
Vlastně se něco změnilo už v tu chvíli, kdy zemřel Brežněv. Bylo to 10. listopadu 1982, dlouho svou účast na tradiční vojenské přehlídce k pětapadesátému výročí VŘSR nepřežil. Pamatuji si, jak jsme s maminkou byly v den jeho pohřbu dopoledne doma, a protože byl státní smutek a televize nevysílala nic jiného, dívaly jsme se na jeho pohřeb do hrobu na Rudém náměstí. Dnes 13.listopadu je to přesně devětadvacet let. Moje maminka, která se narodila 11.11.1922, Brežněva přežila jen o pět měsíců.
Lenka Pokorná
To je moje zahrádka (a taky trochu sousedova) - fotoblog
Na jaře je zahrádka plná čistých pestrých barev. Červené tulipány, modré ladoňky, růžové rododendrony, bílé květy třešní, žlutobílé narcisy...V létě přibudou další lomené syté barvy, oranžové meruňky, tmavočervené třešně, tmavomodré švestky a fialové ryngle a hlavně zelená, aspoň tedy na naší zahrádce. Tráva, tráva, tráva...
Lenka Pokorná
Kde přistála Evropa
Evropa (řecky Ευρώπη), po které je pojmenována oblast, ve které žijeme, byla podle řecké mytologie princezna z území dnešního Turecka, kterou tehdy ještě mladý bůh Zeus, takto rodák z Kréty, unesl z jejího domova, když ji proměněný v bílého býka nalákal k projížďce. Když Zeus s dívkou na hřbetě dorazil do svého domova, proměnil se zpět v boha a udělal z ní královnu na Krétě. Takže díky Diovi, narozenému na Krétě a jeho vášni pro krásné ženy se náš kontinent jmenuje Evropa, máme Evropskou unii a někdy platíme eurem.
Lenka Pokorná
Víno a Lichtenštejnové
Víno prý letos bude u nás výborné. Určitě to našim vinařům přeji, snad se některým povede i tak dobré víno, které jsem letos v červnu pila v Itálii v oblasti Cinque Terre, psala jsem o tom do blogu a nějakého fanouška vína z jihu Moravy to dost rozzlobilo.
Lenka Pokorná
Cesta na horu a zase dolů - víceméně fotoblog
Známé rčení říká, že se máme chovat slušně, když stoupáme nahoru, protože nevíme, koho potkáme, až budeme zase sestupovat. Netýká se to samozřejmě ani tak turistického výstupu na některou z hor, jako spíše kariérního vzestupu a pádu, nicméně myslím, že podobně bychom se měli chovat i v terénu. Ale horská turistika má proti kariéře jednu výhodu – na horu můžeme vystoupit několikrát ročně a pokud tou horou není zrovna himalájská osmitisícovka za špatného počasí, je riziko neúspěchu dost malé. Což určitě nemusí být pravda v případě snahy dosáhnout vysněného vedoucího místa.
Lenka Pokorná
Všude střepy, kameny a kozí bobky
Kdysi, asi před deseti tisíci lety vypadala Kréta jako ráj. Byly tu hluboké lesy, spousta zvěře, čisté řeky. Žili tu i lidé, kteří sem museli nějak doplout a protože nejbližší pevnina je několik set kilometrů daleko, byli to lidé jistě odvážní a schopní. Když snědli zvěř a vykáceli lesy, vytvořili organizovanou společnost. Ta vydržela pár set let a bůhví proč se rozpadla. Přišli noví lidé a založili nová města. Tak se to dodneška opakovalo několikrát.
Lenka Pokorná
Křtiny
V dřívějších dobách, kdy nebylo nic divného, když děti umíraly i krátce po narození, byly křtiny aktem, který bylo nutno udělat co nejdříve po narození, maximálně několik dnů poté. Ale dnes je to i v zemích, ve kterých je křest samozřejmostí, především příležitost předvést světu kdo jsme a co máme, včetně toho nejkrásnějšího miminka na světě.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 | další |
