Jak má žena vařit, aby byl muž spokojen?

V mládí jsem strašně ráda četla kuchařky. Mým favoritem byly ty nejstarší, především maminčina „Sandtnerka“ a potom babiččina „Úsporná válečná kuchařka“ z doby první světové války. Četla jsem a vlastním samozřejmě i kuchařku pro děti (ne s návody, jak mají vařit rodiče, aby dětem chutnalo a byly zdravé, ale návod pro děti, jak se naučit vařit nejen pro sebe) a různé kuchařky s recepty z různých zemí světa.

Kuchařka z roku 1907

Ale sepisování kuchařek amatéry bylo očividně populární už před více než sto lety. Našla jsem doma kuchařskou knížečku z doby před více než sto lety. Patřila mé babičce Anně. Je to svázaných několik sešitků, tedy konkrétně dva, jeden byl vydán v roce 1906, druhý o rok později. Kniha se jmenuje „Jak má žena vařit, aby muž byl spokojen?“ a byla sepsána panem Floriánem Kudrnkou, kulisnšíbrem Národního divadla a spisovatelem přes všecko. Každý sešitek stál 40 haléřů, ale jak je uvedeno, šlo o „Recepty, které nejsou penězi vlastně ani k zaplacení“. A také, dle vlastních slov, platil „mlsný mládenec“ Kudrnka za recepty hubičkami. Jenom doufám, že děvčata a dámy, které recepty svému milému prozrazovaly, nepožadovaly ještě nějakou jinou odměnu, když zjistily, že za jejich recepty bral Florián honorář od vydavatele knížečky, časopisu „Nájemník“.

Recepty v knížečkách uvedené jsou z české i mezinárodní kuchyně a skutečně popsané mluvou téměř divadelní a názornou, včetně komentářů. Je tu veršovaný recept na knedlíky od Ferdinanda Šamberka, zveršovaný autorem kuchařky a začíná takto:

Rozkrájej půl třetí žemle

od pekaře Pavláta

dej ty kostky v dobrém másle

smažit hezky do zlata..

Jsou tu recepty americké kuchyně – Bacon and beans, Lemon cream pie, Rhubarb pie...

A jsou tu recepty na jídla, která byla asi tehdy před více než sto lety velmi populární, ale dnes je neznáme – jako např. malé okurčičky naložené v hořčici jako příloha s vařenému hovězímu masu. Zaujal mě také detailní recept, jak připravovat hlemýždě. Tehdy bylo možno hlemýždě běžně zakoupit, kopa, tedy 60 kusů, stála 70 až 90 krejcarů, v mrazu i 1 zlatý 20 krejcarů. Jedno z nejoblíbenějších jídel byly tehdy také mušle – tedy slávky jedlé. Autor k tomu píše: „Kdo nemusí, ať slávky nekupuje. Mnoho lidí odstonalo požití slávek kopřivkou, mnoho lidí po požití slávek dokonce zemřelo. Vzdor tomu prodá se u nás v zimě statisíce slávek a jsou lidé, kteří by se bez nich skoro ani neobešli.“

Vlastně byl ten výběr surovin tehdy mnohem větší, než je dnes. Jedním z pozoruhodných receptů byli „Dušení vrabci s vajíčky“. Dnes už bychom si vrabce asi nedali. Mimo jiné i proto, že už skoro žádní nejsou, natož takoví, jako byli tenkrát. „Vrabci jsou v létě vypasení a nadobyčejně masití. Přiživovali se pilně na všem, co v přírodě uzrávalo, hlavně na ječmenu, žitu, pšenici a ovsu. Proto střílíme je v srpnu a v září, než vytráví a než tloušťky se zbaví.“

Do knížečky, kterou máme doma, byly vloženy ještě čisté listy, kam si moje babička psala další recepty. Po obecné škole chodila do učení na švadlenu a po vyučení navštěvovala ještě Odbornou školu pro ženská povolání v Českých Budějovicích. Ale švadlenou ani kuchařkou se nestala. Stala se maminkou dvou synů a později babičkou dvou vnuček.