Bohužel neumím řecky

a mám i docela velký problém číst nápisy v řečtině, ačkoliv samozřejmě víceméně znám všechna písmena řecké abecedy. Ale na muzeích a vykopávkách starověkých předků dnešních Řeků bývá otevírací doba napsána obvykle i v angličtině. Tedy pokud jsou vůbec otevřeny.

Transparent na náměstí v IraklionuLenka Pokorná

Začátkem září jsem byla na Krétě. Kréta je velký zelený ostrov se spoustou památek z dob před několika tisíci let. Jsou tu pláže, hory porostlé křovím i stromy. Velké plochy jsou pokryty produkčními plantážemi olivovníků, divoce tu roste tymián i šalvěj, které ale v září byly už docela suché. A i když bylo teplo, bylo už vlastně po sezóně.

Náš zájezd po nejstarších památkách ostrova Kréty začal v městečku Archanes. V městečku je archeologické muzeum, otevřené od půl deváté ráno do půl třetí odpoledne. Vykopávky nad muzeem i na protějším kopci, kde je jedno z nejstarších pohřebišť, Fourni, jsou zamčené a pokud je chcete navštívit, musíte si v muzeu půjčit klíč, odemknout a zase za sebou zamknout a klíč vrátit.

Takže se vám může docela dobře stát, že když je vás ve skupině více, někdo se zkrátka zdrží a zůstane na pohřebišti zamčený. A to se stalo i naší skupině. Naštěstí se asi po půl hodině váhání jeden z průvodců rozhodl chybějící účastnici jít k vykopávkám hledat, takže ji nečekala noc strávená v hrobce, ale pouze přelézání plotu.

V Řecku je krásné moře a je ho tam asi víc než pevniny. Vždyť Řekové byli už před čtyřmi tisíci let obyvateli stovek menších i větších ostrovů a síť lodní dopravy ve východním Středomoří byla určitě neuvěřitelně hustá. Tehdy toho uměli Řekové výborně využívat a byli i velice bohatou zemí. Byli to šikovní obchodníci, tvůrci krásných předmětů i pěstitelé a zpracovatelé zemědělských produktů.

Nevím, jestli dnešní Řekové jsou geneticky identičtí s tehdejšími obyvateli dnešního Řecka. Můj strýček rozhodně vypadá jako typický dnešní Řek, ale nikdy nebyl podobný klasickým sochám, které obdivujeme v důležitých muzeích Evropy. A tak mám obavu, že dnešním obyvatelům této krásné země mnoho vlastností ze starověku nezbylo.

Staré šlechtické rodiny vždycky mívají majetek zděděný po předcích a snaží se ho udržet, protože je to kapitál, aktivum, které je možno využívat na další výnosy. Historické památky jsou takové aktivum. Některé země dokážou využívat i ty nejmenší zajímavé staré hmotné i nehmotné památky a „prodávají“ je turistům ze své země i ze zahraničí. Některé státy tak dokážou vydělat velké procento národního produktu.

Neznám řecké statistiky, ale jejich bohatství, přinejmenším to, které je právě na Krétě, rozhodně k národnímu bohatství nepřispívá tolik, kolik by mohlo. Archeologická naleziště, kromě těch (několika málo) nejznámějších, jsou buď úplně zavřená, takže se musíte domluvit s držitelem klíčů, aby vám otevřel a zase za vámi zavřel, nebo jsou sice pár hodin v některých dnech otevřené, ale za vstup se nic neplatí (což je samozřejmě návštěvníkům příjemné, ale státu to peníze ubírá), a nebo jsou sice otevřené a za vstup se platí, ale zavírá se třeba už v půl třetí odpoledne. Takže západ slunce na vykopávkách si neužijeme. Takové pěkné fotky by to mohly být!

Představte si večerní romantiku někde na hoře, kde před třemi a půl tisíci let žili staří Kréťané, sedíte na lavičce s výhledem na moře se skleničkou místního vína. Bagetu bych si klidně vzala s sebou z vesnice, malou lahvičku vína také, pokud by se hlídači vykopávek nechtělo nic prodávat. Ale to nemůžu. Večer musím jít na diskotéku na pobřežní promenádě, nebo tamtéž procházet obchody s bižuterií (a dnes kupodivu i s kožichy, protože si asi místní obchodníci myslí, že ruští dovolenkáři jezdí do ciziny nakupovat norky). Nakupovat můžu díky globalizaci i doma (ale čím dál méně mě to baví), ale západ sluncem nad mořem u nás nemáme.

A Řecko možná už brzy nebude mít nic jiného.....