Lubor Dufek
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1140x
Seznam rubrik
Lubor Dufek
Přechodníky v restauraci
Docela mě rmoutí - ani ne tak to, že se už přechodníky nepoužívají - ale že se občas používají, leč nezřídka špatně. Nicméně je škoda, že upadají v zapomnění; jak krásně zněly přechodníky u Vančury a u dřívějších klasiků. Nikomu to nevadí a například Vančurovy texty jsou dnes velice "in". Pro mnoho lidí je požitek Vančuru číst nebo poslouchat.
Lubor Dufek
O pampelišce v asfaltu
Dnes je osmnáctého dubna, a já jsem uviděl při chůzi pražskou Mánesovou ulicí (v níž není jediný strom, tím méně záhonek) uprostřed chodníku, v prasklině asfaltu, rozkvetlou zářící pampelišku. Vždycky mě potěší a často udiví, s jakou houževnatostí roste tráva, keře, stromky z nějaké mezírky mezi zdí a asfaltem, ve škvíře betonu, dokonce někde ze střechy či okapu.
Lubor Dufek
O přístupech k životu
Známý sexuolog, pan doktor Radim Uzel, řekl jednou v televizním pořadu Kotel, že „takzvaná láska je jen uvolněním určitých látek v organismu. Fenyletylalamin, který při zamilovanosti vzniká, má za následek, že dotčený pár vyniká blbeckým výrazem“.
Lubor Dufek
O postkriminálu
Zdá se, že si stále ještě neumíme vládnout. Zřejmě je těžké po čtyřiceti letech kriminálu pohybovat se na svobodě. Často to nezvládnou jednotlivci, natož celá země.
Lubor Dufek
O kolegovi, který přistoupil do metra; tím to začíná
Jel jsem metrem do centra. Jako obvykle jsem se díval hlavně po hezkých holkách; teď v předjaří, když začínají odkládat kabáty, je to obzvlášť příjemné, takže i v metru může člověk pozorovat krásnou přírodu. Hned v další stanici přistoupil můj kolega z práce.
Lubor Dufek
O životní motivaci
Na hodině angličtiny jsem dostal od paní profesorky cvičnou otázku: Co vás motivuje k životu? Začal jsem koktat a vysoukal jsem ze sebe nějakou pitomost. Možná proto jsem se nad tím zamyslel, napsal jsem svým bližním a vyhlásil anketu se stejnou otázkou.
Lubor Dufek
O zvířatech a lidech
Městským lidem chybí příroda, a tak si dovybavují svá obydlí různou flórou a faunou. Pěstují za oknem muškáty a šnytlík sycený zplodinami z výfuků aut, v akváriu mají rybičky, chovají psy, kočky, morčata, papoušky, želvy, ještěrky a všelijakou další havěť. Venkovští to nepotřebují. Mají zeleninu a květiny na zahrádce, na dvoře slepice a králíky kvůli jídlu, případně v maštali krávy, v chlívku kozu a prase.
Lubor Dufek
O dobru a zlu v člověku, o emocích a svobodě
Pan doktor František Koukolík, neuropatolog a autor vynikajících esejů, se v jednom svém eseji zamýšlí nad příčinami zabíjení lidí lidmi. Říká, že člověk je jediný tvor, který zabíjí jedince svého živočišného druhu ve velkém měřítku. Co je vlastně příčinou tohoto odsouzeníhodného jevu, který provází celé dějiny lidstva až dodnes?
Lubor Dufek
O životě ve vesmíru
Člověk by si přál i nepřál existenci inteligentních bytostí mimo Zemi. Je nás sice na Zemi sedm miliard, ale připadáme si uprostřed temné a mrazivé noci vesmíru tak osamělí... Vědecký výkvět lidstva hledá už léta za pomoci nejmodernější techniky náznaky mimozemského života a zatím nic - jen dohady a hypotézy.
Lubor Dufek
O ženách
O ženách se toho už napsalo tolik, že snad ani není možné něco nového k tomu přičinit. Jenom fotit a malovat, to je pořád nové, protože jsou stále nové ženy, ale i fotografové a malíři. Nicméně ženy jsou pro muže věčnou inspirací. Žena - toť věčná otázka a věčné otázky věčně vyžadují odpovědi.
Lubor Dufek
O zabíjení kaprů
O vánocích jsme si to vyzkoušeli. Mnoho lidí z města neumí pořádně zabít kapra. Dost je takových, kteří si ho nechají zabít od prodavače. Jsou i tací, kteří kapra z útlocitu nechtějí. Poetický zvyk pouštět kapra do řeky či do rybníka vznikl taky z podivného útlocitu.
Lubor Dufek
O spravedlnosti a osudu
Jak to přijde, že někdo dostane škaredou chorobu a trpí jak zvíře - a kolikrát jak dlouho - a pak umírá v nesnesitelných bolestech? Hrozný konec. A někdo jiný tiše zhasne ve spánku anebo ho to klepne tak rychle, že ani nestačí nic vnímat?
Lubor Dufek
O poutníkovi a cestě
Krásná je představa o věčném životě po smrti nebo o řetězu převtělování do dalších životů. Je to tak jednoduché: uvěř a je po strachu ze smrti. Ale ono to není tak jednoduché - tedy pro ty, kteří v této představě nevyrůstali od malička.
Lubor Dufek
O výchově
S rozpaky jsem se jal psát na tohle téma, v němž jsem pouhý amatér, stejně jako množství jiných rodičů. Ale koneckonců, kdo jiný než rodič je povolán mluvit o výchově? Žádný pedagog profesionál se nemůže vyrovnat pedagogu amatérovi - rodiči. Jen ve vlastní rodině, a to ještě - kdoví jestli.
Lubor Dufek
O smyslu života
Občas slýchám otázku: "Jaké je asi naše poslání na světě?" To mě přivádí do rozpaků: což je mé poslání mimo mne a je pro mne předurčené? Má tu každý nějaké poslání a je jeho úkol je najít a naplnit? A jak je najít? Když budu sekat latinu, tak mám možná naději? Z toho by člověk snadno získal pocit odcizení. Pokora je hezká věc, ale k nalezení smyslu života asi nestačí. Pak si ale zas řeknu: "To jsem ale ignorant, vždyť uvažuju jako vulgární materialisti...
Lubor Dufek
O počasí
Často slýchám, že se počasí v poslední době chová extrémně. Říká se: "Taková vedra (deště, sucha, mrazy, střídání teplot, sněhové kalamity, vichřice, povodně atd.) nepamatuju. Kam to povede?" Lidi to přičítají průmyslu, družicím a raketám, vědě a technice. Staří lidé říkají: "To dělají ti kosmonauti tam nahoře". Přitom máme na pražském Klementinu už více než dvousetletou statistiku, kterou naši meteorologové a žurnalisti rádi využívají. Jen velmi zřídka se stává, že právě byl zaznamenán povětrnostní rekord. Obvykle byly již někdy v minulosti naměřeny extrémnější hodnoty. A což teprve kdybychom měli takovou statistiku za tisíc let? Řekl bych, že extrémní povětrnostní jevy a údaje lze přičíst, spíše než globálním změnám klimatu, globální televizní informovanosti.
Lubor Dufek
O jednom pokladu naší mateřštiny
V eseji "O invazi do suterénu paláce paní Češtiny" jsem se zmínil, že samostatnou kapitolu by si možná zasloužilo značně nadužívané oslovení "ty vole". Činím tak s jistým zpožděním, doufaje, že mě nikdo nepředstihl. Snad mi odpustíte, že použiju a poněkud rozšířím příslušný odstavec zmíněného eseje.
Lubor Dufek
O stárnutí a sexu
Jana se mě zeptala: "Kdy začne žena stárnout ? Jednou jsi to řekl, jak to bylo ?" Snažil jsem se vzpomenout si na nějakou vtipnou sentenci. "Když přestane spávat nahá", řekl jsem. Asi se mi to nezdálo tak docela přesné, a tak jsem ještě dodal: "Když ji přestane bavit sex."
Lubor Dufek
O invazi do suterénu paláce paní Češtiny
Nedávno jsem podruhé viděl americký film režiséra Paula Thomase Andersona Magnolia. Když vidíte kvalitní film podruhé, vždycky vám řekne něco, čeho jste si poprvé nevšimli nebo co jste si neuvědomili. I tentokrát se mi to stalo. Kromě několika drobností mi došlo, jak špatně se čeští překladatelé vyrovnávají s americkými vulgarismy. Těmi se to ve filmu jen hemžilo. Jejich veliká frekvence je, stejně jako jejich slovník, americky specifická. Dovolil bych si vyslovit hypotézu, že přemíra amerických vulgarismů z oblasti sexu tkví v americkém puritánství: odříkaného chleba největší krajíc.
Lubor Dufek
O té chytré přírodě
Fascinuje mě úžasné lovné, obranné a sexuální chování živočichů. Někteří primáti otvírají skořápky mlžů tak, že jimi klepou o větev. Ale oni tu skořápku nerozbíjejí, oni ji otáčejí v ruce a klepou s ní tak dlouho, až se sama otevře. Šimpanz si nasliní klacík, strčí ho do termitiště a termiti se na něj buď nalepí nebo se do něj zakousnou a šimpanz má pochoutku. O některých primátech je ovšem známo, že umějí používat nástroje, byť ne systematicky jako člověk. Ale nástroje používají i někteří další živočichové. Vydra mořská se pohybuje jen na hladině, kde žádné nástroje nejsou. Mlže ze skořápek dostane tak, že vezme ze dna kámen, položí se na hladině na záda, na břicho si dá kámen a o něj rozbíjí skořápky. A člověk žasne.
Lubor Dufek
Řekni, kde ti muži jsou
Existenciální třas mužů vychází z otázky: Co mám dobývat, když už byl celý svět objeven, rozdělen a nafocen do Google Earth?...V období probíhající krize mužského principu je konstatování faktu, že „nejsou chlapi“, běžným předmětem dívčí konverzace ... Dobrá zpráva ... mužský princip je pořád tam, kde byl – přímo v tělech všech těch chlápků, kteří dnes sedí ... v čekárně u psychoterapeuta. Ztracené mužství dnes hledají stejně zoufale jako jejich nespokojené manželky a přítelkyně... Darek Šmíd, Sexmise 2010: hledá se chlap (Lidové noviny 3.4.2010) Co dělá chlapa chlapem? ptá se Darek Šmíd ve svém obsáhlém článku. A člověk má hned pocit, že to je téma dne, téma světa. Není to jen řečnická otázka – obrátil se s ní na osobu z nejpovolanějších - na modelku a playmate Dominiku Mesárošovou. Ta mu velmi nesentimentálně odpověděla – Chlap musí mít koule, aby to byl chlap. Na jiném místě Šmíd cituje amerického psychologa Eugena Monicka. Ten označuje za primární rysy mužnosti ty, které vycházejí z povahy ztopořeného penisu: pevnost, odhodlání, účinnost, schopnost pronikat, přímost, tvrdost, síla. I modelka i psycholog mají svou pravdu, ale jen její část. Dovolil bych si skromně poznamenat, že asi dosti malou. Pravdu má i Exupéry: muž potřebuje hledat, nalézat, potřebuje sebejistotu... I kdyby to mělo být jen mužské hraní, jako se zpívá v písni - Ten báječnej mužskej svět... Mám tak trochu pocit, že v módním hledání chlapů jde o pseudoproblém. Aby bylo o čem psát, čím zaplňovat stránky deníků, odborných časopisů, knih. Téma, jaké tu ještě nebylo.
Lubor Dufek
O mono a polygamii
Lidský samec má v poměru ke svému tělu varlata menší než šimpanz, ale větší než gorila. Ta velikost je závislá na nutné produkci množství spermií, které zase je závislé na překonávání konkurence spermií druhých samců v pohlavním ústrojí samic. U monogamních primátů je poměr velikosti těla samce k samici jedna k jedné. S rostoucím stupněm polygamie se tento poměr zvyšuje. U lidí činí 1,15 k jedné.... (Podle článku J. Plesla) Autor článku ani primátologové neporovnávají své závěry se skutečným stavem na pohlavním poli života lidského. Není to jejich parketa. Oni hovoří o předpokladech daných biologickou výbavou. Z toho obecně a staticky, aniž by vzali v úvahu dynamiku vývoje, usuzují na aktuální lidské sexuální chování. Co vlastně ve skutečnosti dnes lidský samec očekává a jak se chová? A co očekává lidská samice? Je člověk monogamní nebo polygamní?
Lubor Dufek
O věcech tajemných
Je dost věcí mezi nebem a zemí, a tím spíš za jejich hranicemi, které patrně pro mne zůstanou tajemstvím až do konce mého života. A vůbec se nemusejí rozmnožovat o tradiční bytosti okurkových sezón, jako je Yetti, Lochnesská příšera apod. Dost na tom, že sotva mohu přijít na kloub existenci Boha, posmrtného života, oddělení duše od těla, proroctvím, jasnovidectví, spiritismu, reinkarnaci, telepatii, telekinezi, zázračným uzdravením, zjevením, schopnosti diagnózy a léčení na dálku či pomocí virgule nebo aury, geopatogenním zónám, omezenosti vesmíru časové a prostorové, velkému třesku, singularitě, která mu měla předcházet, existenci více vesmírů, atd., atp.
Lubor Dufek
O dobru a zlu v člověku (aneb o emocích II)
Čas od času se vedou spory o to, je-li člověk v podstatě dobrý, zlý nebo neutrální - ani dobrý ani zlý. Většinou je člověku jakožto druhu připisováno převažující zlo nebo dobro v jeho nátuře; to podle úhlu pohledu: jestli se problémem zabývá člověk věřící, ateista, idealista, materialista, optimista, pesimista, kriminalista. Nedávno jsem si přečetl tvrzení nositele Nobelovy ceny Imre Kertésze: "Dobro je vzpoura. Přirozené je zlo, příroda, žraní, válka, smrt: takový je je zákon, takový je řád". Třeba tu cenu dostal po zásluze, ale já bych mu ji nedal.
Lubor Dufek
O kořenech
Spisovatel Robert Fulgum napsal: "Jsou místa, ze kterých všichni pocházíme - obyčejná místa, kde jsme hluboce zakořeněni a díky nimž jsme to, co jsme. A my je přehlížíme nebo se na ně k vlastní škodě díváme skrz prsty. Obracíme se k nim zády a riskujeme, že budeme opovrhovat sami sebou. V určitém smyslu se potřebujeme vracet domů - a můžeme se vracet domů. Ne si domov jenom přivolávat, ale posvětit své vzpomínky". Lidová moudrost říká: "Člověk si pořádně váží teprve toho, co ztratil". Co řekl pan Fulgum, asi poznal každý, kdo se odstěhoval z míst svého dětství a mládí a po letech tam znovu přišel. Například emigranty by asi ani nenapadlo obracet se k nim zády. Emigranti jsou zvláštní případ: mají dvoje kořeny a často nevědí, ke kterým vlastně patří. Ale co vědí Yankeeové o emigraci? Dcera mé ženy bydlela celé své dětství a podstatnou část mládí ve známé pražské průmyslové, páchnoucí čtvrti Karlíně. Když tam po letech přijde, připadá jí ten známý pach jako rajská vůně. Taky bych rád poznal ten pocit. Bohužel mi bylo dáno poznat spíše onu lidovou moudrost.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
