O té chytré přírodě

O té chytré přírodě

Fascinuje mě úžasné lovné, obranné a sexuální chování živočichů. Někteří primáti otvírají skořápky mlžů tak, že jimi klepou o větev. Ale oni tu skořápku nerozbíjejí, oni ji otáčejí v ruce a klepou s ní tak dlouho, až se sama otevře.  Šimpanz si nasliní klacík, strčí ho do termitiště a termiti se na něj buď nalepí nebo se do něj zakousnou a šimpanz má pochoutku. O některých primátech je ovšem známo, že umějí používat nástroje, byť ne systematicky jako člověk. Ale nástroje používají i někteří další živočichové. Vydra mořská se pohybuje jen na hladině, kde žádné nástroje nejsou. Mlže ze skořápek dostane tak, že vezme ze dna kámen, položí se na hladině na záda, na břicho si dá kámen a o něj rozbíjí skořápky. A člověk žasne.

Darwinovy pěnkavy na Galapágách dobývají hmyz z dřevin podobně jako datel, ale nemají tak vhodný zobák. Proto ulamují ostny z kaktusu a s jeho pomocí se dostanou k hmyzu. Používají nástroje – a jsou to jen ptáci.

Mořská ryba stříkoun sestřeluje pomocí žáber proudem vody hmyz letící nad hladinou až do výše tří metrů. Musí počítat s lomem světla, čili musí stříkat jinam, než kde ten hmyz vidí; to by ani člověk jen tak nezvládl. Ale se schopností přesného zaměření se stříkoun nerodí, mláďata se tomu musí učit. Člověk by se to možná taky naučil, ale asi ne každý…

Mravenci pěstují houby a dobytek – mšice. Jejich kolektivní inteligence je nad lidské chápání. Ptáci zobou semínka tisu. Jedovatý obal odstraní a semínko sezobnou. Orel neumí zobákem odstranit z želvy krunýř, a tak ji vezme do pařátů, vyletí s ní do výšky a pustí ji na skálu; její krunýř se roztříští a orel má maso.

Jak dlouho asi trvalo, než se živočichové naučili tak úžasnému chování? Kdy vynález jednotlivce druzí odkoukali, napodobili a zdokonalili? A za jak dlouho bylo takové chování zakódováno do genů? Kolik generací k tomu bylo třeba?

Před časem jsem slyšel, nebo možná někde četl, že se v pražských parcích značně rozmnožily straky. Každý, kdo chodí do parku nebo kolem zahrad či skupin stromů, to dosvědčí. A straky se naučily vybírat kosům hnízda. Kosové jim k tomu poskytli snadnou příležitost, neboť si svá hnízda nijak zvlášť neukrývali. Ale kosové se prý naučili svá hnízda ukrývat, takže straky už jim hnízda nevybírají.

Po té druhé zprávě jsem si potěšeně říkal, že se to ti kosové museli naučit během několika málo generací, jinak by dnes byli zcela zdecimovaní a v Praze by je už nebylo vidět. Přece to museli časem pochopit a své chování změnit. Ale jak se mohlo jejich chování tak brzy projevit v genech? Pak jsem si uvědomil, že ke změně chování kosů nejspíš nedošlo ani na základě pochopení, ani genetiky. Věc je zřejmě daleko prostší. Přežila jen ta mláďata kosů, jejichž rodiče měli, patrně jen náhodou, dostatečně dobře ukrytá hnízda, a v dospělosti si tito ptáci stavěli hnízda tam, kde byli zvyklí – po vzoru svých rodičů; jinak to vlastně neuměli. A tak se to kosové nenaučili i naučili, přežili jen ti, kteří nebyli tolik ohrožení. Vůbec nebylo třeba dlouhého vývoje ke změně chování, evoluce nastala raz dva - za dvě tři generace, ale nejspíš dokonce za jednu. Není to úžasné?

Domnívám se tedy, že kosové se nenaučili ukrývat svá hnízda, aby přežili, ale přežili proto, že se je naučili ukrývat - tedy jen ti, kteří se to naučili. Jak je vidět na příkladu kosů, nemusí evoluce trvat miliony let, stačí pár generací – než zaniknou ti, kteří se nepřizpůsobili.

Někde jsem četl, že mužům se líbí mladé ženy proto, že mohou mít děti. Vypadá ten postřeh celkem logicky, protože skutečně děti mají až na výjimky jen mladé ženy. Nevím, v kolika případech ze sta se muž seznámí se ženou, která se mu líbí, právě z tohoto důvodu - tedy že s ní chce mít děti. Řekněme, že muži mají 5, 6 známostí, než se ožení, tedy vezmou si šestou nebo sedmou ženu. Připočtěme 2 milenky za život (někteří nemají ani jednu, jiní deset; přes 80 % manželství je postiženo nevěrou). Připočtěme muže, kteří se nikdy neožení a žen za život mají nepočítaně. Střízlivě napočteme 10 žen za mužův život, většinou mladých. S devíti z nich muž nechce mít děti, ale líbí se mu, tedy 90 %. Ale mužům se líbí dalších 20 – 30 žen za život, možná 100, se kterými jen společensky konverzují anebo s nimi nikdy nemluvili; třeba je viděli jen v kině, v časopisech, na internetu. Nasnadě je námitka, že není rozhodující, jestli muž chce nebo nechce děti – příroda to tak zařídila, a proto člověk jako druh přežívá…

Dovolím si tvrzení: mužům se nelíbí mladé ženy proto, že mohou mít děti; mužům se líbí mladé a hezké ženy, a proto s některými z nich mají děti. Muži nemají potřebu rozsévat své geny, ale rozsévají je proto, že se jim líbí ženy a že jsou sexuálně založení. K tomu, aby se hlásili ke svým genům, je někdy musí nutit soud. Dovolím si jít ještě dál: Prvním předpokladem k tomu, aby se živočišný druh maximálně rozrostl, je jeho silné sexuální založení - čím víc, tím víc. Kromě dalších předpokladů ovšem, které teď nejsou mým tématem. 

Mužům se líbí množství žen, ale ženám se líbí jen někteří z nich. Ženy jsou vybíravější. Neloví, ale vybírají si muže, jimiž se nechají ulovit. Líbí se jim muži, kteří jsou potenciálně schopni se o ženu postarat a umožnit jí mít zdravé děti a vychovat je; to je jejich role. I když to třeba vždycky nedopadne. Ve známém experimentu s propocenými triky se ženám zamlouvali muži geneticky co nejvíce od nich vzdálení, tedy ti, od nichž se daly očekávat co nejzdravější děti. Mám zato, že v tomto případě jasně mluví genetika. Děti v historii většinou zůstávaly s matkou, zatímco třeba muži bojovníci ani mnoho svých dětí neznali. Ta zkušenost, že z příbuzenských vztahů se rodí nemocné a postižené děti, je zřejmě zkušeností hlavně mateřskou. A zdaleka nemusí jít o vlastní zkušenost. Mám zato, že nejhezčí ženy se vyskytují na územích, kde se vystřídalo nejvíc armád; v našem evropském případě Slovensko, Morava, Čechy..

Alan a Barbara Peasovi ve své knize Proč muži chtějí sex a ženy potřebují lásku píšou některé zajímavé myšlenky. Pár jsem si jich zatrhl; pak už jsem toho nechal, bylo by jich moc:

Tělesná touha se nepochybně vyvinula proto, aby podpořila plození a množení,a zajistila tak přežití lidského rodu.

Smyslná touha, láska na první pohled a vášnivé aspekty prvních fází zamilovanosti se vyvinuly s cílem urychlit páření a zlepšit vyhlídky na úspěšnou reprodukci druhu.

Vedoucí Britského národního střediska pro drogové závislosti dr. John Marsden zjistil, že láska je návyková podobně jako kokain a amfetamin. Došel k závěru, že romantická láska je jako „nášlapná mina“, jejímž smyslem je udržet partnery při sobě tak dlouho, aby mezi nimi vzniklo citové pouto.

Proč vůbec nějaký sex provozujeme? Důvodem je pokračování naší genetické linie – a to je všechno. Nejde o nic jiného než o předání DNA.

Jeho výsledným produktem (sexu) je silnější a zdatnější živočišný druh, a to je hlavní důvod, proč se mu věnujeme.

Např. u pávů se vyvinulo nápadné opeření, protože pávice vždy dávaly přednost samečkům s oslnivě pestrým a okázalým chvostem. Pávice odmítaly pávy s bezvýrazným opeřením, protože je nezaujali. V důsledku to znamenalo, že bezvýrazně vyhlížející pávi vyhynuli, protože se s nimi pávice nepářily.

Atd.

Ti pávi trochu vybočují z řady myšlenek Alana a Barbary Peasových a z řady vědců či výzkumníků, jejichž myšlenky Peasovi převzali, utřídili a nakladli. Ten příklad s pávy bych jim podepsal. Zřejmě je pestré peří pavích samečků dostatečný a markantní důkaz jejich zdraví a schopnosti plodit zdravé potomky. Proč právě peří? Tím se přece pávi nerozmnožují. Důkaz je nasnadě. Kdyby tomu tak nebylo a pávice se mýlily, pávi by dnes už neexistovali. Ostatně ta nápadná ozdoba – druhotný pohlavní znak – se nedá přehlédnout.

V živočišné říši najdeme řadu podivných a bizarních důkazů schopnosti plodit zdravé potomstvo. Na tvorbu oněch druhotných pohlavních znaků musí samečkové věnovat často velké množství sil a energie a musí mít dobrý původ. Pyšní se obrovským parožím, rohy nebo kopyty, které jsou zároveň zbraní při boji o samice, zuby, drápy, svaly, nafukovacími vaky, různými a nejrůznějšími dalšími atributy, které nám připadají podivné nebo třeba i směšné, ale jim jsou přesvědčivými druhotnými pohlavními znaky. Samci mezi sebou uznávají ty nejlepší, největší, nejpestřejší, nejsilnější, a ti slabší kapitulují. Oni nedisponují svými přednostmi proto, aby zajistili přežití druhu, ale zajišťují přežití druhu a předávání DNA proto, že jimi disponují. Není tu žádný plán, je to jen logický důsledek. Pokud by nevítězili ti nejlepší, rod by vyhynul.

Ale vraťme se ke smyslné touze, k romantické lásce, k vášni, k zamilovanosti, k sexu, k přežití a zachování rodu. Dnes je v módě hovořit o genech a DNA jako o nositelích a hybatelích vývoje. My jsme v podstatě jen nástroje genů a DNA. Naše touhy, motivy, pohnutky, snahy, impulzy, naše myšlenky, naše chování, to vše jsou než způsoby a metody, jak zajistit zachování druhu a jsou výsledkem chemických a elektrických dějů v našem mozku a v našem těle.

Peasovi píší – a oni to nevymysleli, ale zjistili, přijali, systematicky utřídili a rozvinuli:

Láska je výsledkem chemických reakcí v mozku.

Profesorka psychologie na Alliant International University v San Francisku Rebecca Turnerová uskutečnila v r. 2006 výzkumnou studii,jejíž výsledky prokázaly,že oxytocin je tmelem lidských emočních vazeb. Když lidé navazují párový vztah – říkáme tomu, že se „zamilují“ – mají vysokou hladinu oxytocinu. Právě oxytocin vyvolává vřelé pocity, které chováme vůči člověku, po němž toužíme. Ženy mají vyšší hladinu oxytocinu než muži, a právě to je důvodem, proč se na počátku vztahu zamilují silněji než muži.

… při zamilování se aktivizují stejné nervové okruhy jako při požití kokainu.

Snímky mozku prokázaly, že matky při pohledu na své dítě vykazovaly stejnou mozkovou aktivitu jako lidé při pohledu na svou milou nebo milého. Bartels a Zeki z toho vyvodili, že romantická i mateřská láska jsou spjaty s pokračováním lidského rodu, neboť milenci a děti jsou příslibem toho, že svou DNA předáme dalším generacím.

Zrakové okruhy v mužském mozku se vyvíjely přibližně milion let. Muž si totiž potřeboval prohlédnout ženu a posoudit její schopnost porodit zdravé děti, které by byly pokračováním rodu. Pokud byla žena mladá a zdravá, muž se vzrušil a přikročil k páření. Muži se tedy zamilují rychleji než ženy, protože se řídí zrakovými informacemi, které jsou okamžitě patrné a vysílají do mozku signál, v jehož důsledku vzroste hladina příslušných hormonů.

Maličký rozpor – před chvilkou jsme si přečetli, že… ženy mají vyšší hladinu oxytocinu než muži, a právě to je důvodem, proč se na počátku vztahu zamilují silněji než muži. Ale to se časem jistě vyjasní.

To všechno má dalekosáhlé důsledky.

1. Hned je tady důkaz, proč ženy potřebují lásku a muži chtějí sex, jak autoři slibují v názvu knihy.
2. Teď, když jsme poučeni, bude rozumnější a jasnější neříkat – mám tě rád, miluju tě, ale mám při pohledu na tebe vysokou hladinu oxytocinu.
3. Romantická láska vznikla proto, abychom předávali svou DNA dalším generacím. Dnešní mladí lidé, kteří se zamilovali poprvé, obvykle nemají hned děti a pořizují si je až v několikátém dalším vztahu, nejčastěji až po zralé úvaze. Tak po dostatečně dlouhé době romantická láska ztratí svůj smysl a vymizí. Svou DNA budeme dalším generacím předávat racionálně. I smyslná touha, láska na první pohled a vášnivé aspekty prvních fází zamilovanosti postupně vymizí, protože v těchto případech většinou používáme antikoncepci..
4. Umění se konečně přestane donekonečna zabývat nesčetnými podobami a aspekty lásky a zamilovanosti. Sbohem Romeo a Julie, Radúzi a Mahuleno, Tristane a Isoldo, Pelee a Melisando a jiní a další. Sbohem poezie, filmy, knihy, dramata. Zbudou jen akční žánry, ovšem bez zbytečných sexuálních aspektů, motivů a epizod. Např. populární sexuolog, Dr. Radim Uzel, se jasně už před časem nesentimentálně vyjádřil, že zamilovaní vynikají blbeckým výrazem, což je důsledkem nějakého hormonu, patrně amfetaminu; toho si nevšimli ani ti největší umělci minulosti. Oni ovšem nebyli poučeni. Ale to už nehrozí.
5. Nacistická eugenika a racionální zachování a zdokonalení lidského rodu může zažít slavnou renesanci.

A tak dále, a tak podobně.

To vše má ovšem jednu vadu: ten nejsilnější motiv chování v lidském životě - smyslná touha, láska na první pohled a vášnivé aspekty prvních fází zamilovanosti, které jsou zárukou přežití, pokračování a zdokonalování lidského rodu, zaniknou a tím zanikne i lidský rod.

Myslím, že všichni ti vědci a popularizátoři zmíněných objevů na poli biochemických aspektů, které samy o sobě jsou jistě užitečné, si pletou příčinu, následek, prostředky a prostředníky. Omlouvám se za tu opovážlivost. Je to asi, jako kdybychom tvrdili, že rádiové vlny, magnetický a digitální záznam na nosičích, film,  televize, PC a internet a dokonce i inkoust, knihtisk a barvy jsou původci předávání a šíření myšlenek, poezie, dramat a hudby. Stejně jako hormony a DNA jsou příčinou lásky, nenávisti, odvahy, zbabělosti, rozumu, inteligence, mravnosti, lenosti, hříchu, zločinu…

Jeden můj známý, velmi inteligentní člověk, úspěšný umělec, mi před časem hrdě podal svůj vlastní důkaz idealistického základu světa: ideje, myšlenky apod. existují nezávisle na člověku - jsou to knihy, dramata, notové záznamy apod. Tato myšlenka by se dala parafrázovat i zcela opačně: hormony, biochemické procesy, geny, DNA jsou původci veškerého počínání, života a jeho projevů, a duše či psychika není nic jiného než jejich působení.

Přesto obdivuji ten úžasný obrovský biochemický arzenál, který dokáže živé tvory provést životem od zrození přes rozmnožování, větší či menší péčí o potomstvo, nemocemi a uzdravením, přežitím a zdokonalením rodu a druhu.

Jistěže se takové chování, které vedlo k přežití druhu, časem zakóduje do genů, předává a šíří se DNA úspěšných jedinců. Existují geny různých schopností, talentů, ale i nežádoucích sklonů – sklony umělecké, sportovní, zručnost, nešikovnost, inteligence, sexuální založení, alkoholismus, náchylnost k drogám, zločinnost.. , lovné, obranné a sexuální chování živočichů…

Můžeme tvrdit, že páv má krásné peří proto, aby zajistil předávání své DNA a že mu jeho krásu zajišťuje několik hormonů a jejich kombinace – hormon červeného, modrého a žlutého peří. Nejde tedy v podstatě o krásu, ale o kombinaci hormonů. Hormon sexuálního chování způsobuje, že se páv pyšně prochází před samičkami a u pávic jejich sexuální hormon způsobuje, že si jen tak zobou a jenom po očku vybírají nejkrásněji zbarveného páva k reprodukci a přežití druhu. Samičí hormony jsou jiné a způsobují, že pávice jsou barevně nenápadné, aby ochránily své potomky. Myslím, že nebudu daleko od skutečnosti. Krása pavího peří ovšem také způsobuje, že lidé pávy chovají a krmí a pávi se takového místa drží, aby nebyli ohroženi predátory žijícími ve volné přírodě, kde by těžko kvůli své nápadnosti přežívali. Stejně tak krásné květiny a dobré ovoce si podmanily člověka, který je pěstuje a tím přispívá k jejich zachování, přežití a rozšíření.

A tak to příroda zase jednou chytře navlékla a do svého plánu zapojila i nic netušícího člověka, který si jen myslí, že ovládá svět; aniž by to tušil, - je člověk vlastně nástrojem pavích hormonů a DNA, ale i podobných působků květin, ovoce, dobytka apod., tj. všeho, co pěstuje a chová. A protože lidé obchodují s plodinami i zvířaty včetně exotických po celém světě, je člověk i nástrojem jejich diverzifikace a podmanění planety.

Inu – chytrá příroda