Vzpomínka z dětství

Asi rok po opuštění ZDŠ jsem potkal bývalého spolužáka, který za každým druhým (no dobře, tak třetím) slovem „voloval“. Po chvíli společné chůze jsme potkali spolužačku, ana mluvila némlich stejně; poslouchat ty dva bylo velmi veselé. Z něho posléze vypadla věta:

„Hele woe, neměl bych ti vlastně místo woe říkat krávo?“

Ona se pubertálně zasmála: „Ch, to se vsákne.“

Co je moc - to je moc

Soustavné opakování stejného výrazu začne brzy nudit. V Ostravě se nadužívá výraz ku.va, kterým mluvčí vyjadřuje souhlas, nesouhlas, rozhočení, uspokojení... a mnoho jiného. Vše závisí na intonaci a kontextu. V každém případě je takový projev příliš chudý a nezajímavý.

Pěkný :-)

Jo, "ty vole mami" znám, moje maminka mi každou chvíli odpovídala "neříkej mi vole", i když jsem spíš tak naznačoval, naostro mi to uklouzlo jen občas v rozrušení. Teď už se tomu nebrání, zvykla si.

Jen se nemůžu přinutit abych neříkal "ty vole" synům, zvlášť pokud potřebuji například zdůraznit napomenutí nebo výtku. Což se moc nelíbí přítelkyni, ale zase to snáší o maličko líp než když oslovuji "ty vole" i jí. Ale ona si zvykne taky.

Re: Pěkný :-)