O věcech tajemných

O věcech tajemných

Nejkrásnější věcí, kterou jsme mohli zakusit, je záhadná stránka života.

                        Je to hluboký cit, který stojí u kolébky umění a skutečné vědy.  A.  Einstein                     

Je dost věcí mezi nebem a zemí, a tím spíš za jejich hranicemi, které patrně pro mne zůstanou tajemstvím až do konce mého života. A vůbec se nemusejí rozmnožovat o tradiční bytosti okurkových sezón, jako je Yetti, Lochnesská příšera apod. Dost na tom, že sotva mohu přijít na kloub existenci Boha, posmrtného života, oddělení duše od těla, proroctvím, jasnovidectví, spiritismu, reinkarnaci, telepatii, telekinezi, zázračným uzdravením, zjevením, schopnosti diagnózy a léčení na dálku či pomocí virgule nebo aury, geopatogenním zónám, omezenosti vesmíru časové a prostorové, velkému třesku, singularitě, která mu měla předcházet, existenci více vesmírů, atd., atp.

Některé z paranormálních jevů, jako telekineze či telepatie snad byly prokázány. Regresivní hypnózou či schopností senzibilů se můžeme dozvědět, co jsme prováděli v minulých životech. Nemáme důvod à priori nevěřit seriózním lékařům sbírajícím posmrtné zkušenosti či osudy minulých životů. Patrně lze uvěřit renomovaným jasnovidcům a prorokům, najmě biblickým. Jsou tu jisté indicie, podle nichž bych mohl věřit, že jsem prožil několik životů, že prožiju další, že lidská duše je věčná, že duše všech zemřelých existují v jakémsi paralelním světě a moji nejbližší zemřelí na mne shlížejí, nebo že bych s nimi mohl za jistých okolností komunikovat. Kolik z těch více či méně příjemných představ je matkou myšlenky?

 Mohl bych koneckonců věřit všemu, co nemohu vyvrátit a o čem jsem někde slyšel nebo četl, že je prokázáno, ač se to vzpírá rozumu. Ať chcete nebo nechcete, někde si ale musíte udělat hranici a oddělit si, co je únosné a co už ne. Díváte se, čtete nebo nasloucháte věcem rozumem a zkušenostmi nepochopitelným a říkáte si: tomuhle věřím, tomu by se při troše dobré vůle dalo věřit, tomu sotva a tomuhle už vůbec ne. Jako ta myšička, co vařila kašičku. Jsou věci, kterým chvíli věříte a chvíli ne. Občas běží v televizi americký seriál s názvem "Věřte nevěřte": vy máte hádat, co z předvedených tajemných příběhů je skutečnost a co fikce. Těžko se hádá; pokud se ovšem dá věřit právě autorům, o čemž jsem musel dost často pochybovat. 

Člověk potřebuje mít věci jasné, ale potřebuje mít i věci tajemné a nerozřešené. Koneckonců - je to jeho přirozené prostředí; vždycky tomu tak bylo a asi vždycky bude. Bez věcí tajemných se ani nemůžeme obejít, svět by byl chudší; kus (a možná podstatný) z nás by chyběl. Z toho těží určitý druh literatury, filmů, ale i mystika. Ale chcete-li si zachovat zdravý rozum, nevěříte tak úplně všemu, co se vám kde k věření předkládá; možná jenom v tu chvíli anebo třeba jenom tak trochu. Asi jako když právě čtete dobrou sci-fi.

Nic se nemá přehánět. Někteří uznávaní muži vědy se dívají s opovržením na léčitelství, jasnovidectví, astrologii a jiné paranormální podvody. Oni stojí na opačném pólu než nejrůznější šarlatáni a podvodníčci, kteří těží z nejasnosti, nesystematičnosti a obtížné ověřitelnosti těchto jevů. Pan profesor Zahradník, emeritní předseda Akademie věd, pan profesor Koutecký a pan Dr. Grygar (jehož si velice vážím, ostatní neznám) se shodli před časem v jedné rozhlasové besedě skeptiků na nevědeckosti a zavržení paranormálních jevů. Zapomínají, že to není handicap léčitelů, jasnovidců, astrologů apod., ale vědy, když tyto jevy dosud nedokázala ani vyvrátit ani potvrdit. Všemocná věda je nedokáže přesně popsat a roztřídit zrno od plev. A nebyl by to zas takový problém. Chtělo by to jenom, aby se tomu někdo systematicky a vědecky věnoval. Jeden z diskutujících pánů vědců to sám dokonce navrhoval. Ale diskuse o nevědeckosti toho, nač věda nestačí nebo čím se nezabývá, jsou hloupé a samy nevědecké. Jak může renomovaný vědec říct (jako tomu bylo v oné rozhlasové besedě), že jasnovidci jsou šarlatáni a vzápětí, že by se mělo systematicky zkoumat, jaké předpovědi se splnily a jaké ne? 

 Rád bych věděl, jak by si třeba skeptik a současně věřící vědec, pan doktor Grygar, poradil s vědeckým vysvětlením a ověřením zázraků Božích, Kristových, Mojžíšových a všech možných svatých, s jasnovidectvím renomovaných biblických proroků, se zjeveními, apod. On vyčítá lehkověrným, že věří Nostradamovi "z nějakého dávného šestnáctého století" (jak sám řekl v téže besedě), ale sám patrně věří biblickým proroctvím vyřčeným před třemi tisíciletími. À propos, řekl bych, že i ten největší skeptik musí žasnout nad Nostradamovými předpověďmi… Když je čtete, může se vám stát, že narazíte na splněnou předpověď, které si dosud nikdo nevšiml nebo která se stala až po posledním vydání knihy.

 Já bych se tak nedistancoval od jevů, kterým nerozumím. Představuji si, že skuteční jasnovidci (tipoval bych, že mezi tisícem inzerovaných by mohl být jeden skutečný) neodhalují fatální nezměnitelnost a nevyhnutelnost Osudu. Mám zato, že oni nějakým způsobem vidí budoucnost, jako by mohli nahlédnout třeba za roh. Oni vidí to, co někde v budoucnosti reálně existuje, jako by se tam mohli podívat. Když si chci v počítači nalistovat stránku textu ležící uprostřed, nemusím listovat postupně, mohu ji kliknutím najít rovnou, ačkoliv jsem ji napsal třeba jako třicátou. Někteří vědci říkají, že minulost, současnost a budoucnost existují v jisté formě současně. Takže nejde o nezvratný Osud, ale o schopnost vidět to, co bude, jako by to bylo už teď. Proč, to nikdo neví, a ze všech nejmíň věda, na kterou jsme tak hrdí.

 Proč existuje tak udivující shoda astrologických výpočtů s lidskými povahami a sklony? Nemluvím o tom, když vám bude někdo vykládat z postavení planet, že příští týden se máte vyhnout finančním transakcím a sporům se šéfem, ale věnovat se sportu, že uspějete ve vztazích, a zlepší se vaše zdraví… Nalezenou shodu nemůžeme snadno a jednoduše zavrhnout jako nesmysl. Astrologie je systém založený výhradně na čiré empirii a nikdy se za vědu nevydávala, tak ani nemůže být pavědou. Proč funguje empirie - zkušenost? Protože je ověřená. Na empiricky zjištěné léčivé účinky bylinek věda přichází ex post a má často dost co dělat, aby jejich působky nacpala do chemických formulek. Astrologie je pozorování a třídění jevů staré úctyhodných sedm tisíc let. Za tu dobu se už mohlo ledacos ověřit.

Daniela Fischerová, vynikající žena, spisovatelka a dramatička, která má (či měla) jako koníčka astrologii, říká, že v ní nejde o vliv planet, ale že je to jen jakási koincidence, shoda jevů. Pokud bychom vyloučili vliv nebeských těles, zbyla by k vysvětlení čirá matematika. Proč by měly lidské vlastnosti, které nejspíš ovlivňují i osudy jejich nositelů, podléhat jakési čistě matematické periodicitě? Proč se distancovat od vlivu planet? Protože není prokázaný a zdá se být pavědecký? Na tuto mou otázku mi zmíněná dáma řekla: "Jaké jsi znamení? Štír? Štíři jsou zvídaví a nedůvěřiví".

Měsíc je pro nás významné vesmírné těleso, protože je nám nejblíž. Je snad zanedbatelné jeho gigantické slapové působení na pohyb oceánů, zemských ker, na sopečnou činnost a na zemětřesení? Proč má veledůležitý cyklus všech žen právě měsíční periodicitu? Vinaři říkají, že víno bunzíruje, když jde měsíc do úplňku. Možná jste taky četli o lékaři, který sledoval souvislost úmrtí na srdečně cévní onemocnění s fázemi měsíce a zjistil překvapivě vysokou shodu těchto úmrtí s první a třetí fází měsíce. Přitom nutno vzít v úvahu, že fáze měsíce nejsou ničím jiným než množstvím odraženého slunečního světla na Zemi v jistých úhlech a, pravda, v trochu jiném spektru.

 Sluníčko, svou pravidelně nepravidelnou činností ovlivňující a podmiňující vše živé na Zemi, nejspíš bude podstatně a zásadně ovlivňovat všechny tvory, člověka nevyjímajíc, a to víc než si myslíme. Planety sluneční soustavy ovlivňují svou konstelací Zemi co do základních parametrů jejího pohybu kolem životadárného Slunce. Jaký div, že by mohly tou konstelací ovlivňovat i modifikace a nuance života na Zemi. Zda odraženým světlem (každá jinou částí spektra a pod jiným úhlem), částicemi, gravitací, ovlivňováním zemského magnetismu nebo něčím dalším, kdo to ví? A kdo může zodpovědně říct, že je to nesmysl? Když jsem nahlas četl svůj podrobný štíří horoskop, a to z knihy - aniž bych zadával astrologům den a hodinu svého narození - nemohl jsem chvílemi číst, jak mě to zasahovalo. Nutno ovšem uznat, že konstelace planet vůči zemi má zcela jinou periodicitu než roční.

 Věhlasný skladatel a spisovatel Ilja Hurník se ve své autobiografii zmiňuje o předpovědích, které při spiritistických seancích zaznamenala jeho matka a které se do puntíku vyplnily. Nemám důvod nevěřit tak serióznímu člověku, i když ani v nejmenším na duchy nevěřím. U skutečných věštců a jasnovidců nejsou údajně rozhodující karty, kávová sedlina, křišťálová koule, planety apod. To všechno jsou jen pomocné nástroje schopnosti jasnovidět, o níž mohou panovat než dohady. Nevím, co by si s tím počali páni vědci.

 Když už jsme u duchařiny, zkusím zabrousit do říše snů. Kamarádce mé dcery se zdálo, jaká čísla otázek si vytáhne u maturity. U tří maturitních předmětů se její sen splnil. U čtvrtého předmětu si vytáhla jinou otázku, než která se jí zdála, a dívka zpanikařila. Shodou okolností byl v tu chvíli u ní přítomen jen její kantor a vida dívčiny potíže, řekl jí, aby si vytáhla jinou otázku. Ráda poslechla a jako druhou si vytáhla opět tu, která se jí zdála ve snu. Těžko se věří splněným snům, ale má dcera je pravdomluvná a inteligentní. Když mi tuto událost vyprávěla, bylo jí už 30 let. Vezmeme-li v úvahu míru pravděpodobnosti, znamenalo to uhodnout čtyřikrát jedno číslo z třiceti, a tedy pravděpodobnost 1:(30)4 = 1: 810.000, resp. 1: (30)3x29 = 1: 783.000. Pravda ovšem je, že takový případ se z matematického hlediska vyloučit nedá. Jenže tady nešlo o uhodnutí čísel, nýbrž o „věštecký“ sen.

„Primitivní kmeny žijící na indických Andamanských a Nikobarských ostrovech jsou asi poslední naší spojnicí s dobou kamennou. Všech pět kmenů, z nichž každý má jen několik desítek nebo stovek členů, se včas stáhlo do vnitrozemí a nedávnou hromadnou zkázu způsobenou vlnami tsunami přečkalo celkem bez úhony“, psalo se v článku Lidových novin podle agentur Taj, Reuters a AFP. „Před přírodním živlem je údajně varoval jakýsi vrozený výstražný systém. ‚Náčelníci těchto kmenů prý komunikují s duchy‘, řekl šéf andamanské pobočky Indického antropologického ústavu“. Nikdo jejich výstražný systém nezná. Sotva se dá předpokládat, že jde o ústní tradici varování před přírodním úkazem, který přijde jednou za několik stovek či tisíc let. V každém případě, naše civilizace a věda musí smeknout před dávno ztracenými instinkty přírodních lidí a jen pokorně bádat.

Ano, šarlatány je třeba odhalovat, vědecky zkoumat paranormální jevy. Sem se seriózními výzkumy. Ale tvrdit po odhalení podvodných léčitelů, kterých je jistě dost a dost, že celé léčitelství je podvod?… Jistě jste si toho taky už dávno všimli: čím víc kdo ví a umí, tím bývá skromnější. To by snad mohli i programoví vědečtí skeptici.

Jestliže něco nechápu nebo něčemu nevěřím, neznamená to ještě, že to neexistuje nebo že je to podvod.