Řekni, kde ti muži jsou

Řekni, kde ti muži jsou

Pane, učiň mě hledajícím a nalézajícím, učiň mě sebejistým v pravý čas.  A.de Saint Exupéry

Správnej chlap se vždycky ženským jeví trochu jako kluk,

ale žádná ženská neví, že je nám to vlastně fuk.

Od kolébky do důchodu máme tendenci si hrát,

máme hračky bez návodu a chceme je prozkoumat.

Ref.:

Ten báječnej mužskej svět, ten báječnej mužskej svět,

Nepochopí nikdy ženský, ten báječnej mužskej svět.               Píseň

Existenciální třas mužů vychází z otázky: Co mám dobývat, když už byl celý svět objeven, rozdělen a nafocen do Google Earth?...V období probíhající krize mužského principu je konstatování faktu, že „nejsou chlapi“, běžným předmětem dívčí konverzace ... Dobrá zpráva … mužský princip je pořád tam, kde byl – přímo v tělech všech těch chlápků, kteří dnes sedí … v čekárně u psychoterapeuta. Ztracené mužství dnes hledají stejně zoufale jako jejich nespokojené manželky a přítelkyně…                                                                                                                                  Darek Šmíd, Sexmise 2010: hledá se chlap (Lidové noviny 3.4.2010)

Co dělá chlapa chlapem? ptá se Darek Šmíd ve svém obsáhlém článku. A člověk má hned pocit, že to je téma dne, téma světa. Není to jen řečnická otázka – obrátil se s ní na osobu z nejpovolanějších - na modelku a playmate Dominiku Mesárošovou. Ta mu velmi nesentimentálně odpověděla – Chlap musí mít koule, aby to byl chlap. Na jiném místě Šmíd cituje amerického psychologa Eugena Monicka. Ten označuje za primární rysy mužnosti ty, které vycházejí z povahy ztopořeného penisu: pevnost, odhodlání, účinnost, schopnost pronikat, přímost, tvrdost, síla. I modelka i psycholog mají svou pravdu, ale jen její část. Dovolil bych si skromně poznamenat, že asi dosti malou. Pravdu má i Exupéry: muž potřebuje hledat, nalézat, potřebuje sebejistotu. I kdyby to mělo být jen mužské hraní,  jako se zpívá v písni - Ten báječnej mužskej svět…

Mám tak trochu pocit, že v módním hledání chlapů jde o pseudoproblém. Aby bylo o čem psát, čím zaplňovat stránky deníků, odborných časopisů, knih. Téma, jaké tu ještě nebylo. Asi jako když si vědci vymyslí téma, na jehož zkoumání mohou dostat pěkný grant. Jaký vliv má pěstování tulipánů na korozi osy zemské nebo úvahy O nesmrtelnosti duší chroustů. Jistě jste už četli podobné ptákoviny, člověk se někdy nestačí divit. Ale budiž, problém byl nastolen, problém je třeba řešit. Přitom problém na pohled přitažlivý. Mají-li ženy ten pocit - totiž  že nejsou chlapi  (proč tak najednou?) - možná by to chtělo rozsáhlejší anketu ; za každý názor od žen budu vděčný…

Ovšem těžko srovnávat: kdybychom se zeptali starších žen a mladých, obávám se, že sexuální revoluce takové srovnání řádně zamlží. Zkuste se zeptat babiček, jestli za svého mládí hledaly muže, kteří mají koule… Jak se dozvídám od jedné mně blízké ženy, která o životě již ledacos ví (shodou okolností je to má choť), hledané jsou tradiční mužské vlastnosti a schopnosti: jistota, spolehlivost, pravdomluvnost, stálost ve vztahu, schopnost materiálně zabezpečit ženu. V Čechách (podle Američanů například – říká ta dobrá žena) ta poslední schopnost mužů chybí. Což je zřejmě dáno nedávnou a dosud nepřekonanou socialistickou ctností z nouze: ekonomickou soběstačností žen. Při čtení knihy Barbary a Alana Peasových Proč muži chtějí sex a ženy potřebují lásku zjišťuji, že se názor mé ženy od jejich názoru nijak moc neliší. Peasovi říkají, že ženy hledají takové muže, kteří je zabezpečí, kteří jsou nebo patrně budou jim schopni zajistit základní zdroje potřebné pro život a pro výchovu dětí – svými fyzickými, duševními, případně společenskými vlastnostmi a schopnostmi. Omlouvám se, pokusil jsem se to říci co nejstručněji.

Přece jen tu asi jistý rozdíl proti době mládí dnešních babiček bude. Tam, kde byl v druhé polovině minulého století kapitalismus, existovala samozřejmě už tehdy nezaměstnanost, tvrdá konkurence v zaměstnání i na trhu, existenční nejistota, pracovní vypětí, nervová a tehdy i fyzická zátěž. Ale byla to i doba poválečné konjunktury; poničený svět bylo třeba obnovovat. Ovšem dnes je vše (vyjma konjunktury; ta jaksi momentálně chybí) daleko tvrdší. I když - existenční nejistota a tvrdost tzv. kapitalismu byla vždycky; a dříve asi větší.

V postsocialistických zemích zas něco diametrálně odlišného. Říkali jsme tehdy, že lidi předstírají, že pracují a stát předstírá, že je za to platí. Kromě těch politicky nejexponovanějších a těch, kteří se mohli snadno obohacovat (např. měli přístup k nedostatkovému zboží nebo si mohli snadno nakrást nebo úspěšně melouchařit) nikdo nebyl moc bohatý, ale nebyla nezaměstnanost, nebyla existenční nejistota. Byly tu ovšem politické represe a stresující situace pro všechny, kdo nechtěli s vlky výti, ale i pro ty, kteří s nimi vyli proti svému přesvědčení, tj. proto, aby se děti dostaly na školy, aby nebyli občany druhé kategorie apod. Nástup zlatokopeckého kapitalismu v postkomunistických zemích taky není procházka růžovým sadem.

Když to shrneme, jinde i u nás je dnes tvrdá doba; muži jsou vskutku exponovaní, využívaní, opotřebovaní. Až na několik málo tvůrčích profesí muži dnes skutečně nemohou hledat a nalézat; připusťme (aspoň na chvíli - když zamhouříme obě oči), že ta pravá a tradiční podstata mužství se vytrácí. Ale popravdě – kolik bylo v historii mužů, jejichž náplní života bylo hledat a nalézat? Kolik bylo těch, kteří lovili, dobývali a bránili? A kolik z těch bojovníků bylo něco jiného než pouhý kanonenfutr? Když už je o tom řeč, pak praví muži dnes by měli být například nimrodi – nic příliš nedostupného… A kdy ta zlatá éra pravých mužů skončila? Když se z muže stal zemědělec, otrok, nevolník, poddaný, námezdní dělník. A to už je hodně dávno. V Americe přišla na čas renesance doby dobyvatelů a pionýrů, ale dnes je taky už zasutou minulostí.

Darek Šmíd uvádí (asi ne právě typický) příklad muže, který usiloval o pěknou sousedku, vzal ji do společnosti, a přebral mu ji opilý primitiv, který ji polil pivem, na záchodku jí udělal dítě a pak se vypařil. Opět se omlouvám za stručnost; nechci barvitě líčit to, co líčil celkem hezky už někdo jiný.

Co tedy je ta údajně postrádaná mužnost či chlapství? Muž primitiv není zatížen vzděláním a vědomostmi, má pocit, že všechno ví - a neví, co všechno neví. Jeho sebevědomí není narušeno znalostmi a z toho plynoucí skromností intelektuála. Je to chlap - a popravdě - sexuálně asi bude často výkonnější a spolehlivější než intelektuál. Takže, dámy, chcete-li chlapa, který má koule, najděte si primitiva, ale jen na krátký čas, nadlouho vám nevydrží. A co s chlapem na jednu či na pár nocí? To asi nebude cílová skupina hledajících žen; spíš úlet.

Kamarádka mé bývalé ženy, inteligentní dívka, měla při hledání toho pravého jeden problém. Obvykle si našla muže podle vnějších kritérií: pohledného, silného, vysokého, s pěknou postavou. A po nějakém čase zjistila, že to není ten pravý, že zapomněla na duševní porozumění. Potíž je v tom, že na vnější atraktivitu si (jak muž, tak) žena u svého partnera zvykne a časem ji už tolik nevnímá. A pak přijdou léta a do popředí vystupují úplně jiné hodnoty. Spolehlivost, schopnost zajistit a ochránit rodinu, ohleduplnost, pochopení, vztah k dětem … Co potom s mužem, který je odhodlaný, tvrdý, silný, schopný pronikat, ale není na něj spoleh?

Jestliže mužnost znamenala v dávných dobách schopnost zabezpečit a ochránit rodinu, ženu a děti - lovem, bojem (objevováním asi sotva) - pak se ta schopnost v průběhu času přesouvala a  stále víc přesouvá do sofistikovanějších oblastí života a práce. Dnes naopak bude tuto schopnost mít spíš intelektuál než dělník, který používá k práci své svaly. A možná jste v poslední době četli nebo slyšeli od žen, jak některý muž ji získal tím, že ji ukecal. Inteligence, zábavnost, vtipnost, pohotovost, to jsou dnes mužské vlastnosti, které zaujmou ženu přinejmenším stejně (ne-li více) jako síla a obratnost. A samozřejmě mužské sebevědomí, jehož součástí je obojí; ovšem chtě nechtě i fyzická stránka osobnosti. A je to tak dobře. Sport udržuje a vytváří mužské fyzické přednosti. Kult fyzické zdatnosti brání nástupu neduživého plemene mužů. Filmoví herci nejsou zdaleka jen umělci, jsou i sexuálními idoly a musí na sobě tvrdě pracovat. Žádoucí jsou sportovní hvězdy a koneckonců hvězdy všeho druhu, neboť ty se prosadily v tvrdé konkurenci, jsou nejlepší, jsou bohatí, mohou ženu a rodinu dobře zabezpečit. Pokud to nejsou odsouzeníhodní nevěrníci (jako Tiger Woods) - příliš tvrdí, příliš odhodlaní a příliš schopní pronikat. Bohužel právě ty hvězdy nevynikají spolehlivostí a věrností.

Hledaní muži určitě převážně nebudou primitivové (ani ženy ve své většině nejsou primitivní, a žena, kterou Darek Šmíd vylíčil, vyhlíží poněkud barvotiskově), anonymní internetoví exhibicionisti nebo klienti a pacienti sedící v čekárnách psychologů a psychiatrů (tam všude hledá Darek Šmíd pravé muže). Kde tedy jsou ti údajně postrádaní muži? Řekl bych, že všude, kdekoliv. Na diskotéce, na zábavě, v zaměstnání, ve škole, na hřišti i v hledišti, v restauraci, ve vinárně, v parku, u vody, na ulici, v posilovně, v kině… všude. Mimoto ti hledaní muži jsou převážně ve věku, kdy ještě zdaleka nejsou opotřebovaní, pracovně vysátí, vystresovaní, úzkostliví, nemocní, bez sebevědomí. Hledat a nalézat mohou muži i dnes ledaskde. Člověk (v Čechách) se přiučí devateru řemesel: na chalupě, při opravování auta, vařiče, žehličky, při výrobě poličky, při vaření specialit - pokud to není profese, je to vše tvůrčí práce. Hledat a nalézat se dá při cestování po dalekých krajích, při učení cizím jazykům, při sportu, ba i při získávání fortele v práci. Myšlenky se dají nalézat v knížkách, v divadle, v kině, na koncertě - pokud to nebereme jako konzum a komerci.

Lidová moudrost praví, že žena často neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Tomu dobře odpovídá teze Šmídova článku: V období probíhající krize mužského principu je konstatování faktu, že „nejsou chlapi“, běžným předmětem dívčí konverzace. 

Takže, ctěné dívky a ženy, nenechte se zmást intelektuálským rozumováním mužů, lačných prezentace objevných témat, jaká tu ještě nebyla; ono je stále těžší psát něco nového a zajímavého. Mimoto krásně rebelsky od ženy zní taková zemitá sentence, že chlap musí mít koule, aby to byl chlap. Jeden můj kolega říkával – to by němej neřek.

A pánové, nenechte se stresovat senzační tezí, že ztracené mužství dnes hledají muži v čekárně u psychoterapeuta stejně zoufale jako jejich nespokojené manželky a přítelkyně. Nic na to nedejte a pěstujte si směle dál ten báječnej mužskej svět.