Ivana Dianová
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)
- Počet článků 632
- Celková karma 32,04
- Průměrná čtenost 2037x
Ivana Dianová
Réza stůně
Není to ani tak vážná nemoc, jako spíše drahá. A to teď nemluvím o poplatcích na veterině nebo v lékárně...Hlavně ale vzala zasvé naše celoživotní výchova a víra v bezelstnou psí duši!
Ivana Dianová
Jeden z mých dnů v mateřské škole
Spousta lidí mi říká, že by mou práci nemohli dělat, stačí jim prý bohatě jejich vlastní děti! Také jsem zjistila, že semo tamo někteří ani netuší, v čem práce učitelky mateřské školy spočívá, což mě dost udivuje, tim spíš, že svoje děti do nějaké té školky museli vodit! Tak mě napadlo jeden takový běžný nenáročný den hodit „na papír“...
Ivana Dianová
Nikam nejdu!
Po nekonečném týdnu strachu přišly konečně i lepší dny. Čekali jsme na ně jak na spasení, modlili se o ně, a ejhle! Jsou tu a snad neodejdou.
Ivana Dianová
Dej mi tu pusu dneska
Jsem takzvaně nekontaktní. Jestliže osobní zóna většiny lidí ve společnosti, kde žiju, je bublina o poloměru natažené paže, poloměr té mojí by se dal naznačit tyčí, pomocí které se skáče přes překážku. Nejméně. Odjakživa.
Ivana Dianová
Postelový blog
Myslím, že není důležitějšího předmětu v našem životě než postel. Možná si někdo řekne, že psát o věcech, které se točí právě kolem postele, je příliš intimní či dokonce pikantní, ale já si naopak myslím, že to patří k životu, dokonce nezbytně...
Ivana Dianová
Proč někdo jo a někdo ne, a proč vlastně?
Tuhle mi moje dvouletá dcera vytrhla pár vlasů z ofiny. Na tom by nebylo nic divného, neb mě v rozjívenosti škube průběžně po celou dobu, co se máme, ale...Ty vlasy byly bílé!
Ivana Dianová
Jsem tady tak sama, opuštěná...
...a přitom po něm tolik toužím! Kdy přijdeš, můj miláčku? Mlč, nic neříkej, vždyť vím... A že by nám stačilo málo, vlastně, viď...
Ivana Dianová
Dcera zlodějka a intrikánka, ale policie od toho dává ruce pryč
Paní Vodičková nežila u nás v domě dlouho. Před několika lety vyměnila svůj byt za menší, a to v našem domě, přímo na našem patře. Byla to již starší dáma, něco mezi pětašedesáti a sedmdesátkou, tichá, nenápadná, se sousedy moc řečí nenadělala; pozdrav, popřípadě pár slov o počasí, to bylo vše.
Ivana Dianová
S láskou a úctou vzpomínám
Odejít z porodnice bez miminka - jedna z nejhorších věcí na světě. Natahuju si džínovou mateřskou kombinézu, před třemi týdny mi byla tak těsná, až mi knoflíčky na břiše lítaly, jakmile miminko začalo kopat. Teď mi je tak velká, až plandá...
Ivana Dianová
Opožděná rozkoš
„Tohle snad ani nepiš,“ radil mi přítel se smíchem, „utlučou tě v diskusi na prášek! Tohle vzrušující téma jsem si například já osobně odbyl někdy v osmdesátých létech!“ Nafoukla jsem se. „Jsem člověk, a nic lidského mi není cizí,“ odtušila jsem svéhlavě. „A jestli s mými vzrušujícími zážitky má někdo problémy, nechť je nečte!“
Ivana Dianová
Kdo za to může?
Ozvalo se zoufalé zaskřípění brzd a následně neuvěřitelně sprosté nadávky! Řidič náklaďáku byl téměř nepříčetný. Těsně před jeho vozem proběhl strakatý pes. Jen zázrakem stihl zastavit, chybělo pár centimetrů a strakáč na tomhle světě skončil.
Ivana Dianová
Kdo umí, ten umí. A kdo neumí, ten...
„Takže s ním normálně vy...al,“ pokrčil rameny Franta, soused na patře. Mluvil o svém bratrovi, který k němu přijel na návštěvu z malé vsi v západních Čechách. No, na návštěvu, spíš se přijel něco jako vybrečet bráchovi na rameni, lépe řečeno vyřvat ze vzteku, což jsme nepřeslechli, pochopitelně.
Ivana Dianová
Ne, já nejsem ženská...
To není poprvé, co mě tohle napadlo. Zrcadlo a většina lidí si tedy myslí, že jsem, ale pletou se. Nejsem. Včera jsem se o tom definitivně ujistila. Nebo je to nemoc?
Ivana Dianová
Zvíře ví...
„A vyjeďte si výtahem,“ zavolala za námi majitelka penziónu, kde jsme se právě ubytovali. Zatímco čekáme, až přijede, k naší skupince nenuceně přistoupil obrovský rezatý kocour. Sedl si jakoby do fronty, a aby mu čas lépe utíkal, začal se mýt.
Ivana Dianová
Holky, nedejte se!
Když jsem byla mladá jako jste teď vy, nic jsem si nedopřála. Bála jsem se, abych někoho nepohoršila. Všichni mě jen poučovali: tohle se nesmí, tohle se nenosí, podívej se na sebe, jak v tom vypadáš, a tak podobně. V naší rodině to tak zkrátka bylo. Následkem toho jsem k sobě byla superkritická a můj život tomu odpovídal. V mnoha směrech.
Ivana Dianová
Uff !
To mě tak otrávilo, že se to nedá ani vypsat. Co to je za lidi? To by mě teda fakt zajímalo! Nebo radši ne, nechci se s takovým člověkem setkat. Ať se zadáví!
Ivana Dianová
Jsem závislá II.
O jedné své závislosti jsem už před časem psala. Dojala mě velmi účast čtenářů i jejich dobré rady, jak si počínat, aby moje zdraví a život sám utrpěly co nejmenší šrámy. Tehdy jsme psala o žvýkačkách, dnes bych ráda vzpomenula závislosti ještě horší: kávu...
Ivana Dianová
Potkáváme se
Někoho ruší nebo přímo obtěžují, někdo je mine bez povšimnutí. Jiný se na chvíli zastaví, zaposlouchá, podle situace a možnosti přispěje hrstí drobných nebo i něčím víc. Moje láska, moje slabost: pouliční muzikanti...
Ivana Dianová
Smysl života
Unaveně dosedla na židli a otevřela počítač. Než se rozzářil monitor, musela si chvíli počkat. „Kráme jeden starej!“ zanadávala. Zrcadlo na protější stěně odráželo rozcuchané, henou do ruda nedbale nabarvené vlasy a unavenou tvář. To byl zase den! Víc takovejch!
Ivana Dianová
Svaté právo
„Mi-chal-ka“, slabikovala si zaujatě nahlas jméno jejich dcery. Zase nic. Doprčic. Tak...Míša. Taky ne. Že to taky pořád mění! Tak... Svatý Jan pod Skalou. Tam měli jeho rodiče chatu a on to tam miloval. „Jo!!!“ zajásala. Na obrazovce se objevily maily jejího manžela. Dychtivě se do nich začetla, až přeslechla cvaknutí zámku. Muž přistoupil ke stolu a nahlédl jí přes rameno.
Ivana Dianová
Ona chce umřít, doktore!
Francouzským oknem otevřeným dokořán vnikal do pokoje svěží vzduch ze zahrady a doléhalo cvrlikání ptáků. Mírný větřík rozkýval větve břízy, která jakoby nakukovala do pokoje. Byl nádherný letní den.
Ivana Dianová
Miláček
Znovu a znovu se v životě utvrzuju v tom, že co koho čeká, dejme tomu- co je komu souzeno, tomu zkrátka neunikne. Většinou už jsem schopná přijmout ten fakt s pokorou, ale tohle, o čem píšu, NE!
Ivana Dianová
Pro Alžbětku
Jak asi dnes vypadá? Jaký měla život? Našla nakonec novou, teď už milující rodinu? Často na ni myslím...
Ivana Dianová
Reaguji na poslední článek Veroniky Valíkové
Se vším, co zde popisuje, souhlasím, a připojuji se k její žádosti směrem k adminům, a sice- dělejte s tím, prosím, něco! Psaní mě velmi baví a „IDnesácký“ blog je mou velkou radostí. Když se ovšem musím v diskusi brodit urážkami, pomluvami a sprostotou, abych mohla diskutovat s normálními slušnými lidmi, je to dost nechutné a unavující- nejenom pro mne... Pokud je pro IDnes žádoucí, aby se diskusemi proháněly takové osoby, co mívám pravidelně pod blogem například já, ale i další blogeři, mluvím o sprostých lidech typu p. „Součková“ a spol., nechť to laskavě přesně uvedou. Děkuji. P.S.: Případné reakce směřujte, prosím, do diskuse pod minulým článkem.
Ivana Dianová
Proti přírodě i proti Bohu – náhradní mateřství
Jistě existují ženy, které dokážou prožít spokojený život i bez potomků. Pro mě a myslím, že pro většinu žen, je neschopnost otěhotnět a donosit zdravé dítě jedna z nejsmutnějších věcí.
| předchozí | ... 10 11 12 13 14 15 16 ... | další |
