Život bývá všelijaký. Je snadné řešit a třeba i odsuzovat, když se nás to netýká. Když nemusíme volit mezi samými špatnými rozhodnutími.

Žiju na tomhle světě, a to docela dlouhoTrvám na tom, že nejhorší řešení z nejhorších je to, kdy je ublíženo dítěti.

A už se v tom zase rochníš, Ivo: já chudinka malá, všichni mi ubližují.

Ale znáš to, když uděláš něco špatného, vrátí se ti to jako bumerang. Vystavovala jsi tu na odiv své "štěstí" založené na lži, veřejně jsi napadala ženu tvého milence...tak se nediv, že ti za to nikdo netleská.

Navíc tvé blogy jsou jaksi křečovité vynášíš rychlé soudy, chybí v lehkost jako kdysi...

A není to spíš tak, že "žena mého milence" obesílá a obtelefonovává skupinu lidí se svými výmysly? Tebe v první řadě? Prosím tě...

Paní Ivano, nevím jakou bolístku komu z nich jste způsobila, ale je to opravdu osobní. Nejsmysluplnější je, stejně jako paní Valianová, rezignovat na diskuse, psát podle svého a ta skupinka diskutérů si svůj chat udělá pod jinými články. Možná i pod vlastními...

Jsem ráda, že jste vy, paní Vlková,vstoupila do této, jinak zcela absurdní diskuse, plné osobních útoků a výpadů frustrátů. Alespoň ještě někdo jinýprožil to, co se zde děje. Napíšu třebas pod minulým blogem jen poznámku o tom, že v létě se nejlépe malé děti zbavují plen (osobní zkušenost) - a dostanu od nich mínusy.

Já mám také rozporuplný pocit k donášení dětí náhradní matkou, je to zoufalý akt a je už opravdu na hraně mateřství. Ale pokud se najdou dvě strany, ochotné k této věci, tak je to nakonec jejich věc. A upřímně, dělo se to i dřív, celá staletí, jenže se to odehrávalo tajně a zůstalo to utajené napořád - to myslím je pro takovou záležitost to nejlepší. Zpívaly se o tom i písničky ...

O postižené děti se lidi neperou. Chtěl by se s Vámi podělit o výjimce. Můj přítel Bobo si velice přál dceru, ale čím větší přání, tím více kluků se rodilo. Po šestém klukovi se Bobo rozhodl pro adopci děvčátka z kojeňáku. Viděl tam dvouleté děvčátko po operaci rozštěpu a po operaci srdíčka. Naklonil se ke své ženě a s prosbou povídá. Lucku si vezmeme domů, Maruš, tu by nikdo nechtěl a zůstala by samá. Je tomu již 23 let a v té smečce kluků přežila a Bobo po dvou letech od adopce Lucky se konečně dočkal i dcery Lidunky.

To je krásné

Reaguji na Váš článek "Reaguji na poslední článek Veroniky Valíkové" zde, protože jsem na Vás nenašel žádné jiné spojení (paní Valíkové jsem mohl napsat alespoň na mail i když jsem jí samozřejmě psal zcela něco jiného, než hodlám napsat Vám).

Není Vám divné, že s diskutéry mají problém jen dvě učitelky (a pan Hanák)?

Zkuste se nad to povznést, pokud máte pocit, že máte v diskuzi trolly, tak je nekrmte. Vždyť je to jen pouhá virtuální diskuze, život je zcela jinde než na diskuzi iDnes A jak rád říkám - každý vč. mne by měl mít právo se zcela svobodně veřejně ztrapnit, je to jen jeho (moje) vizitka a inteligentní čtenář pochopí kdo je kdo. Trošku sebevědomí - buď si za svými názory stojíte a pak si je umíte i obhájit anebo za nimi nestojíte a pak raději ani nic nepište, nepůsobí to věrohodně.

Jste vítán. Znáte povídku "Přivedla žebráka na mizinu?"Není pravda, že jenom dvě učitelky a Hanák. Někteří odešli, jiní sklopili uši, další se připo...a zapojili se. Vím, že jste četl můj "Dopis p. Dvořákovi", kde popisuju, že už se nejedná o virtuální diskusi, ale je tu už značný přesah do skutečného života. Jak vidíte, za svými názory si stojím, neodešla jsem ani se nepřizpůsobila, takže...

Vám by nevadilo, kdyby na Vás někdo (veřejně) kydal sprosťárny nejhoršího kalibru? Líbí se Vám aktivity určitých "diskutujících" pod mými blogy?

Paní Dianová a Paní Valíková

napsat stěžující si blogy na téma diskuzí, stěžovat si v nich na konkrétní lidi, zavřít při nich diskuze a znemožnit tím dotyčným, aby se vyjádřili, považuji za ukázku, jak si vůbec nevážíte svých čtenářů a (slušně řečeno) blogový podraz.

Pane Daňku, blahopřeju Vám, že jste přesto sám našel prostor ke svému vyjádření. Pokud se na stejném místě vyjádříte k diskusi pod tímto článkem, budu ráda.

Tady jsou na programu více mezilidské vztahy, jako téma samotné.

Já bych se ráda vrátila k tématu. My kteří máme vlastní potomky nemůžeme kritizovat ty, kterým toto nebylo dopřáno a tedy hledají to nejlepší řešení jak tuto situaci změnit.

Možnost míti potomka který je náš vlastní musí býti přece na prvním místě, tedy se nedivím, že rodiče jí dají přednost před adopcí cizího dítěte.

Já bych nejednala jinak. Rizika jsou na obou stranách, ale s tím do toho tito lidé jdou a musí je později přijmout.

 Celý náš život je plný rozhodnutí o kterých nevíme, zda pro nás budou ta nejlepší. Tato jsou na vzájemné důvěře a zodpovědnosti zúčastněných a když vše vyjde dobře a rodina je obohacena o potomka vlastní krve, je to krásný závěr životního příběhu.

Díky za Váš názor

Ono už je proti přírodě snažit se mít dítě po 30tce... ale to je taky detail...

déle by jste určitě v přírodním prostředí nežila, a pokud ano rozhodně ne ve stavu schopném produkovat potomstvo.

biologická realita je že žena má začít rodit někdy ve 13 letech pokud pracujeme podle přírodních dispozic. Mimochodem v tomto věku jste plodné prakticky všechny.

Na tom něco je...

Paní Ivano, loučím se, jdu spát a věřte, že diskuze se zabedněnci nemá smysl....Ostatně ta zajímavější diskuze, bez těch co "diskutují " neustále (zřejmě mají nějaký kroužek, je jich asi 6) dokola jen o tom, že jsou "proti", ta diskuze s normálními lidmi už skončila

Já jsem nováček, ale toto už mi je jasné a nehodlám tím nadále ztrácet čas, i když jsou prázdniny.

Takže přeji hodně štěstí a hodně zajímavých článků, ráda si je přečtu

Taky už jdu spát, díky, dobrou!

No já ty biologické rodiče odsuzuji za něco trochu jiného než za to, že se nechtějí osobně starat o své postižené dítě. Děti měli převzít prostě obě. Náhradní matka jim je porodila za úplatu a oni jí jedno dítě nechali v Thajsku na krku. Měli si svoje děti odvézt s sebou do Austrálie a bud se starat o obě děti nebo jedno dát do ústavu - to už je jen na jejich rozhodnutí a svědomí. Ale postarat se a zaplatit případnou ústavní péči to by měla být jejich povinnost, a ne že jedno dítě je vadné, tak si jedno vezmeme a druhé nás nezajímá a  nezajímá nás ani, co s ním dále v Thajsku bude..... Co ted má asi tak ta náhradní matka dělat? 

Asi budou hlavním důvodem peníze, jak jinak, předpokládám, že v Austrálii by australští rodiče museli za ústavní péči pěkně cálovat.

Škoda, že neměli asi pořádnou smlouvu. Ono je dost těžké sehnat náhradní matku. Je tolik věcí, které měly být smlouvou ošetřeny. Třeba se část platby měla uskutečnit předem, žena může potratit, nese zdravotní riziko od začátku. Takže by ve smlouvě měly být nějaké časové splátky, třeba při zavedení embryí, pak dokončení 3. měsíce atd......

Ona to sice dělá za peníze, ale rozhodně jsou náhradní matky v pozici, kdy si mohou klást podmínky. Určitě je méně ochotných náhradních matek než párů, které náhradní matku na odnošení dítěte shánějí. Takže třeba převzetí i případně postiženého dítěte se mi jeví jako jedna z těch základních podmínek, která by se neměla smluvně opomenout.

To, jestli se pak biologičtí rodiče o postižené dítě postarají nebo je dají do ústavu - tak to je druhá věc, náhradní matku by s tím ale zatěžovat neměli. To by měla být jejich věc, jejich starost a zatěžovat to jejich svědomí.

A teď mě napadá- pojištění, kdyby NM zemřela při porodu, třeba vykrvácela nebo dostala embolii...