Ivana Dianová
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)
- Počet článků 632
- Celková karma 32,09
- Průměrná čtenost 2037x
Ivana Dianová
Moje jediná a naprosto úžasná dcera spí s černouškem
Už přes rok! V žádném případě nejsem rasistka, to ani omylem, ale přiznám se, že mě to tehdy dost zaskočilo...
Ivana Dianová
Blogerská slezina ve Žlutých lázních a já
Předesílám, že vůbec nejsem slezinový typ. Větší společnost nevyhledávám. Tentokrát jsem se ale odhodlala jít, a vůbec nelituju!
Ivana Dianová
Kde se kdo narodí, tam se i hodí?
Můj strýc emigroval na koni. Pracoval coby mladý kluk u sedláka v pohraniční vesnici, jednoho dne si vyjel o trochu dál, než měl ve zvyku- do Německa.
Ivana Dianová
Pan Souhrada nesmí domů
Na policii se dostavila jakási paní, která přivedla starého muže, odhadem hodně přes osmdesát. Byl velmi zmatený, věděl sice, jak se jmenuje, ale uvedl, že netrefí domů.
Ivana Dianová
Jeden hodný pán, co má rád děti
Přicházíme k dětskému hřišti. Hledám něco, k čemu bych mohla přivázat fenu, neb úvaziště je na přímém slunci. Snad k tomu bezu? Ouha! Tam už je obsazeno! Pán, tak v mých letech, kalhoty rozepnuté.
Ivana Dianová
Stará, mladá aneb Všechno je relativní
Stařeček se šeplavě rozchechtal jak hrdlička. Byltě již notně stár: čtyřicet roků měl! Podobnými hláškami mě Rais vždy spolehlivě klátil do kolen.
Ivana Dianová
Jaroušek
Jára byl moje první “pracovní“dítě. A hned velká láska! Začínala jsem svou pedagogickou dráhu ve školce s integračním programem, což byla v té době novinka.
Ivana Dianová
Já se budu vdávat!
Sedím u stolku a poněkud zmateně se probírám katalogem svatebních šatů. Ukázky vybraných svatebních oznámení, z nichž bude vybráno to nejhezčí. A což teprve svatební účesy! Jeden krásnější než druhý! Je toho na můj vkus nějak moc.
Ivana Dianová
Dopisy
Miluju dopisy. Mám na mysli OPRAVDICKÉ dopisy, ne sms nebo maily. Také nemám na mysli dopisy úřední. To fakt ne!
Ivana Dianová
Hormonální antikoncepce- (ne)bojíte se jí?
„Nic jí nebylo, byla to zdravá mladá ženská,“ opakoval zoufale Zdeněk, náš soused na patře. „Jenom ji v poslední době bolely nohy!“ Jeho žena Lenka, matka tříletého Zdeněčka, náhle zemřela. Bylo jí dvacet šest.
Ivana Dianová
Bermuďák v bytě mém?
Byt mám relativně malý, ale Bermuďák obrovský. Není vyloučené, že je přes celý byt. Jak to, že jsme zrovna chytili to nejaktivnější místo?
Ivana Dianová
Mínin ztracený ráj
Moje první zaměstnání bylo nezapomenutelné. Nastoupila jsem do jedné malé redakce německých novin. Sídlila ve staré vilce uprostřed kouzelné zahrady: magnólie, šeřík, ovocné stromy, trávník plný fialek...Milovala jsem to tam.
Ivana Dianová
On to chtěl!
Já se psů nebojím. Mám vůči nim respekt, v některých případech jsem více či méně ostražitá, ale v zásadě mám v psí národ obecně důvěru.
Ivana Dianová
Tonča a Hanča a zírající havran
Žiju na tomto světě dost dlouho, abych neměla přehnané iluze. O nikom, o ničem. Život mě naučil...Je pravda, že mi tento stav dost vadí a nejsem s ním nijak zvlášť vyrovnaná. Někdy ovšem přímo tzv. čumím jak vrána. V naší rodině jsme toto lidové rčení lehce upravili, takže když nás něco mimořádně zaskočí či vytočí, říkáme, že zíráme jako havran...
Ivana Dianová
Vražedná ochota
Někteří lidé to s vámi údajně myslí tak dobře, že to je až k nesnesení. Samozřejmě, dalo by se dlouze diskutovat, s kým že to dobře vlastně ve skutečnosti myslí, dal by se vymyslet i docela jiný název pro tento jev, to bezpochyby, ale...nezmizí to.
Ivana Dianová
Se žádnou tasemnicí nemám nic společného, to si vyprošuju!
Její vývojový cyklus se od mého vývoje, post- i prenatálního dosti významně liší, o vzhledu nemluvě. Těžko by se našel někdo, kdo by toto mohl zpochybnit, myslím si.
Ivana Dianová
Tanečnice
Co s extrémně temperamentním a rychlým dítětem? Uštvat je, pravím. Dřív než uštve ono vás...Zasedla jsem k počítači s úmyslem vyhledat pro dcerku nějaký tělocvik pro batolata, kde by mohla vybít svou energii bez vedlejších účinků na mé CNS. „Budeš makat, kamarádko!“ slibovala jsem jí, zatímco stála na hlavě, opřená o pohovku. Nacházela se právě ve fázi uražené, (chtěl se hrabat v květináči s fíkusem, no chápete to?) a to si vždycky stoupla na hlavu. Dost těžce jsem to snášela. Taky mě trochu děsilo, když vstoje sklonila hlavu, protáhla ji mezi rozkročenýma nožičkama, položila ji na koberec, a tak na mě zírala jak Hadí žena...
Ivana Dianová
Devět z deseti učitelek okusují kosti
Devět z deseti učitelek okusují kosti, já mezi nimi. Mluvíme jedna přes druhou, přesně tak, jak učíme děti, že se to nemá, a je nám spolu dobře.
Ivana Dianová
Za semknutými víčky
Uslyšela, jak někdo odemyká vchodové dveře. Možná, že to je přece jenom máma, zadoufala ve skrytu duše. Mohla přijít dřív z práce, občas se to stalo. Někdo hodil klíče na botník; o kovovou desku to prásklo, až sebou trhla. Tak to není máma, věděla už s jistotou. Je to ON...
Ivana Dianová
Nepochopitelné
„Taky bych na něj s chutí vzal lopatu“, soptil můj přítel, když pozoroval naši fenku. Svíjela se na podlaze v kuchyni a vydávala nepopsatelné bolestné zvuky. Tělo se jí zmítalo v křečích.
Ivana Dianová
Moje kamarádka Sára
Moji kamarádku Sáru jsem poznala v jedné internetové diskusi. Byly jsme v té době obě na mateřské, takže nás logicky zajímalo všechno kolem dětí, což se zde mohutně řešilo. Sářiny vtipné hlášky bavily nejenom mě, ale i spousty dalších matek, které si tímto chatováním zpestřovaly jednotvárnost svého momentálního života.
Ivana Dianová
Sen aneb Mršina
Spala jsem krátce? Dlouho? To nevím, ale spalo se mi krásně. Zdálo se mi, že ležím na lehátku na naší pláži před chatou. Bylo mi teplo, teploučko, sluníčko příjemně hřálo, vlnky konejšivě šplouchaly o rákosí. Najednou se do mé idyly něco brutálně vetřelo. Něco strašlivě odporného: zápach leklé ryby!
Ivana Dianová
Máme dost mostů aneb Kde budeme bydlet?
V naší ulici i jejím okolí je značné množství domů, kde jsou různé kanceláře, ubytovny, hotely, centra všeho možného, banky, apod., popřípadě tam bydlí cizinci. Původně tam byly byty, odjakživa obývané běžnými nájemníky.
Ivana Dianová
Vánoční příběh
No, tak to jste mě teda převezli, pomyslel si Milan a bezděky protáhl znechuceně obličej. Můžu jít za Tomem. Určitě mě nechá u sebe přespat, uvažoval, taky bych si přemáchnul hadry, už to potřebujou, jak prase drbání. Ten se ale zase určitě napije a pak bude brečet za svojí ženou, co od něj před dvěma lety odešla. Nic moc. A taky – lézt někomu na Štědrý den do kvartýru je dost trapný.
Ivana Dianová
Nikam nejdu II. aneb Dej tam tu ceduli!
Čekám v otcově bytě na to, až ho přiveze sanita. Z nemocnice, kde strávil tři týdny s jednou z nejhorších chorob, která ho kdy mohla postihnout. Splnil svůj slib a vrátil se. Vrátil se do života, navzdory všem beznadějným prognózám a temným předpovědím.
| předchozí | ... 9 10 11 12 13 14 15 ... | další |
