Jan Linhart
Stěžujte si na lampárně a nově také u Ústavního soudu.
Nejnovější manýrou našich slovutných politiků, odborů, či jiných nátlakových skupin je stížnost k Ústavnímu soudu.
Jan Linhart
Bohouš má tvrdou konkurenci.
Do časů ušatých čepic nás Vladislav Vančura pozval v příbězích o Kubulovi a Kubovi Kubikulovi. Začátek dvojciferných let jedenadvacátého století lze označit jako čas kapucí vždy a všude a také totální ignorance zdravého rozumu.
Jan Linhart
Naruby nejen žaludek.
Jack Crabb, slavný Malý Velký Muž, vychovaný Čejeny, vyprávěl o indiánském chlapci, který záměrně dělal všechno obráceně. Chodil pozadu, myl se v prachu a sušil se vodou. Byl to Opačník. I my se nacházíme v podobném režimu.
Jan Linhart
Jak dnes u Kolbenů?
Jestlipak tušíte, jak to dnes cvrká u Kolbenů a Daňků ve Vysočanech. Zajeďte si na bizarní víkendové představení.
Jan Linhart
Zdravý rozum v defenzívě.
Aktivity odborářů mne nezajímají. Nátlakové akce, které organizují demonstranti z profese, sídlící v žižkovské kachlíkárně, totiž nebojují za zájmy zaměstnanců, jak se bosové zaštiťují, nýbrž pouze pod jejich praporem. Ten symbolizuje naivitu a prvoplánové prebendy.
Jan Linhart
Polední pauzička.
Po čase jsem se ocitl na českém venkově. Pár dnů na Vysočině. Nebyla to dovolená. Se skupinou mladistvých delikventů jsme absolvovali pracovní pobyt poblíž jednoho malého městečka na pomezí Čech a Moravy.
Jan Linhart
Hraběcí radilové – za korunu pytlík.
„Tak si představ táto, ředitel nám doporučuje, po všech těch vyšetřeních a zkoumáních, dát kluka do základní školy praktické, jak on říká. Ale to je, víš co?, normální zvláštní škola. Ne, ne jen přes moji mrtvolu, dyť přece není tak blbej. Blbej teda je, ale určitě ne tolik. Jak říkám, v žádném případě!“ Otec se měkce podívá a věcně poznamená: „A jakou universitu, si myslíš, že jsem vystudoval já?“ Byl totiž vyučený a v současnosti se živil jako řidič.
Jan Linhart
Zákonné a veleprospěšné základní školy praktické.
V dobách čtvrtých cenových skupin, Restaurací a jídelen a umakartového pohostinství visela v každé takové špeluňce usmolená cedule s ujištěním: „Vaříme výbornou sedmigramovou kávu.“ Ani jedno slovo z toho nebyla pravda.
Jan Linhart
V základní škole.
Zajímá Vás, jak to opravdu běhá v základních školách? Tak si raději sedněte. Nejdříve se telefonicky ozval maník z ARD a byl nejvytrvalejší.
Jan Linhart
Bilance stavu učitelského
Rozhodne-li se mladý člověk studovat vědy pedagogické, obvykle vysvětluje, jak rád má malé děti, jak ho baví starat se a vychovávat i ty větší, jak odpovědné je rozvíjet schopnosti a talenty teenagerů. A jak se těší, až bude vymýšlet ty úžasné, kreativní, zábavné, zajímavé, vrchovatě edukativní vyučovací hodiny, všechny žáky zaujme, všichni budou spolupracovat a aktivně se zapojí, neb každý dobře ví, že nejlepší škola je hrou, a že prožitek je tou nejhodnotnější vzdělávací metodou. Budiž...avšak zkušenosti hovoří, že realita je poněkud odlišná a školský život není zdaleka tak sladce narůžovělý. Jakmile nadšený elév nakoukne pod pokličku učitelské praxe, jeho entuziasmus prudce klesá, nadšení taje jako vosk na svíci a zjistí-li jak vypadá tarifní tabulka, poohlíží se po uplatnění v jiných oborech. Je to totiž tak, že „kantořina“ je velice těžké, náročné, zejména však krajně odpovědné povolání a při chuti odvádět kvalitní práci v každém okamžiku, nebál bych se říci poslání. Je krásné i bolestné zároveň. Úžasné je, podaří-li se človíčka o kousíček posunout, zanechat stopu, ukázat směr, bolestné je, když veškerá snaha přichází vniveč, když je podkopávána nezájmem a lhostejností rodičů, když opičí láska ničí hodnotový systém, když papíry a formuláře zaplavují pracovní stůl, když se podíváte na výplatní pásku. Musíte to prostředí nekonečně milovat, tu věčnou snahu neúnavně, zas a zas nasazovat.
Jan Linhart
Otázka poskytnutého přístupu.
Stál jsem za vetchým, papundeklovým paravánem. S trochou vnitřního napětí, to pro závažnost situace, také kapku slavnostně naladěn, vážím si totiž svobody a odpovědnosti, oko mi ulpělo na pantíku zalomené zástěny. Vyráběl kolega dílnař, napadlo mne, svépomocí. Dlouhou dobu šlo o jasné rozhodnutí a zdálo se, že neotřesitelné. Teď jsem však, s pohledem na suku v lati, vážně zapochyboval. Nevím proč, ale najednou se mi vybavila armáda recyklovaných úředníků, tisíce byrokratů, kteří svou činností otravují a svými nároky okrádají daňového poplatníka. Došlo mi, že humbuk o nejsoucnosti alternativy k účasti v tomto klubu je pouze legalizace existence těchto parazitů. A tak se stalo, že urna spolkla, místo jasného „ano“, prozíravé „ne“. Nesouhlasím se vstupem České republiky do Evropské unie.
Jan Linhart
Také jste skrývali taháky pod lavicí?
Zabrousíte-li ve své paměti do období školních povinností, zjistíte, že mnoho, mnoho jedniček i odvrácených pětek jste docílili zásluhou podvodu. A z kolika malérů jste se vylhali. Anebo vinu hodili na hrb nebohému spolužákovi.
Jan Linhart
O jedněch,co nemají a chtějí a o druhých,co také nemají a nechtějí.
Pojďte a poslyšte neuvěřitelné pověsti nových časů. Parafráze věty od Aloise Jiráska se mi náramně hodila.
Jan Linhart
Zamilováni do Milady.
Ten večer byla tanková plznička skvělá, lahodná, studená a hořká. Spánek po ní byl hluboký, osvěžující, posilující a sladký. Ráno pak bylo teplé, příjemné, perspektivní, až do první rozhlasové zprávy – kyselé.
Jan Linhart
Vaječná sláva.
Slepičí vejce, potravina, pochutina, lahůdka a bílkovina, zažívá svých pět minut slávy.
Jan Linhart
Láhev v obýváku? Jasně, ale jedině „tullamorka“ v baru.
Když se správa věcí našich k nám navrátila, do české zahrádky, na štítě měla napsáno svoboda. Po pevném zdraví největší představitelná hodnota.
Jan Linhart
Ohroženi na zdraví i na životě.
Četl jsem myšlenku nejednoho klasika o údernosti slova vyřčeného, o zbrani ostřejší, než nabroušený břit, o váze, kterou verbální komunikace má. Čas od času mne zachvátí závist, vidím-li, v příbězích o odvaze a odpovědnosti, na filmovém plátně, jak hrdina svého soka přesvědčí silou argumentu, přiměje k mlčenlivému provážení pravdy předestřené, přinutí ke změně neochvějného názoru.
Jan Linhart
Ta modrá není zase tak šedá.
Duto na pravici. Nutno rychle zaplniti. „Není koho volit,“ pokřikoval kdysi pumpař na bývalého ministra Vodičku, „udělejte s tím něco!“ Udělali. Založili Unii svobody. Jaký to vzalo konec, známe všichni velmi dobře.
Jan Linhart
Zachovej paniku, v modrém provedení.
Dostat po držce, není jenom negativní zkušenost. Bolí to. Palčivě, pálivě, potupně. Také však prokrví, prohřeje a hlavně probere.
Jan Linhart
Pozor, pozor! Výměna voličů.
Skupina lidí, které si občané najímají na správu a organizaci servisní struktury, nazývající se stát, a kteří si říkají politici, opakovaně selhává. Máslo na hlavě mají všichni, bez rozdílu. Nejde totiž o nic menšího, než o peníze a také o nic většího, než o ...peníze. Jako bonus se veze s sebou opojná touha po moci, kterou mají, tu zakořeněnou jako neléčitelnou diagnózu, tu jako lechtivé pírko na bosém chodidle.
Jan Linhart
Profesorská rajská hudba.
Profesor Milan Knížák před časem řekl, že učení musí být tak trochu nuda. A má stoprocentní pravdu.
Jan Linhart
Drtí Vás všudypřítomně vlezlý socialismus?
Organizace životů, vyhlášky a nařízení, diktát neomylných pravd, všemocné razítko byrokrata, papíry, papíry, papíry, absurdní nápady, vysloužilí paprikové, sliby-chyby, lež, přetvářka, pokrytectví. To je socialismus. Máte ho mít.
Jan Linhart
Zvířena u krmítka aneb staré triky stále asi zabírají.
Liška si připadala chytrá, sebevědomá a také úspěšná. Že však věci naberou takový spád, tomu sama nemohla uvěřit. To stehlík seděl na větvičce a občas něco pípl. Patřil do té party, ale sám cítil, že plnohodnotná pozice to není.
Jan Linhart
Učitelé nic nevyhlásili, natož stávku.
Šel v čele davu s praporem tak vehementně, že si nevšiml, že jde téměř osamocený.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
