Jak dnes u Kolbenů?

Jestlipak tušíte, jak to dnes cvrká u Kolbenů a Daňků ve Vysočanech. Zajeďte si na bizarní víkendové představení.

Zašlá sláva naleštěného klenotu českého strojírenství první republiky je v současnosti nahrazena odpornou, vlezlou šmelinou, veteší a zlodějinou. Až absurdně protikladná rozporuplnost někdejšího nebeského rozkvětu do prachu zadupaného a dnešního přízemního kšeftaření se vším, co před chvílí nebylo přikováno, na totožném místě, je až zarážející. Ilustrace více než stoleté historie jedné fabriky  je dokonale výmluvná a přesně charakterizuje jednotlivé epochy. Rozpuk úspěchu podnikatelského ducha první třetiny minulého století, rozkol a devastace strojírny pod kuratelou komunistických hospodářů až po dnešní urputnou snahu mnohahektarový areál využít k čemukoli a vyrazit z toho zchátralého komplexu alespoň nějakou korunu.

Chcete-li však své majetky rozšířit o nějaký kousek zaručeného šuntu, neváhejte a za mrzký peníz přijďte pořídit neuvěřitelně výhodný nákup. Na relativně obrovském prostranství zbourané tovární haly mezi rozlitými oky kaluží si splníte svá nejrozličnější přání, tužby a potřeby.

Mrazák, lednička stojící přímo na šotolině, stoprocentně ukradená kopírka nabízená stejně důvěryhodným občanem, starožitnosti, šavle, meče kdovíodkud, ojeté  pneumatiky netušených rozměrů a vzorků, spodní prádlo po dvacetikoruně, ponožky pak po deseti. Boty nové i obnošené, tašky, batohy, trička, svetry, mikiny, zaručeně kožené bundy to vše za bezkonkurenční ceny. Vrcholem je prodej na principu „vše ležící na plachtě za pět korun“. Od pióna po trumpetu.Nechte se přesvědčit, že nákup takového zboží je pro vás tou nejlepší investicí. Jinak trumpeta jste Vy.

Emil Kolben je sice šedesát let po smrti, klidu však žádného nemá.Konce jeho impéria jsou žalostné. Podnikatelský gigant se rozdrobil na dnešní stav stovek obchodníčků, šejdířů a šmelinářů, vykuků a podvodníčků – obchodníků s tovarem, který se honosí jedinou kvalitou, byl tak neodolatelně levný, anebo levý. Sleduje-li to hemžení zakladatel slavné firmy z nebeských výšin, již dávno puknul vzteky, nebo se smíchem za břicho popadá.                         

Obojí ovšem s velmi smutným podtextem.

Jak absurdní je historie českomoravské strojírny a její konec, tak absurdní je má přítomnost na tomto bleším tržišti. Brýle. Ano sportovní brýle na kolo. Můj spolubojovník v pedálech přinesl krásné, relativně kvalitní chrániče zraku, pořízené právě v ČKD. Přiznat musím, že lepší, za rozumnou cenu, jsem nikde v obchodech nesehnal a tak jsem s naježenými chlupy a skřípějícími zuby vyrazil do Vysočan. Hustě naplněný areál zvěstoval, že své příznivce si překupnictví dokáže vychovat, ale musíte si držet kapsy a batůžek, místo na zádech nésti na břiše. Cizojazyčný prodejce mi prodal brýle z plexisklové skříňky opatřené zrcátkem za velmi příznivou cenu a já svižně odkvačil a oddechl si až na Vysočanské třídě. K dovršení absurdity jsem s okuláry velice spokojený a lepší jsem fakt, ve srovnatelné ceně, nespatřil.