Zamilováni do Milady.

Ten večer byla tanková plznička skvělá, lahodná, studená a hořká. Spánek po ní byl hluboký, osvěžující, posilující a sladký. Ráno pak bylo teplé, příjemné, perspektivní, až do první rozhlasové zprávy – kyselé.

Milada je docela pěkné jméno. Nepříliš hojné. Jednu však určitě znám, ale to už bude stará dáma. Ne, nejsem do ní zamilován, neviděl jsem ji drahně let a hlavně, nebyla můj typ.

Milada je také vilka nebo spíše vila na Pelc – Tyrolce. Víte vůbec, co to je Pelc – Tyrolka? Za mostem Barikádníků, který prý statečně bránili naši předkové, byla  tramvajová smyčka. Právě před zmiňovanou Miládkou.

Skupina mladých lidí, možná ještě dětí, zkouší žít alternativním životem. Spíše však kličkuje před obyčejnou prací a přicházející odpovědností. Ve zmíněné reportáži se sami charakterizovali jako „skvoteři“ (česky asi flákači, nevím proč si zaplevelujeme košatou češtinu výrazy jiných jazyků, asi v rámci unifikace a federalizace), kteří jsou velmi kreativní, polehávající ve „skvotu“. Velmi výmluvné. Avšak problém mají tito „kreativci“ s tím, že důsledně žijí na úkor druhých lidí, a to je nepřípustné. Pomineme-li, kdo je živí, šatí a platí drogy (už to všechno je odsouzeníhodné, vážení tatínci a maminky), dělají si jakýsi pofidérní nárok na cizí majetek. Nejen, že vstoupí na cizí pozemek, vloupají se do nemovitosti, zde žijí jako čuňata v chlévě, týrají svým bezohledným chováním okolobydlící i procházející, ohrožují zdraví a životy těch, kteří přijdou střežit zákony a vymáhat právo, navíc pak, k vybičování absurdity, demonstrují za své fiktivní nároky. Asi jsem v tom fofru přehlédl skutečnost, že jsme s tou naší demokracií tak daleko. Když se to hodí, neplatí princip svobody pro každého a nedotknutelnosti majetku. Trochu to připomíná bolševismus.

Ani oni, alternativci, nemilují Miladu, stejně jako já, oni milují pohodlný, bezpracný, neodpovědný, povalečský život ve věčném rauši. Takže vlastně princip zajištěného bezdomovectví.

Jak příběh pokračuje, je kapitola přímo k zblití. Nárok vyslyšen. Špína a sajrajt do centra města. To je rozumné. A nakonec se tito troubové nechají využít fiškusem jako prostředek k vystěhování nepohodlných nájemníků. To vše pod bedlivým dohledem ministra pro lidská práva. Já snad ještě vyspávám to plzeňské.

Mimochodem, napadlo Vás, proč nemáme ministerstvo pro plnění povinností?