Škromaši a jim podobní vykukové se rozhodně nehonosí atletickou figurou. Atrofovaný sval, hluboce a důkladně schovaný v tukovém lůžku, dávno neví, čeho je schopen. Lalok pod dolní čelistí s masitým líčkem vyhlazuje vrásku a budí klamné zdání dobrosrdečnosti. Dutina okolo nenasytného brzlíku, vypadá pod svrškem jako poctivě nadraná duchna a bezpečně brání předklonu. Kalhota visí na šli a dech je tak zoufale krátký a sípavě hlučný.
Zákonodárci z peněz bloudů, co chodí denně do práce.
Před radnicí zastavuje mercedes. Trochu starší typ, spíše šrot než v záběhu, ale, byť s černým závojem při rozjezdu, frčí. A je to přece „medvěd“. Pán co ten kočár kočíruje, z měkké sedačky vystupuje natřikrát. Volná květovaná košile marně skrývá nezdravou tělnatost. Tu a tam spíše řetěz než řetízek, marlborka na rtu. Paní, jeho paní, v šatové zástěře neskrývá nic. To u tělnatosti na druhou je zbytečná práce. V prvém, druhém i třetím plánu jde o pohodlí. Žádné opasky, podvazky, či snad gumy. Fajn jsou ty gumové pantofle.
Směřují na sociální odbor. To proklaté druhé patro. Jednou za měsíc se rozhodně vyplatí zatnout zub a propotit kolečko. Funí pro „svoje“ sociální dávky. V nezaměstnanosti, na sebe, na bydlení, na děti, na mrtvou babičku, dědečka, pra………
Jeden pravidla nastavuje druhý je využívá. Najdete mezi nimi alespoň jeden další rozdíl?
A výhled? Když dosupíte do volební místnosti, bude to ještě lepší. Všechno zdarma!
Ne, že bych nepřál spoluobčanům dobré bydlo, ale pro všechny konzumenty výhod sociálního státu „švédského typu“, jak kdosi ten bordel pojmenoval, to asi nezvládnu!
