Pojďte a poslyšte neuvěřitelné pověsti nových časů. Parafráze věty od Aloise Jiráska se mi náramně hodila.
Nalézáme se v devátém roce třetího tisíciletí a je zřejmé, že soudobé „pověsti“ jsou neotřesitelnou skutečností, neb je, sice neradi, ale přesto zaujatě, prožíváme. Hlava se zatvrzele vzpouzí přijmout skutečnost, že drzost některých živočichů uvnitř naší společnosti dorovnala výšku Everestu. Bohužel i tyto organismy musíme „chca-nechca“ včlenit mezi Homo sapiens. Vypadají tak, vegetují tak, reprodukují tak, nechovají se tak. Do savčí skupiny „člověk“ je vsunuje právě ta bezskrupulózní hajzlovina, kterou jiné živé organismy vyprodukovat neumí. Člověk, to zní hrdě!(Gorkij). Máme být věru na co pyšní. Ano tušíte správně, bavíme se o rozdavačích vysokoškolských diplomů a doktorandských titulů. Avšak chyba lávky rozdavačích - prodavačích. Promiňte. A tak všichni, co si o sobě myslí jak jsou dr-tivě vlivní a jak budou dr-žet svou prestiž, dr-áždit patolízaly, dr-amaticky ohromí známé i neznámé, dr-asticky zvýší svá konta a současně dr-obně zaostávají a dr-sně chtějí, si titul Dr. dr-ze zakoupí. A šedivý „Čízus“ se svými kumpány jim tu touhu vyplnili. Jak nadpozemské. Kdysi, zamlada, v hledišti fotbalového stadionu, jsme na chlápka v bílém plášti, roznášejícího pivo ve fuj voskovém kelímku, volali: „Doktore jedno…“ Ani ve snu jsme netušili, jací jsme geniální prognostici. Jen zdánlivě s touto pověstí nesouvisí příběh z opačného pólu vzdělávací soustavy. Základní vzdělání, taková samozřejmost, ze zákona dokonce povinnost, pro někoho banalita. Pro takové vzdělávání společnost organizuje různé programy výuky, v několika úrovních. Nikoli horší, či lepší, prostě různé. Podle schopností, možností, rodinného zázemí. Čas od času to jakýmsi intelektuálům nedochází a vykřiknou do světa širého: „Toť diskriminace, jsi-li totiž Róm, strčí Tě do zvláštní školy.“ Kdo? Proč? Jak se to dělá? O tom nehovoří. Nebudu rozebírat fatální neznalost školských zákonitostí a mechanismů těchto křiklounů, jedno si neodpustím. Vzdělávat plnohodnotně, můžete pouze člověka, který o to stojí , nebo alespoň zákonní zástupci toto preferují. A svého potomka k tomu vedou. Jistě, někdy i represí a jakýmsi důraznějším dohledem. Naproti tomu rodina, kde nejen učení, ale i pouhé chození do školy je otravný „opruz“, své dítě celoživotnímu vzdělávání jistě nenaučí. Zase to proklaté - učit se. Já vím má to býti zábavné a žádané a zajímavé a poutavé a já nevím co ještě. Ani zábavné nezaujme, neb je to povinné. Co potom s takovou jednotkou lenosti, defétistou a otráveným negativistou, kterému je všechno fuk, v třicetičlenném vzorku běžné třídy. Vše se pak obrací ve svůj opak a důsledky tohoto přístupu nesou ti žáci,kteří se vzdělávat chtějí anebo to alespoň předstírají. Mají založit spolek na ochranu po znalostech lačnících? Nejhorší mix je nemít a nechtít.
