Zabrousíte-li ve své paměti do období školních povinností, zjistíte, že mnoho, mnoho jedniček i odvrácených pětek jste docílili zásluhou podvodu. A z kolika malérů jste se vylhali. Anebo vinu hodili na hrb nebohému spolužákovi.
Není to veselé psaní, ale nutno přiznat, že přirozeností člověka je hledání pohodlných cest. Lidová „moudra“ typu : „…je to sice trochu kradený zboží, ale to bych byl blbej, kdybych to za tu cenu nekoupil…“, „…to ať udělá jinej frajer, přece se nebudu dřít, no ne?“, anebo velmi aktuální: … „pár odstavců obšlehnu z internetu, pár stránek z učebnice a je to tam, stejně to nikdo nečte“ , nikoho nezarazí, nikoho neurazí, nikoho nepohoršují. A pak věčné výmluvy a tisíce důvodů, proč něco rozhodně nešlo udělat. Všichni vychovávaní v komunistickém zvěrstvu, formováni byli důsledně a cíleně k modelu řešení situací cestou nejmenšího odporu, tedy podvodem, lží, nebo jiným šlendriánem. I když jsou to, obecně, slušní lidé, co je pro ně výhodné, to je legitimní, byť čistota skutků leckdy ke křišťálu na hony daleko má. A i oni jsou rodiče svých potomků a své návyky a metody chování jim důsledně, podvědomě vštěpují. Svým příkladem. Proto malí špunti zapírají a žalují, větší opisují a napovídají, ještě větší elektronicky švindlují a hackerují. Sežmoulaný tahák ve zpocené dlani, stažený referát ze sítě, anebo okopírovaná rigorózní práce, to je přece stejná lajna.
Rozcestím, které nasměruje další ubírání se člověka životem, je dospělost. Chápání pocitu odpovědnosti, nejen za sebe, úsilí nevypadnout ze škatulky „slušný člověk“. Škraloupy se prostě nedělají. Za prvé je to odporné a za druhé, nikoho moc nebere, dostat se do kriminálu.
Nastává však situace, která se popsanému poněkud vymyká. Svůdná, avšak trochu riskantní. Výhodná, tak neodolatelně výhodná. Pocit rizika se s benefitem snižuje a také s odvahou to risknout. Tak to zkusíme. Paráda vyšlo to. Podruhé, potřetí, podesáté, posté. A levota se stává běžností, riziko pohodou a odměna návykovou látkou. Máme svoji vlastní slušnost, akademický titul, nafutrovaná konta. Avšak i pro takové chování musí být cesta. Musí to jít. Většině lidí pud sebezáchovy a možná někdy i obyčejná slušnost, zamezí jíti do takové křivárny.
Jak vidíme, ukázkově, na příkladu distribuce Judrů a dalších dokladů o vzdělancích kolem nás, když se tři lotři domluví a prokutají kanál pro uspokojení poptávky, s vychováním potíže nemají. Vlastní totiž vynikající průpravu: taháky, žalování a lež na potkání.
