Vaječná sláva.

Slepičí vejce, potravina, pochutina, lahůdka a bílkovina, zažívá svých pět minut slávy.

Když si pustíte na internetu klip z předvolební, smíchovské akce oranžových (rozuměj rudých) socialistů, neubráníte se potměšilému úšklebku. Nastoupená stafáž podivných figurek, pěkně v řadě, rádoby hrdinně nastavuje hruď biologickému útoku anonymního davu.  Ruka střelců byla přesná a naškrobení panáci jsou snadným terčem. Plesk, plesk. Z oválného vajíčka, rázem vejce ve skle – pardon ve tváři.

První, co soudného člověka napadá je trapnost , ubohost a nedůstojnost role terče. Stojí za to ty prachy, mocichtivost, léčení komplexů, ješitnost, chamtivost či naopak bezbřehý altruismus? Čert ví, co tyto týpky motivuje v jejich chování. Stále se navrací myšlenka neodbytná, vytrvalá. Kladou si lidé převlečení za slámové pajduláky, papírové kulisy otázky typu: „…mám já toto zapotřebí, stojí mi to za takovou potupu?“ a „…proč to ti lidé dělají, dříve to nedělali, kde asi bude příčina, nebo dokonce chyba?“ Plesk, plesk. Poslanec  má na klopě přišpendlené temně žluté vyznamenání. Nějak špatně však na saku drží…

„Co já tady vůbec dělám? Tamten mladý šílenec zprava mne určitě trefí.“ „Je to tvrdé, ale musí se to vydržet, počkejte lůzo, až budu u vesla, hned vám zvednu daně.“ „Vyčuraně jsem si donesl stranický deštník a jste druzí, vy nástrojové k ztučnění konta mého.“ „Koukám, jak kolegovi stéká žloutek po partajní šále, skoro stejná barva, ještě, že nevrhají lahvičky s inkoustem.“ Plesk, plesk. Moderátor koupil přímý zásah na drahé, samozřejmě oranžové košili vytvořila bílá skořápka roztodivný květ. Ale ozdobila.

„Táhněte do bažin, lehkoživkové.“ „Tu ostudu v Evropě mi draze zaplatíš, pupkáči.“ "Normálně vás mám na háku, ale tohle jste už přepískli, socani.“ „Je to docela prdel ne? Mě to baví.“ Plesk, plesk, prevít bílek je lepkavej jak…

A kdo z Vás chce vidět věci, za každou cenu, pozitivně, řekne si: „Sociální demokraté měli na smíchovském mítinku velmi slušnou účast.“ Vejce si však k večeři asi nedají.