Profesorská rajská hudba.

Profesor Milan Knížák před časem řekl, že učení musí být tak trochu nuda. A má stoprocentní pravdu.

 Prázdn 

            Prázdninové disputace o problémech našeho školství jsou časté, oblíbené, neodborné a nekompetentní. Jak má vypadat vyučování? Jak řešit šikanování? Jak rozpoznat, zda o něco podobného opravdu běží, nebo je to ještě nejapná klukovina? Má býti na základní škole disciplína? V jaké míře? Co to vlastně je, a jak jí dosáhnout? Je natáčení pedagoga na mobil mravné, nebo trapné? Mají býti mobilní telefony tolerované, nebo zakázané. Lze odhalit podvody pomocí těchto technologií? Mají se hodnotit znalosti, anebo schopnost podfuku?

            Zdálo by se, že odpovědi jsou nelehké, v dnešní, tak složité a pádící, době a jistě si zaslouží hluboký společensko-pedagogický rozbor, rozpracování týmem výzkumníků, vydání brožury, prodiskutování učitelskou i laickou veřejností, distribuci formulářů, zpracování výsledků, vyhodnocení, formulace výstupů, no a nakonec intelektuálsko-teoretický pokyn, v praxi ovšem pro kočku.

            Kdybychom však chtěli opravdu najít řešení, nikoli o něm bezbřeze hovořit, s překvapením pro někoho, bychom odhalili velmi jednoduchý princip. Základní vzdělávání je povinné, avšak povinnosti ty se dnes příliš nenosí. Chceme-li někoho vzdělávat, musí dotyčný projevit alespoň minimální zájem. Proces vyžaduje jistou dávku disciplíny, zejména sebedisciplíny. Je nutné od nejútlejšího dětství šlechtit myšlenku, že v průběhu života se nebudu zabývat pouze tím, co mne baví a co je mi libé, ale spíše naopak. Připojíme-li rozvíjení pracovitosti, odpovědnosti, úcty a pokory, pak nám nutně vychází volba těch náročnějších, obtížnějších, méně pohodlných cest. Takové vzorce se ovšem vytvářejí velmi brzy, daleko, daleko dříve,  než dítě zavadí o školu. Klíčový problém školství tedy evidentně spočívá v rodině. To nám však žádná reforma nevyřeší. Nezavírejme oči před vsunutím hlavy do písku a přiznejme si to otevřeně. Formule o tom, že dobrý učitel dokáže, v každém okamžiku, všechny žáky zaujmout a ti potom pracují jak „šroubci“, je k smíchu. Však si to vyzkoušejte na svých ratolestech. O to více je tato lež přežvykována ve veřejném prostoru.

            Školy i kantoři mají problémů a slabých míst dost a dost. Vinit je však z neschopnosti zvládat  žáky s rozostřenými mantinely slušného chování, je přinejmenším nespravedlivé.

           Pan prezident profesor  Klaus řekl, při návštěvě základní školy prvního září, že zúžiti vyučování pouze na hraní, se mu nezdá příliš šťastné. Nevím  zda záměrně, či nikoli, ale pro podporu učitelského stavu a jeho posílení do nového školního roku, nemohl udělat nic lepšího.