Jaroslav Janota
- Počet článků 220
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2269x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Jaroslav Janota
Klaus je deviant!
Nikdy by mne nenapadlo použít k označení skupiny osob toto dle mého mínění jednoznačně hanlivé slovo. Ale u jednotlivce jménem Václav Klaus ho použiji naprosto bez obav, neboť je to právě on kdo toto označení považuje za hodnotově neutrální. Klaus se svými vlastními názory a výroky ocitá stále častěji v pozici odchylky, uchýlky či deviace od normálu a vytváří tak velmi vzácnou menšinu jednoho. Jako tolerantní člověk musím tedy chtě nechtě i tuto deviantní menšinu samozřejmě tolerovat. Pravda platí to pouze v mezích a rámci platných českých zákonů včetně nejvyššího zákona české republiky, kterým je ústava a v ní obsažené listina základních lidskýci práv a svobod. Chápu, že se mezi námi najdou devianti, kteří tento respekt k nejvyššímu zákonu mohou nazvat například módním slovem humanrightísmus. Je známo, že nebezpečím pro současnou společnost je řada současných módních -ismů.
Jaroslav Janota
Pravičácká politika nenávisti!
Tato politika vydala své ovoce 22.července 2011 v Norsku. Akční neoliberálové se konečně přihlásili otevřeně ke svým nacistickým kořenům. Už není potřeba, aby se přívrženci tohoto pravičáckého hnutí nenávisti schovávali formálně za "demokratické" principy či omílali své falešné představy o "skutečné individuální svobodě". Jasně každý kdo má oči viděl, jak a pro koho je tato jejich "svoboda" určená. Tento plánovaný útok proti lidské svobodě, demokracii a základním lidským právům byl výsledkem neoliberální politiky, jejímž hlavním cílem vždy bylo rozdělit společnost a její členy na občany dvou kategorií. A jedny přesvědčit o tom, že ti druzí jsou jejich nepřáteli. Byli to neoliberálové, kteří vytvářeli nepřítele svou politikou strašení a mobilizací proti politickým protivníkům. Byla to tato pravičácká lůza a asociální sociopaté nahrazující Hitlerův asociální spolek zločinců tzv.lumpenproletariát, která se vyžívala v akci. Ne žádné žvanění v parlamentu či na politických mítincích. Žádná hloupá demokracie, kde má každý hlas stejnou cenu.
Jaroslav Janota
Blokáda papalášů!
Výstižný název čtvrteční akce. Přesně popisuje, co se v naší společnosti v současnosti děje. Nejvyšší český papaláš sedí na hradě a má starost, aby se na oslavu jeho papalášských narozenin mohli dostavit všichni významní spolu-papaláši. A také je třeba přijmout zástupy věrných lokajů a slouhů přinášejících svému nejvrchnějšímu dary. Kdo si pamatuje arogantní a povýšenecké chování bolševických papalášů před rokem 1990, tomu musí bláboly současných funkcionářů znít jako návrat časem. Stejná arogance, stejné pohrdání občany vlastního státu. Kecy o lůze a vládě ulice přicházející z úst modrých kádrů, jako by utekly ze rtů bolševického, profesionálního funkcionáře Miroslava Štěpána. A těch asociací s bolševickým režimem je stále více. Premiér Nečas působí ve své roli tak izolovaně, že připomíná pověstný kůl v plotě, bývalého generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše. Jeho trapné projevy už pomalu překonaly svou ubohostí i populární projev z Červeného Hrádku.
Jaroslav Janota
Podnikání bez rizika.
Tak jsme si všichni vyslechli geniální plán české schopné(lépe řečeno všehoschopné)vlády na tzv.penzijní reformu. Po zamítnutí tvrdého návrhu na povinné odvody soukromých peněz do privátní sféry penzijních fondů, se alespoň ODS pokusila o kompromis, který by vypadal jako podstatná změna a navíc by se i trochu nažral vlk sponzorů ze soukromých penzijních fondů. Přesto že nedávná finanční a hospodářská krize ukázala, že investiční fondy a celý trh s cennými papíry je pouze virtuální hra ve které vůbec nejde o skutečné podložené hodnoty, ale obchoduje se s budoucími předpoklady a vizemi nevalné ceny. Je tedy jasné, že spoléhat se na růst finančních produktů a cenných papírů obhospodařovaných privátními fondy je důvěra v ruletu, kde stále padají ty naše šťastná čísla. Naši prostí političtí odborníci se ovšem stále snaží něco provést s těmi nešťastnými penzemi. Protože jak všeobecně známo už včera bylo pozdě.
Jaroslav Janota
Když vězení nahrazuje sociální systém.
Tento trend je zřejmý především ve Spojených Státech amerických. USA jsou také díky tomu v čele celosvětového žebříčku zemi s největším počtem vězňů počítáno na 100 tisíc obyvatel. V současné době činí počet vězňů ve více než 300 miliónových USA zhruba 2 a čtvrt miliónu! To je asi 750 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Jak je to obrovské číslo si uvědomíme pouze srovnáním s jinými státy. Česká republika je na tom v rámci Evropské unie dost špatně a to má jen něco málo nad 22 tisíc vězňů. Tedy asi 216 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Co to však je proti evropským lídrům žebříčku jako je Dánsko či Norsko a jejich 71 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Vývoj počtu vězňů v USA byl prostě obrovský. V roce 1970 činil absolutní počet všech vězňů v USA asi 200 tisíc. Za posledních 40 let se tedy tento počet zvýšil o neuvěřitelných více než 1.100(slovy jeden tisíc a jedno sto) procent! Už koncem 70.let převýšily výdaje na vězeňství celkové federální výdaje na sociální programy a dávky. Na konci 80.let minulého století převýšily výdaje na vězeňství i celkové státní výdaje na zbrojení!
Jaroslav Janota
Nová aristokracie.
Jedním z úkolů neoliberálních sociálních experimentátorů je změna existence společnosti, jak jsme ji doposud znali. Cílem je, jak každodenně vidno, vytvořit novou vrstvu zvláštních občanů. Novou Aristokracii. Prvním krokem je destrukce demokracie, která se odehrává v každodenním životě. Vytvoření zvláštní kategorie obyvatel, která stojí nade všemi ostatními. Tato nová první kategorie je předurčena podle neoliberálních teorií k svědomité a odpovědné vládě nad druhou plebejskou vrstvou obyvatel, která prý nemá dostatek odpovědnosti, schopností, soudnosti či inteligence na to, aby se mohla samostatně rozhodovat o své vlastní existenci, nedej bože o fungování státu, jeho hospodářství, či dokonce jiných atributů společenského života. K tomu, aby udrželi tyto davy občanů druhé kategorie v poslušnosti musí nová aristokracie vyčlenit z těchto plebejců sortu sloužících lokajů, které musí přesvědčit o jejich vyvolenosti. Což není až tak těžké.
Jaroslav Janota
Legitimní vyjednávání českých lékařů.
Lékařský odborový klub se rozhodl, že po 20 letech slibů už toho jeho členové mají dost a začal legitimně vyjednávat o navýšení platů českých lékařů. Jejich originální akce nese hezký název Děkujeme, odcházíme. Proč ne? Každý zaměstnanec, lékaře nevyjímaje má nezadatelné právo dát výpověď. Tak k čemu ten rozruch. Několik tisíc lékařů podalo výpověď. Jsou ochotni je vzít zpátky pokud budou splněny jejich oprávněné požadavky. Samozřejmě z úst politiků Gaunerovy korupční vládní koalice a jejich asociálních voličů se objevily běžné arogantní výrazy o vyděračských odborářích a braní pacientů jako rukojmí a ostatní otřelá a běžná klišé, které se objevují vždy, když nespokojeni občané tohoto státu řeknou dost a přestanou držet hubu a krok. Tentokráte došla trpělivost českým lékařům. Je paradoxní, že běžný český zaměstnanec má jedny z nejvyšších odvodů na zdravotní daň. Ale na druhou stranu patří Česká republika k zemím, kde se na zdravotnictví vydává mnohem méně prostředků(měřeno procentuálním podílem z Hrubého Domácího Produktu)než je průměr zemí Evropské unie.
Jaroslav Janota
Vítězství islamistických teroristů.
Často se ještě lze setkat ve světovém tisku se slovním spojením Válka proti terorismu. Přitom je zřejmé, že toto spojení už dávno ztratilo svůj původní význam. Útok islámistických teroristů především na New York a Washington v září 2001 přivedl rychlé vítězství teroristů. Pomineme oblíbené konspirační teorie o spiknutí CIA a plánovanou demolici dvojčat. Uložíme tyto teorie někde mezi havárií v Rossewellu a jasnými důkazy, že na Měsíci, ale fakt nikdo nikdy nepřistál. A budeme se věnovat skutečnému cíli islamistických teroristů. Tím cílem je a samozřejmě vždy byla svoboda západního světa. Ta leží islamistům v žaludku ze všeho nejvíce. Z naší svobody vyplývá vše co islamisté nechápou, čeho se bojí a co ohrožuje jejich vlastní ubohou existenci. Kritické, nezávislé myšlení a svoboda slova, pohybu a shromažďování je největším nebezpečím pro život slepě a tupě fanaticky věřících tvorů na jejichž bytí je založena sama podstata terorismu.
Jaroslav Janota
Utajovaná otevřenost vlády pana Špinavého.
Tak nám premiér české korupční vlády opět ukázal svou pravou tvář. Z pana Čistého se nám během jediného týdne stal pan Špinavý. Ovšem historická příležitost a současná koalice byla zachráněna. Jejím morálním garantem má být Václav Veliký. Což celkem sedí na kolektiv ministrů pod vedením předsedy strany, který korupci kryl. A ministra, který korupci sám prováděl veřejně obhajoval. Stejně jako garant a duchovní otec tohoto koaličním projektu. Prezident státu, který se i díky jeho významnému působení v 90.letech stal typickým korupčním státem východoevropského typu. Ovšem obzvláště zábavným způsobem se koalice dohodla na pokračování svého působení. Zábavné zejména pro voliče strany Věci Veřejné, která sama sebe ve svých předvolebních agitkách představovala jako novou a moderní stranu vyznávající otevřenost a transparentnost politiky a vymezující se proti tajným mafiánským dohodám starých politických dinosaurů. Neznám nikoho kdo by tuto stranu volil.
Jaroslav Janota
Nečasova protikorupční vláda.
Tak nám ministr Nečasovy protikorupční vlády pan Drobil ukázal jak to ve skutečnosti tato vláda myslí s bojem proti korupci. Jistě, našli by se lidé, kteří byli postojem jednoho ministra z Občanské Demokratické Strany a jednoho premiéra kopajícího ve stejném stranickém dresu, snad překvapeni. Většina obyvatel tohoto státu už zprávy tohoto druhu prakticky ani nebere na vědomí. Proč také? Byli to především politici z Občanské demokratické strany, kteří tu v devadesátých letech určovali morální normy týkající se korupčního chování politiků. Hlavně díky velkému vůdci Václavu Klausovi se mohla korupce tak nezbytná v letech komunistické diktatury, kontinuálně rozvíjet i v novém demokratickém státě a dosáhnout dosud nevídané úrovně. Bylo to arogantní Klausovo pohrdání právem a zákonem, které nás přivedlo tam kde se dnes společné nacházíme. Zkratka ODS se stala skvělou korupční značkou a těmto Nečasovsko-Drobilovským lapáliím se už prostě nikdo nediví.
Jaroslav Janota
Pražská hysterie.
Jako mnoho jiných i já jsem měl možnost stát se svědkem podzimní, pražské hysterie. To, že pokrytectví některých obyvatel a voličů z našeho hlavního města dosahuje vysokých hodnot je obecně známo. Rovněž tak inteligence některých rádoby demokratů z Prahy je nižší než nadmořská výška kolejí metra. Dohromady jde o vražednou kombinaci. Co se vlastně v té Praze tak hrozného stalo? Inu konaly se tam volby do obecního zastupitelstva stejně jako v tisících dalších obcích v České republice. Voliči se tam svobodně dostavili k volebním urnám a demokraticky rozhodli, kteří politici dostanou od nich důvěru zastupovat své voliče a hájit jejich zájmy na další 4 roky. Hlasy se sečetly. Vyhrála strana TOP 09. Na 2.místě skončila ODS a na 3.místě ČSSD. Čtvrtou stranou, která se dostala do zastupitelstva byla KSČM. Z těchto výsledků vyvodili někteří také voliči z Prahy, že obyvatelé Prahy si přeji změnu ve vedení města. No proč ne? Přesto se vítězná strana nedostala ani do rady města.
Jaroslav Janota
Nobelova cena pro Nobelovu komisi.
Letošní rozhodnutí Nobelovy komise a udělení ceny za mír čínskému disidentovi a vězni svědomí Liou Siao-po je po dlouhé době jedním z nejlepších výroků této komise. Po loňském rozpačitém a nešťastném udělení ceny čerstvě zvolenému americkému prezidentovi, tentokrát rozhodla ta méně pragmatická část Nobelovy komise. Prostě ta část, která více dbá na dodržování odkazu samotného Alfreda Nobela. Je potěšující vidět, že jisté principy mají stále navrch před silou a mocí peněz. Je to stále více osvěžující. Stejně jako zvyšující se počet světových měst, které se pravidelně účastní populární akce vlajka pro Tibet. Rozhodnutí Nobelovy komise prostě jen stvrdilo to co musí být každému průměrně vzdělanému člověku nad slunce jasnější. Že lidská svoboda je univerzální hodnota, která pramení z lidské přirozenosti. Lidská svoboda je prostě nezbytná pro život člověka stejně jako jídlo, voda či vzduch, který dýchá.
Jaroslav Janota
Policejní chřipka.
Tak nám proběhla demonstrace policejních odborů v Praze. Spousta Pražanů byla znechucena, neboť členové policejních odborů omezovali dopravu a vůbec byli jenom na obtíž. Navíc podle místních moudrých blogerů je český policista stejně k ničemu. Nic nevyšetří, jen zbytečně šikanuje naše schopné, vzdělané a pracovité podnikatele v jejich bohulibém úsilí o nastolení dokonalé blaženosti na této planetě. Místo, aby jim ten hnusný, policejní, komoušsko-socanský, odborářský póvl salutoval tak mají tu drzost zastavovat jejich bavoráky, když projíždí stovkou nějakou tou horní dolní. A ještě si dovolují chtít po nich jejich těžce vydělané peníze za pokuty. Jako by nestačilo, že musí ty budižkničemy a parazity živit ze svých přemrštěných daní. Navíc se nám o slovo přihlásil náš senilní strážce národní suverenity z Hradu, Václav Veliký zvaný Kikina. Ten se vyjádřil, že demonstrace stejně nic nevyřeší. Máme skutečné štěstí, že této podnětné a originální myšlence neuvěřilo těch pár naivních hlupáků před rokem 1989 působících v komunistickém bloku, kteří se pravidelně zúčastňovali protikomunistických demonstrací.
Jaroslav Janota
Národ hazardních hráčů.
Obyvatelé České republiky utrácí ročně za hazardní hry oficiálně kolem 130 miliard korun. I když se většina peněz vrátí hráčům v podobě vyplacených výher, přesto tu zůstává asi 30 miliard pro kasina a sázkové společnosti. Po odečtení poplatků je to asi 20 miliard čistého zisku. V Praze je prý soustředěno více kasín a heren než v proslulém Las Vegas. Co vlastně nutí obyvatelé tohoto státu k sázení? Pomineme-li hráče turisty, kteří zaplavují Česko jak Číňané Macao. Ty hravě nahradí pololegální sázení na internetu. Jsme skutečně národem hazardních hráčů, kteří jsou schopni pro vidinu zisku vsadit vlastní kalhoty? Asi ano. Nejde jen o přístup a postoj k hazardním hrám, ale samotný postoj k vlastnímu životu. Máme tu celou novou generaci, z níž většina slepě věří ve svou šťastnou kartu. Žijí v iluzi, že jsou vyvolení a odsouzení k trvalému a dlouhotrvajícímu úspěchu. V podstatě to nic nechce. Jejich hráčská mantra, kterou kdosi vepsal do jejich kolektivního podvědomí zní, když budeš na sobě tvrdě pracovat, tak tě čeká nezměrné bohatství, úspěch a štěstí.
Jaroslav Janota
K čemu jsou Odbory?
Historie odborového hnutí spadá někam do předminulého století. Jejími předchůdci byly nejrůznější hornické a bratrské pokladny a spolky. Zaměstnanci si do nich spořili solidárně peníze, které dostal zaměstnanec pokud utrpěl pracovní úraz či pokud dokonce při výkonu práce zemřel, dostala tyto prostředky jeho rodina. Později z těchto prostředků byl vyplácen člen, který onemocněl, aby jeho rodina nezůstala bez prostředků. Šlo vlastně o jakési předchůdce sociálního, zdravotního či nemocenského pojištění. Někde tyto fondy vedl přímo zaměstnavatel a dokonce někteří zaměstnavatelé do těchto podpůrných fondů sami přispívali z vlastní kapsy. Samozřejmě bylo jich minimum. Mzdové náklady jsou prostě náklady a ke zvýšení zisku je třeba snižovat náklady. Později se zlepšila organizace těchto zaměstnaneckých spolků. Jejich úkol byl ovšem od jejich počátků až do dnes naprosto stejný. Zastupovat co nejlépe zájmy svých členů. Nic více a nic méně.
Jaroslav Janota
Ruce, které stavěly civilizaci.
V poslední době vždy, když se zadívám na hezkou stavbu tak mne napadne čí ruce ji vlastně stavěly. Vzpomínám si na skvělou skladbu skupiny U2. Byla věnována rukám, které stavěly Ameriku. A nebyly to pouze ruce jejich irských krajanů. Je to skutečně tak. Každý dům, most či chrám nepostavila fantazie či vize panovníků, architektů či investorů. K realizaci tohoto nápadu či vize je třeba lidských rukou. Někde desítek, jindy tisíců či dokonce desetitisíců. Egyptské pyramidy stavěly možná i statisíce rukou. Ke slávě panovníka a jeho historické nesmrtelnosti. A zatímco jména panovníků a slavných architektů nám úspěšně po celé generace okupují stránky našich učebnic a historických spisů, tak na majitele toho nekonečného množství lidských rukou, které ve skutečnosti postavily naší lidskou civilizaci se programově zapomíná. Koho by také zajímaly jména zedníků či obyčejných přidavačů, kteří vystavěli uprostřed Říma Chrám svatého Petra či kteří stavěli ve 14.století naší katedrálu svatého Víta.
Jaroslav Janota
Odkaz Johnyho Hrona.
John Hron se narodil v lednu 1981 ve Švédsku. Jeho otec byl emigrant z Československa a jeho matka Švédka. Johny byl normální kluk. Byl fyzicky velice zdatný. Věnoval se rychlostní kanoistice a ve svých 14 letech získal bronzovou medaili ve své věkové kategorii na mistrovství Švédska. Od svých vrstevníků se lišil svým otevřeným odporem k extremismu, násilí, rasismu a neonacismu. Jeho škola a městečko bylo terorizovano skupinou mladých skinheadů, kterým tento kluk pil svým neohroženým a nebojácným postojem krev. Jejich nenávist se zvětšovala. Vzhledem k Johnyho fyzické kondici nebylo lehké šikanovat tohoto atleta stejným způsobem jako jeho mladší a slabší spolužáky. Přesto se o to tito novodobí náckové pokoušeli jinými způsoby. Johny se s tím nikdy nikomu nesvěřil ani svým rodičům. Natož, aby si snad stěžoval. Nesl svůj úděl statečně a bez reptání. Na jeho názorech a přesvědčení se nic nezměnilo. Až nenávist nacistů dostoupila svého vrcholu. Bylo to právě před 15 lety.
Jaroslav Janota
Bojovníci za svobodu.
Skonem pana Milana Paumera se znovu vyrojila řada soudců z lidu, kteří by chtěli soudit aktivity skupiny bratří Mašínů, které se odehrály před téměř šedesáti lety. Přimělo mne to k otázce zdali lidská svoboda. stojí za nasazení vlastního života. Co to vlastně je ta svoboda? Opravdu je pro život tak důležitá nebo dokonce nezbytná? Svoboda je základním lidským právem. Listina základních lidských práv a svobod je součástí charty Organizace Spojených Národů a je také základem mnoha ústav včetně té naší. Přesto je stále podceňována. Jako by nebyla pro život až tak důležitá. Samozřejmě pokud bereme v potaz člověka pouze po jeho biologické stránce tak jsou tu důležitější věci nezbytné pro přežití člověka. Bez vzduchu, vody, potravy, oděvu či střechy nad hlavou by jedinec lidského druhu zcela jistě zahynul. K čemu je mu tedy dobrá nějaká svoboda?
Jaroslav Janota
Nové české pravicové náboženství.
Protože zavilý fanatismus některých rádoby pravicových českých diskutérů nepolevuje, nýbrž naopak sílí, napadla mne zákonitě souvislost s argumentací náboženských fanatiků. Ať už křesťanů, židů nebo muslimů. Stejně jako tito fanatici i naší pravicoví diskutéři mají několik svatých pravd a dogmat, které byly patrně zjeveny vyšší bytostí a o jejichž pravdivosti se nepochybuje, nediskutuje ba ani nahlas nehovoří. A kdo si to dovolí je heretik, kacíř a zkrátka jeden z nich. Málokdo ví přesně kdo jsou oni, ale každý přece ví kdo jsme my. A podle svatého bolševického hesla tito pravověrní antikomunisté hlásají, kdo není s námi, jde proti nám.
Jaroslav Janota
Diktatura versus demokracie.
Dlouhá tisíciletí žilo lidstvo na této planetě v nejrůznějších státních útvarech. Společným jmenovatelem těchto států byl způsob vlády. Tedy diktatura a její nejrůznější odnože. V každém případě se vždy jednalo o nadvládu menšiny nad většinou. Změna nastala v rámci dlouhé historie lidstva až poměrně nedávno. Přesněji koncem 19. a v první polovině 20.století. Tím rozhodujícím faktorem, který rozhodl o nastolení skutečné demokracie bylo ustanovení všeobecného hlasovacího práva. Až tímto momentem lze hovořit o naprosté změně základního principu dosavadních způsobu vlády. Z nadvlády menšiny nad většinou se stává naopak vláda většiny. Samozřejmě samotná vláda většiny ještě sama o sobě nezaručuje existenci skutečně demokracie jako spravedlivé formy vlády. Dalším nezbytným předpokladem se stává existence nezávislé soudní moci a právního státu. Jen právní stát zaručuje rovnost občanů před zákonem a tedy respektování práv nejrůznějších menšin ve státě.
Jaroslav Janota
Pravicová svoboda za ostnatým drátem!
Tzv.pravicový politik pan Janeček nám předvedl svoji vizi pravicové svobody. Za Prahou nám postaví koncentrační tábory, kam za ostnatý drát, bez soudu, internuje obyvatele bez domova. Prodá jim svoji představu tzv.pravicové svobody. Každý bezdomovec se bude moci svobodně rozhodnout, zda vymění svoji svobodu pohybu za 3 tepla jídla denně a postel v lágru. Jaká bude alternativa se Janeček nezmiňuje. Možná si každý bezdomovec pohovoří se speciální přijímací komisí, kteří už ho přesvědčí o tom co je pro něj dobré. Tento postup výměny svobody za životní jistoty, mně však pořád něco připomínal. A pak mi to došlo. Komunistická diktatura v 50.letech nabídla prakticky totéž celému našemu národu. My si vezmeme vaší svobodu a za to dostanete jídlo, práci a střechu nad hlavou. Jak je vidět dobré nápady se časem vracejí. Jen mne trochu zaráží z které strany se tyto bolševické nápady vracejí. Pan Janeček je členem strany, která se považuje za pravicovou.
Jaroslav Janota
Svazák Radek John-antikomunista a disident.
Tak se nám pan Radek John svěřil se svým antikomunistickým světovým názorem. A nezapomněl se pochlubit tím, že členská základna reklamní a marketingové politické strany Věcí Veřejných, nemá mezi sebou bývalé členy KSČ. Patrně, aby bylo jasné, že se orientuje na novou generaci Českých Gaunerů. Konec konců minulost samotného Johna je více než dobře známá. Tento disident a statečný bojovník proti komunistické diktatuře pracoval jako novinář v redakci časopisu Mladý Svět. Tedy v týdeníku Ústředního Výboru Socialistického Svazu Mládeže pokrokového to předvoje Komunistické strany Československa. Člověk až zírá nad tolerancí komunistického totalitního režimu. Zatímco jiné totalitní organizace své ideové odpůrce a nepřátelé zavírají do vězení, tak naše všemocná strana si jak vidno, své odpůrce a nepřátele doslova hýčkala. Dokonce vyslala odpůrce komunismu a disidenta, velkého novináře svědomí do mezinárodního programu pro novináře, který se uskutečnil v Americe.
Jaroslav Janota
Soudružka Němcova-hlavní kádrový pracovník strany.
Když už má člověk pocit, že žije v demokracii tak se znenadání objeví reminiscence na minulý režim z nečekané strany. Vždycky jsem myslel, že na ustanovení politické strany stačí v demokratickém a právním státě zaregistrovat svou stranu na ministerstvu vnitra podle zákona o politických stranách. Ministerstvo posoudí program a stanovy strany a pokud jsou v souladu s naším právním řádem udělí straně povolení k činnosti. Strana, která splňuje všechny požadavky se stává součástí demokratického řádu země. Nedávno jsem zjistil, že aby mohla být strana považována za demokratickou tak musí ještě získat osobní povolení soudružky Němcové. Tato soudružka se nám tak nějak demokraticky zvolila do odpovědné funkce vrchního státního kádrového pracovníka. A může říct, že jsme zvolili dobře. Pokud se tato kádrovačka rozhodne, že strana podle ní není demokratická, tak prostě není odvolání. Slyšeli jste slovo modré bolševické kádrovačky. Modré státostraně díky!
Jaroslav Janota
Šílená éra pravicových experimentů.
Naší uvědomělí voliči mají patrně masochistické sklony a náturu stáda ovcí. Zvolili si pravicovou vládu sociálních inženýrů, kteří nás oblaží další várkou specifických českých sociálních experimentů. To, že si někdo libuje v roli ovce, kterou bačové z národního podniku Gauner s.r.o., statečně holí celý rok až na kůži, ještě neznamená, že ti kterým tato role evidentně nesedí, budou v koutě držet hubu a krok. Pravicoví spojenci mají ve sněmovně většinu 118 hlasů, přesto není třeba nechat jim klid na práci. Čeští voliči-lokajové si oblíbili hrát kompars v naší politické frašce a milují svou pozici laboratorních krys s kterými si moudří ultrapravicoví sociální inženýři mohou dělat co se jim zlíbí. Co na tom, že většina experimentů skončí tam kde české experimenty zhusta končí. A sice ve slepé uličce. Jsme přece národem Járy Cimrmana. Zneuznaného génia a mistra slepých uliček. Byly doby kdy člověk od pravice čekal léty prověřené konzervativní postupy.
Jaroslav Janota
Vlastenecky uvědomělý důchodce umírá včas!
Nedávno jsem objevil na internetu kopii malého kousku papíru s touto rukou psanou větou. Člověk by takovou větu považoval za dílo nějakého mladého příznivce osob důchodového věku. Možná další pokus Mádla dobře poradit dědovi a bábě. Mohlo by se jednat i o jednu z dalších facebook skupin. Snad by to mohl být pokus o černý humor. Spíše to vypadalo jako by se kdosi nudil a na kousek papíru zvěčnil pokus o myšlenku jež se mu vylíhla v hlavě. Patrně nějaký pubescentní student, kterého nudila školní hodina a jeho mysl se odpoutala od množství nesmyslných faktů k nástinu konkrétního řešení důchodové reformy. Proč ne? Někdo se zabývá kreslením kosočtverců. Někdo už je trochu dále. Jaké překvapení bylo zjistit, že autorem myšlenky uvedené v titulu je předseda pravicové strany TOP 09 sám noblesní pan kníže. Dříve zelený a dnes vyznávající fialovou barvu(zřejmě milovník Oxfordských kravat). Papírek s touto hlubokou myšlenkou podstrčil při nudné besedě s Moravcem svému sousedovi panu Filipovi.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 | další |
