Podnikání bez rizika.

Tak jsme si všichni vyslechli geniální plán české schopné(lépe řečeno všehoschopné)vlády na tzv.penzijní reformu. Po zamítnutí tvrdého návrhu na povinné odvody soukromých peněz do privátní sféry penzijních fondů, se alespoň ODS pokusila o kompromis, který by vypadal jako podstatná změna a navíc by se i trochu nažral vlk sponzorů ze soukromých penzijních fondů. Přesto že nedávná finanční a hospodářská krize ukázala, že investiční fondy a celý trh s cennými papíry je pouze virtuální hra ve které vůbec nejde o skutečné podložené hodnoty, ale obchoduje se s budoucími předpoklady a vizemi nevalné ceny. Je tedy jasné, že spoléhat se na růst finančních produktů a cenných papírů obhospodařovaných privátními fondy je důvěra v ruletu, kde stále padají ty naše šťastná čísla. Naši prostí političtí odborníci se ovšem stále snaží něco provést s těmi nešťastnými penzemi. Protože jak všeobecně známo už včera bylo pozdě.

Pravda nepříjemné bylo, když i pár českých novinářů, kteří se příliš nevyznačují nadměrnou bystrostí, přišlo na drobnou chybu ve výpočtech koaličních renomovaných tvůrců pravicové penzijní reformy. Vzhledem k tomu, že tato analýza vychází z dalšího budoucího předpokladu(jaká podobnost s vytvářením hodnoty cenných papírů)že populace obecně stárne a stárnutí bude pokračovat stabilním tempem. Lze se tedy domnívat, že s tím fakt musíme něco zásadního udělat. Málokdo z těchto odborníků si totiž všimnul nenápadné maličkosti, že už jsme s tím něco udělali. Posunutím doby odchodu do penze ze 60 na 65 let se celý problém odsunul o dalších 25-30 let do budoucnosti. Navíc pořád při předpokladu stabilní rychlosti úbytku práceschopného obyvatelstva odcházejícího do penze a nízké porodnosti mladších ročníků české populace. Řešením má být vytvoření tzv.druhého pilíře penzijního spoření a vyvedení části peněz ze státního důchodového fondu do privátních penzijních fondů, které se budou pokoušet zhodnotit tyto finanční prostředky na světových trzích.

Bez ohledu na to, že právě po zkušenostech s finanční světovou krizí, se i vyspělé země, které vsadily již dříve na tento třípilířový pokouší se nespolehlivého druhého pilíře co nejrychleji zbavit a vrátit vybrané finanční prostředky tam kde jsou skutečně v bezpečí, do státního důchodového fondu, naši progresivní pravičáci plavou proti proudu. Dokonce i v zemích, které tento třípilířový systém zavedly nedávno se vyskytují obrovské problémy, které zpochybňují významným způsobem samotné základy fungování tohoto systému. Na Slovensku musí druhý pilíř podpořit ze státního rozpočtu jinak by se celý zřítil. V Maďarsku dokonce tzv.pravicová vláda sáhla k znárodnění nedávno vytvořených penzijních fondů. Zabila tím dvě mouchy. Jednak se zbavila nestabilního prvku v penzijním systému země. A za druhé, protože tyto fondy mohly investovat pouze do maďarských státních dluhopisů, si tímto krokem vláda odepsala podstatnou část vlastního státního dluhu, který v Maďarsku nebyl nijak nízký.

Jak vidno i zarytý pravičák si s chutí vyzkouší pravý bolševický zdroj orgasmu, znárodnění. Zvláště, když to hodí i něco bokem. On už samotný princip povinného odvodu části peněz svobodného jednotlivce do soukromé kapsy jiného svobodného a podnikavého jednotlivce nemá s ideou pravicové svobody podnikání moc společného. Zvláště, když tzv.státní záruky za tyto povinně zprivatizované prostředky leží tak říkajíc poněkud na vodě. Ovšem pro podnikavce na druhé straně pomyslné barikády je tento druh podnikání splněným snem. Podnikáním bez rizika. Nemalá část peněz vyvedených z eráru skončí jako provozní náklady toho konkrétního fondu a v kapsách jeho zaměstnanců, především však z vysokého managementu. Naopak případné ztráty až do úrovně krachu způsobené tím, že manažeři neměli zkrátka při investování mnoho štěstí, jdou na účet starého dobrého státu. S jednoduchou poznámkou. Buď to uhradíte nebo to necháme krachnout a pošleme vám do ulic pár set tisíc zklamaných investorů.

Toto prosté vydírání světového finančního top managementu přivodilo obrovské díry do státních pokladen států po celém světě. Ovšem zachránilo vysokou životní úroveň a vytříbený styl onoho neschopného finančního managementu. V našem českém případě stál Klausův bankovní nikoliv socialismus, ale přímo komunismus z 90.let minulého století daňové poplatníky nejméně 400 miliard korun. Na finanční ozdravení českých bank, které fungovaly podle komunistického hesla: Každému podle jeho potřeb! Takže čeští podvodníci typu Junka, Stehlíka či Saudka si brali plnými hrstmi prostředky, které použili na nákup českých firem typu Poldi, Chemapol či Škoda Plzeň. A po nevyhnutelném krachu či výhodném prodeji těchto firem se zkrátka na splácení půjček jaksi nedostávalo vůle ani prostředků. A tak to odnesl chudák otloukánek stát a s ním my všichni. O této malé české finanční krizi se náš Velký Vašek zapomněl zmínit na své reprezentační cestě Kleptomana z Pražského hradu, po latinské Americe.

Co se samotného investování na finančních trzích týče, docházejí privátní peníze. A tak se představitelé celého sektoru upnuli na státní prostředky, které nečinně leží na státních účtech. Koupit si pár politiků několika pseudopravicových stran je tak levné. A v případě povinných odvodů aspoň 3% z odvodů na sociální pojištění to vypadalo až na 50 miliard do soukromého sektoru. A to už je pořádná injekce. Zvláště když náklady fondů na správu dosahují až 15%. To je jistých nejméně 7,5 miliardy každý rok. Taková malá domů. Ale i varianta ODS by něco malého přinesla. Pár set tisíc troubů by se chytlo. Možná až 750 tisíc. To by mohlo hodit takových 9 miliard z povinných tři procent a 6 miliard z vlastní kapsy. To je 15 miliard. Při nákladech 15% ročně to hodí 2,25 miliardy korun jako nadlepšení neschopným investorům typu finančního guru pana Madoxe. To je ten emerický investor jehož invence při investování se téměř vyrovnala intelektuální úrovni albánského ovčáka, který vynalezl pyramidální fondy. Jsme národem hazardních hráčů tak se pár gamblerů vždy najde. Leč existuje staré, dobré pravidlo. V dlouhodobé perspektivě nikdy nevyhrává hráč-investor, ale vždy majitel kasina-penzijního fondu.