Odkaz Johnyho Hrona.

John Hron se narodil v lednu 1981 ve Švédsku. Jeho otec byl emigrant z Československa a jeho matka Švédka. Johny byl normální kluk. Byl fyzicky velice zdatný. Věnoval se rychlostní kanoistice a ve svých 14 letech získal bronzovou medaili ve své věkové kategorii na mistrovství Švédska. Od svých vrstevníků se lišil svým otevřeným odporem k extremismu, násilí, rasismu a neonacismu. Jeho škola a městečko bylo terorizovano skupinou mladých skinheadů, kterým tento kluk pil svým neohroženým a nebojácným postojem krev. Jejich nenávist se zvětšovala. Vzhledem k Johnyho fyzické kondici nebylo lehké šikanovat tohoto atleta stejným způsobem jako jeho mladší a slabší spolužáky. Přesto se o to tito novodobí náckové pokoušeli jinými způsoby. Johny se s tím nikdy nikomu nesvěřil ani svým rodičům. Natož, aby si snad stěžoval. Nesl svůj úděl statečně a bez reptání. Na jeho názorech a přesvědčení se nic nezměnilo. Až nenávist nacistů dostoupila svého vrcholu. Bylo to právě před 15 lety.

17.srpna 1995 stanoval přes víkend Johny se svým spolužákem u nedalekého jezera. Čtyři mladiství skinheadi se rozhodli pro svůj odporný čin. Notně posílení alkoholem se vydali v noci k jezeru. Zákeřné zezadu napadli Johnyho. Po úderu lahví zezadu do hlavy Johny ztratil vědomí. Všichni čtyři Náckové si ho poté podávali. Mučili jej, kopali do něj svými vysokými botami. Po dvouhodinovém řádění vyvrcholilo násilí těchto lidských bestií tím, že zmláceného mladíka polili benzínem a zapálili. Poté jeho hořící tělo hodili do jezera. Ve studené vodě se však Johny probral a z posledních sil doplaval na břeh ostrova uprostřed jezera. Když to mladí skinheadi viděli jejich zuřivost dostoupila vrcholu. Tentokráte se zaměřili na Johnyho kamaráda a spolužáka. Začali jej týrat. Kamarád volal o pomoc. Johny byl těžce zraněn, popálen a relativně v bezpečí. Přesto nezůstal nečinně sedět, ale vydal svému kamarádovi na pomoc. Bojoval statečně. Přesto podlehl přesile. Všichni čtyři náckové kopali zuřivě do jeho těla několik dalších hodin dokud nezemřel.

Díky Johnyho návratu se jeho kamarádovi podařilo uniknout, utéct a zachránit si život. Při kopání do těla Johna Hrona se skinheadi soustředili hlavně na hlavu a obličej. Znetvořili jeho tělo takovým způsobem, že ani jeho vlastní rodiče nebyli schopni svého syna později identifikovat. Viníci byli zatčeni a postavení před soud. Všichni byli nezletilí a za vraždu dostali tresty ve výši 6 let odnětí svobody. Po absolvování poloviny trestu byli propuštění na svobodu. Za pouhé tři roky! Johnyho rodiče smrt jejich jediného syna úplně zdrtila. Dokonce se na čas rozešli. Po směšném rozsudku nad jeho bestiálními vrahy se rodiče rozhodli vytvořit nadaci Johnyho Hrona. Od té doby již téměř 15 let objíždí švédské vesnice a městečka a varují obyvatelé před lhostejností k extremismu a neonacismu. Pořádají přednášky v kostelích i školách. Odkaz Johnyho Hrona tak žije dál i 15 let po jeho násilné a mučednícké smrti.

Nenávist k jeho osobě, však vede až za hrob. Jeho zbabělí vrazi jsou sice na svobodě, užívají si svobody, založili rodiny a výchovávají další generaci neonacistů. Přesto se stal hrob Johnyho Hrona cílem útoku švédských skinheadů. 6 let po jeho smrti v roce 2001 neznámí pachatelé znesvětili jeho hrob a s pomocí těžké techniky svrhli půl tuny těžký náhrobek u jeho hrobu v rodném městečku. Příběh Johnyho Hrona je varováním všem svobodným lidem, že jejich samozřejmá svoboda není nic jiného než velmi křehká hodnota. A že je svoboda velmi vzácná komodita a neměli bychom se jí dobrovolně vzdávat či jí dokonce vyměňovat za jiné tzv.podstatné hodnoty. Odkazem je také to, že nesmíme tolerovat nenávist, která produkuje bezuzdné násilí na bezbraných členech naší společnosti. Násilí na dětech, které nenesou žádnou vinu. Dnes jsou útočnící jejichž oběti byla malá Natálka z Vítkova snad jen parta mladíků, která se nechala svést na špatnou cestu.

Dnes jsou možná tzv. Skinheadi pro někoho sympatičtí bojovníci proti tzv.nepřizpůsobivým skupinám obyvatel. Ale pokud bude většina společnosti jen mlčet k násilí a odporným excesům party holohlavců, potom se bude množství těch nepřizpůsobivých stále zvyšovat. A nakonec bude nepřizpůsobivým každý, kdo má jen jiný názor, než je schválený názor neonacistů. Každý z nás se tak může jednou ocitnout v kůži Johnyho Hrona. V kůži člověka, který byl zákeřné zavražděn jen proto, že nesklonil hlavu a odmítl tolerovat zbytečné a primitivní násilí ve svém okolí. Vzdát se dobrovolně své svobody je to nejponižující co může svobodný člověk udělal. Je lépe zemřít jako svobodný člověk než žít desetiletí jako bezprávný otrok. Život se prostě nedá plnohodnotně vyměnit za pouhou existenci či přežívání. Svědomí se nedá podvést tak snadno. A nepřebijí jej ani výmluvy ani alkohol. Je to základní karmický princip. Cokoliv špatného v životě udělám to se mi dříve nebo později vrátí i s úroky. A když ne v tomto životě tak v tom příštím.

Chtěl jsem jen vzpomenout na krátký obyčejný a předčasně zbytečně zmařený život mladého člověka. Člověka, který ve svém mladém věku svými morálními a mravními postoji a svým postojem k lidské svobodě, ukazuje dodnes cestu všem, kterým vadí lhostejnost a bezcitnost některých našich spoluobčanů. V úterý 17.srpna to bude rovných patnáct let od smrti mladíka s tváří a postavou boha celého severu. Od smrti statečného a udatného mladého muže. Dnes by žil svůj obyčejný a normální život. Založil by si rodinu a vychovával své vlastní dětí. Někdo se rozhodl, že si Johny toto obyčejné lidské štěstí nezaslouží a předčasně ukončil jeho život. Udělal to obzvláště zavrženíhodným a odporným způsobem. Na každého čeká jeho skutečná vyšší spravedlnost. Pokud je lidmi stvořená bohyně spravedlnosti slepá tak věřím, že ta opravdu nejvyšší spravedlnost má oči i uši na svém místě. Spravedlivý člověk byl zavražděn. A každou takovou smrtí umírá kousek víry v lepší svět. A zároveň ožívá touha po tomto lepším světě!