Michal Slavíček
- Počet článků 132
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 962x
Michal Slavíček
Svéráz národní autoškoly,
aneb propadák „Need For Speed Cz“. Něco takového mi přišlo na mysl nad mohutně propagovaným pořadem „Autoškola národa“. Naivně jsem se totiž domníval, že pořad má přispět k vyšší bezpečnosti silničního provozu. To, co bylo nakonec prezentováno, byl jakýsi podivný hybrid testu znalostí pravidel spojený s jakoby „praktickým testem jízdy“ na velmi nepovedeném grafickém simulátoru.
Michal Slavíček
Rostou!
Houby. Tedy houby konečně rostou, ne že roste houby. Dokonce rostou jako houby po dešti. Jinak, když houby roste, tak je to s houbařskou vycházkou jaksi na houby. Taky na ně rádi chodíte? Vlastně je to tak trochu český a ruský národní sport. Proč tomu tak je, to nevím, možná proto, že jsou zadarmo. Na druhou stranu, i když nerostou, můžete v lese najít něco jiného. Třeba zlaté kapradí, divoženku nebo vzácný granát. Co na tom, že se z divoženky vyklube sousedovic Marjánka, co ujela po mechu rovnou do potůčku a z granátu se vyklube ten dělostřelecký. Zejména v okolí Ralska. To už nemá na slastný pocit při nálezu vliv.
Michal Slavíček
Pamatujete?
A mámo, co to vlastně byla bída? A copak to šlo orat bez traktoru? To ať mi nikdo nepovídá. A pak vykládal nám o Únoru....
Michal Slavíček
Humanismus, zlodějna, víra.
Varování autora čtenářům – je to dlouhé a žádnou srandu nečekejte. Rádi o sobě říkáme, že jsme lidé moderní a bez předsudků. Starozákonné oko za oko a zub za zub je za námi. Teď nastavme druhou tvář. Ovšem tím měl na mysli dávný žalmista neodporovat zlu zlem ještě větším, nikoliv netrestat lumpárny. Teologové prominou, ale Bibli beru jako morální kodex své doby, přičemž mnohé z něj platí do dneška. A že se i názorový vývoj biblické společnosti měnil, to dobře zobrazuje přechod o Starého Zákona k Novému. Značně nerudný a žárlivý starozákonní Bůh se stává milujícím otcem. Už nevyžaduje lidské oběti (viz kausa Abraham), jen úctu, víru a dodržování svých zákonů.
Michal Slavíček
Výměna bubáků.
Je pro ní ten pravý a nejvyšší čas. Z obrazovek i monitorů na nás bafají (či blafají) hejkalové, kolem poskakují jezinky, ale s námi to nehne. A duchové díky digitalizaci TV prakticky zmizeli. Čeho se budeme za zimních večerů či sychravých podzimních nocí bát? Ani ta meluzína v komíně nezakvílí díky dálkovému topení a absenci výše uvedených kouřovodů.
Michal Slavíček
Když je vody moc,
tak je jí příliš. Lidičkové, voda je prevít i když je jenom v botách. Ale když zdivočí, pak Pán Bůh s námi a zlý pryč. Co mne ale při všem zlém potěšilo je fakt, že stále ještě existuje lidská solidarita. Dobrovolníci pomáhají uklízet, přiváží zdarma pitnou vodu i technické pomůcky, podnikatelé nabízí techniku.
Michal Slavíček
Ševče, máš zaplacený daně?
I na příští rok? Nemusí téci, stačí když kape. Kapka po kapce i skálu proráží. Tak tyhle moudrosti mne napadly, když jsem četl návrh pana Nečase na vytvoření fondu „rezervy povodňové solidarity“.
Michal Slavíček
Být či nebýt Čechem
aneb variace na háklivé téma. Vlastně téma pitomé, umělé, ba skoro neexistující. Von se tak totiž jeden narodí a předesílám, že si nepletu státní příslušnost s národností ani občanstvím. Prostě to v tom klepátku v prsou to buď je nebo není a nic s tím neuděláš. Čorti znájut. Z hlediska občanského, resp.státní příslušnosti je to snadné. A navíc vzniknou krásné slovní patvary. Třeba občan německého, polského, rómského původu. K jaké národnosti se přihlásím, k té se přihlásím. To je moje právo. Mohu se přihlásit třeba k Zulukafrům. Vlastně nemohu. Jde o zcela neslučitelné etnické skupiny. Kafři nejsou Zulu a naopak (viz příslušná etnická literatura).
Michal Slavíček
To je tedy Věc.
Vopičák Křivej Zub byl sice alfa samec tlupy, ale na její chod měl minimální vliv. Tedy krom rozmnožování. Celou bandu dirigovala Stará kůže, nejzkušenější samice. Ta určovala, kam se dneska půjde, kdy je čas na krmení, kdy na péči o srst, kdy na odpočinek a kde se dnes postaví hnízda na spaní. Tak tomu bylo podle tradic vopičího rodu a všem to celkem vyhovovalo.
Michal Slavíček
Jak jsem si neuvařil.
Tak jsem si vám tůhle usmyslel, že bych si mohl dát něco dobrého do zobáku, prostě něco epes-rápes. Jako od nedávné doby invalidní důchodce jsem si chtěl vyhodit z kopejtka. Jsem tu přece na chajdě na zahrádce od jara do zimy, s výjimkou dovolené a víkendů, kdy je tu se mnou i žena, s čubou sám. Mezitím moje žena pilně pracuje, jak se na squaw sluší, to že abysme měli jako vyrovnanej rodinej rozpočet a nenaběhlo třeba komando z ČEZu .
Michal Slavíček
Jsem xenofóbní rasista?
Každému co jeho jest, co je císařovo císaři a co božího, Bohu. Chce-li se menšina nazývat třeba Piškuntálci, dopřejme jí toho názvu. Pravda, zvyk je železná košile a pokud se po léta o nich hovořilo jako o Běžcích, dlouho nám to poleze do huby. Stejně tak Cikán nebo Róm, Róm nebo Cikán. Dva názvy, dvě slova, dva pojmy bez pejorativního významu. Slova, která popisují jedince jako příslušníka jistého etnika. A jestliže chce etnikum změnit svůj název, k tomu má plné právo. Na tom se snad všichni shodneme.
Michal Slavíček
Bylo – nebylo, aneb díl hospodský a poslední.
Vím, že si snížím karmu, něco čtenářů otrávím, ale sliby se musí plnit, tak vem to nešť. Tedy vás trochu protáhnu starými hornolibockými hospodami. Alespoň tak, jak si je pamatuji já. Zvídavým nabízím pro začátek odkaz http://sites.google.com/site/libockeusedlosti/hospody.
Michal Slavíček
Bylo – nebylo, díl druhý.
Slíbil jsem Vám, laskaví čtenáři-senioři a vrstevníci, ještě nějaké povídání a protože slovo se má dodržet, tímto tak činím. Jelikož to nejlepší se má nechat nakonec, proberu dnes slíbená ostatní témata a hospody si nechám na vzpomínání poslední.
Michal Slavíček
Bylo – nebylo? Aneb pohádka pro seniory.
Předem upozorňuji, že článek je opravdu jen pro dědky a báby, ať už přemluvené, čili nic. Trocha nostalgie bez pláče, takové té jen tak. Svět vzpomínek. Na to co bylo a není a taky už nebude. Bez úvah o tom, zda je to dobře či špatně. A jak už to u vzpomínek bývá, bude to povídání značně nesourodé. A proč najednou vzpomínám? Inspirací mi byly některé „důležité“ zprávy i blogové články. A možná primárním impulzem byla diskuse s nimi spojená. Nebo to, že je vedro a nechce se mi myslet. Zapomněl jsem si totiž koupit solární čepici s ventilátorem. Že mi nevěříte? Fakt se takové blbiny prodávají a to za pouhých 98 Kč. Zato věci praktické, jako stěrač na brejle, ty nemohu sehnat. Prostě vím já?
Michal Slavíček
Islám dle paní Diartové.
Pokud si projdu její blog http://diartova.blog.idnes.cz/rss/, zřejmě bych měl nabýt dojmu, že Islám je to nejmírumilovnější náboženství, ne-li přímo tolerance a humánnost sama. Pak ovšem nechápu, odkud se bere jeho denní praxe.
Michal Slavíček
Jsme jediná „inteligence“ ve vesmíru?
Možná ano. Tedy svého druhu, v tomto okamžiku a ve vesmíru našimi prostředky dosažitelném. Tuším, že v Jodrell Bank se kdysi pokusili sestavit rovnici o možné četnosti mimozemských civilizací. Bohužel tato jednoduchá matematická formule měla příliš mnoho neznámých a změna jakékoliv z nich mohla vést buď k nekonečnu, ale také k nule. Byla tedy spíše jakýmsi cvičením intelektu o co nejvtipnější, nejskeptičtější či nejoptimističtější výklad této rovnice.
Michal Slavíček
Jsem potenciální vrah, ba přímo zrůda.
Varování případným čtenářům – je to dlouhé, vůbec ne senzační a zábavné a s nadpisem to vlastně nemá skoro co dělat! Ale nějak tak mi to vychází, podívám-li se na článek: http://zpravy.idnes.cz/komentar-cesky-ridic-vrazdici-monstrum-fcs-/krimi.asp?c=A100708_104217_krimi_jba. Mám totiž také řidičák. A jezdím od roku 1969, zaplať Bůh, zatím bez nehody. Jako amatér a těch km mám za hrbem hodně přes 200 000. Takže již něco na silnicích pamatuji a tak snad mohu trochu porovnávat. Co je pro mne největší změnou? Dříve jsem jezdil rád a s potěšením, bohužel, poslední léta jen z nutné potřeby. Nechci nijak napadat autorku článku, ale pro tak kategorický nadpis by měla mít daleko podstatnější argumenty, krom citového výlevu, co vše zažila během (nejspíš hypotetických) tří hodin jízdy od svých kolegů, sama jsa bez viny.
Michal Slavíček
Kampak s robátkem, rodiči plač!
Alespoň ty, který nevyznáváš pouze materiální hodnoty a chceš dát dětem něco více. Třeba jistý prostor k jejich seberealizaci mezi jejich dětskými vrstevníky. Skaut byla, a zatím dosud je, skvělá organizace. Oni totiž ti jejich vedoucí to nedělají „za prachy“, zato s radostí a pochopením pro ty mrňavce. Pitomá mravenčí práce „zadačo“, jedinou odměnou je spokojenost oněch skautíků s vlastní družinou, oddílem etc. Nechci tvrdit, že z robátek prošlých skautem budou samí „Mirkové Dušínové“, ale vliv skautingu je v pozdějších letech velice zřetelný.
Michal Slavíček
Věda, mýty, víra, neznalost a strach?
Před několika málo dny proběhl blogem článek http://polach.blog.idnes.cz/c/142424/Myty-a-fakta-o-vzniku-vesmiru.html . Článek dobře míněný, jen se obávám, že autor si ukousl příliš veliké sousto pro blogový článek. To je náplní řady monografií. Poznatky a závěry současné kosmologie, fyziky i ostatních vědních oborů jsou fascinující, leč mohou působit těžké bolení hlavy až nevolnost. Ale nechme původní článek článkem. Co je pro mne daleko zajímavější, to jsou hlasy z diskuse. Pokusím se je trochu rozebrat a okomentovat.
Michal Slavíček
Je ženská člověk?
Hned úvodem přiznávám, že toto povídání je mou interní reakcí k diskusi a k článku: http://zpravy.idnes.cz/politiku-prebiraji-zeny-maji-ji-ocistit-od-sprostaren-treba-i-pokutami-133-/domaci.asp?c=A100623_1406494_domaci_hv. Článku s neskutečně špatným a zavádějícím názvem. Už jen ten název, jak je z diskuse vidno, rozdráždil řadu infantilních samců druhu Homo sapiens sapiens k nepříčetnosti. Takže pro autora článku pana Jakuba Pokorného – nad názvem je třeba také přemýšlet! Tím spíše, když vlastní obsah je o něčem zcela jiném, o zastoupení žen ve sněmovně. Chabé spojení s názvem článku lze snad vysledovat v, cituji: „Vedení stran rodící se trojkoalice se podle zdroje MF DNES rozhodla, že budou mnohem důsledněji potírat nevhodné chování poslanců. Za urážky může padnout i pokuta do výše měsíčního platu poslance. Za rušení může být poslanec, když se na tom většina shodne, vykázán ze sálu. To je už hodně velká ostuda.“
Michal Slavíček
Svoboda, děti, móda a co s tím?
Nějak jsem přátelé na rozpacích. Představte si, děti už mám dospělé, nefetují, neopíjejí se a narozdíl od tatíka nehulí jak fabrika, resp. nehulí vůbec. Považte, oni po ukončených studiích dokonce pracují. Zřejmě jsem jako rodič udělal někde chybu. O co všechno jsem je připravil. Teď mám hrůzu z toho, že nebudou In, budou mít špatnej lúk, mizernou imič a všechno mi to jednou vyčtou. Evidentně jsem je připravil o nesmyslný diktát módy a reklam, diktát slaboduchých televizních seriálů. Zato jsme toho spoustu pročundrovali. Jen tak z radosti, a že aby robátka taky něco viděla. Třeba hrad Šterberg nebo orosenou pavučinu. Obojí je hrozná krása, tak mi to snad z konečného účtu odečtou.
Michal Slavíček
Papáte rádi nebo radši Eurostravu?
Hned úvodem přiznávám, že mám rád něco dobrého do zobáku i na splávek. A nemusí to být zrovna koňská vejce, slavičí jazýčky nebo kaviár. Pro začátek by mi stačila dobrá, křupavá houska, sypaná hrubou solí a kmínem nebo mákem. Ne taková ta vatovitá věc z malých pekáren nebo ta gumová z těch velkých, prodávaná v hypersuperultrakšeftech.A k ní hrnek mléka, toho od krávy, poctivého. Toho od české stračeny a žádné fialové zrůdy. Hrnek mléka, nikoliv z krabice ani plastu x-krát zfalšované podivné kapaliny, prodávané pod jeho jménem. To by bylo pošušňání.
Michal Slavíček
Omluva
Omlouvám se tímto P.T. čtenářům za chyby napáchané v článku http://michaelslavicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=141978&bk=45706 a veřejně se kaji kaj, kaj, kaj. Asi jsem se příliš mazlil s textem, tu dvě či tři slůvka přidal, onde zas odebral. Že se tím místy pozměnil i smysl a tedy i pravopis, to mi již jaksi uniklo. Leč to mne neomlouvá. I sypu si hlavu popelem a trhám roucho své. Chtěl jsem se omluvit v diskusi, bohužel mi systém nepovolí další příspěvek, tak tak činím touto cestou. Co říci závěrem? Vnější úprava: méně úhledná, pravopis: 5. Ještě jednou se omlouvám a přeji čtenářům hezký den. M. Slavíček
Michal Slavíček
Čeština hravá a smavá aneb pohrajte si v každém věku.
Začnu starou hříčkou: Pták si postavil bydlo na bidle. Pak zafoukal vítr a obě b?dla spadla. Jaké tam má být I? Kdysi se mi to pokoušela češtinářka vysvětlit strašně složitou konstrukcí o větné stavbě a její logice, mluvila něco o jablkách a hruškách, ale jaké tam má být í, to mi stejně neřekla. Akorát je mi jasný, že s tím logicky jablka ani hrušky nemaj co dělat. Přemýšlivější z vás nebo vyslovení srandisté to mohou rozvíjet dále. Pták si na bidle postavil bydlo a na něm bidlo. Třeba na TV anténu. Pak zafoukal vítr, nejprve spadlo bidlo s bydla, poté bydlo s bidla a nakonec spadlo samo bidlo. Dle nového pravopisu bych měl psát místo s z, ale na druhou stranu mohu psát s, pokud chci zdůraznit primární pohyb. Zkrátka není nad jasná a jednoznačná pravidla.
Michal Slavíček
Bože velebnosti, když ono to nějak nejde.
Osobní polemika ke článku http://neuman.blog.idnes.cz/c/141603/Boze-velebnosti-oni-chteji-hlasovat-v-referendu.html. Zastupitelská demokracie je institut starý tisíciletí a dodnes funkční. Prostě nic lepšího, co se demokratických modelů vlády týče, dosud vymyšleno nebylo a domnívám se, že ještě dlouho nebude. Tedy alespoň do doby, dokud nebudeme mít onen slavný CML (centrální mozek lidstva), na který bude ten jeden každý individuální mozek napojen.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
