Možná ano. Tedy svého druhu, v tomto okamžiku a ve vesmíru našimi prostředky dosažitelném. Tuším, že v Jodrell Bank se kdysi pokusili sestavit rovnici o možné četnosti mimozemských civilizací. Bohužel tato jednoduchá matematická formule měla příliš mnoho neznámých a změna jakékoliv z nich mohla vést buď k nekonečnu, ale také k nule. Byla tedy spíše jakýmsi cvičením intelektu o co nejvtipnější, nejskeptičtější či nejoptimističtější výklad této rovnice.
Ale intelektuální cvičení je pro duševní rozvoj zdravé a tak si pojďme zacvičit. Začněme u vlastního druhu Homo sapiens bez úvah o jeho vzniku. (Ale stejně by mne zajímalo, kdy ta první vopice přišla na to, že už není vopice, ale člověk. Srandičky, na to nás užije.) Tak dost a jdeme intelektuálně cvičit. Snad největší zlom v historii našeho druhu sehrál fenomén ovládnutí ohně. A od té doby bylo jasno, že se lidská civilizace bude rozvíjet technologickým směrem. Strašně dlouho to šlo ztuha až do dalšího, a již zcela intelektuálního zlomového objevu, kterým bylo písmo. Najednou bylo možno uchovávat a dalším generacím zprostředkovat poznání předků bez zkreslení a vlivu JPP (jedna paní povídala že…). Pak to šlo, s různými historickými výjimkami, o něco rychleji. Až jme dospěli k průmyslové revoluci a technologický vývoj nabyl na rychlosti. Takže jsme momentálně ve svém vývoji tam, kde jsme. Za námi stojí moderní technologie a nás ovládají nové názory. Na Měsíci již člověk byl a na Marsu jezdí lidmi vyrobené automaty. Tak přeci, krucisakra a himlhergot, na těch miliardách cizích světů jen v rámci naší galaxie musí přece někde být inteligentní život. Běží program SETI a pořád nic. E.T. se na rozdíl od vysoce humánního a milého Spielbergova filmu jaksi nekonají.
Proč mlčí, dělají nám to naschvál? Dovolím si nabídnout, pro domácí cvičení intelektu, několik variant:
- Existence moderní civilizace s jejími technologickými vymoženostmi je nesmírně krátká a velice křehká. Má obrovské prostředky ničení, ale málo adekvátních prostředků ke tvorbě nových kvalit. V řádu několika minut je schopna vyhubit sama sebe a kdo ví, zda to nakonec neudělá? A že to třeba není obecný princip všech technologických civilizací? Pak se samozřejmě musíme s hypotetickými kosmickými protějšky minout v čase.
- Dejme tomu, že vytvoříme stabilní technologickou společnost, jenže jaksi začnou docházet suroviny. Vlastně už docházejí a to bez té stability. Tedy je začneme hledat mimo vlastní planetu. Ale týž osud budou mít ostatní inteligence tohoto typu civilizace a rozhodně nebudou mít chuť nám sdělovat polohu svých zdrojů, natož se o ně dělit.
- Jsme jako živočišný druh příliš nevyrovnaní a agresivní a prostě s námi nechtějí nic mít.
- Sem si dosaďte váš vlastní důvod
A teď z druhé stránky – máme vůbec o kontakt stát? A opět můžeme procvičit malé šedé buňky jako pan Herkule Poirot:
- Pokud hypotetičtí zástupci jiných civilizací budou technologicky o dva až tři řády vyspělejší, dopadneme jako domorodci při „setkání“ s naší kulturou. Nemám na mysli agresi a obsazení té naší kuličky, ale obrovský civilizační šok.
- Pokud by byli na naší úrovni, tak se k nám nedostanou stejně jako my k nim a celý efekt by byl v poznání, že kdesi v prostoru existuje jiná inteligence na úrovni té naší. A velmi se obávám, že po počátečním nadšení nad tímto objem by následovala těžká frustrace většiny populace, že se se „strýčky“ nesetkáme a ani s nimi jaksi nemůžeme vést dialog. Čekat na odpověď v řádu let, či spíše o několik řádů déle, to se přeci omrzí.
- A i tento názor se objevuje a dokonce ve vědeckých kruzích – jak nás najdou, tak nás prostě sežerou k obědu.
- Zde máte opět prostor pro svoji fantazii
Tak jsme si hezky intelektuálně zacvičili v rámci svého druhu a teď to zkusme jinak. Představte si planetu bez souše, jejíž celý povrch tvoří oceán. Oceán plný života a v něm žije inteligentní druh. Nazvěme je třeba Trítóni. Jsou chytřejší než vopice, vyvinuli skvělý subsonický jazyk. Mají nádherné balady, svoji zpívanou hudbu, ságy i logický výklad svého světa. Mají jim postačující matematiku a skvělou geografii svého světa, předávanou již geneticky. Znají právo i bezpráví, lásku i nenávist. Ale nemají jedno. Nemají technologii. V kladném i záporném smyslu. Pokud se perou, tak jeden proti jednomu, chřtán proti chřtánu. Sonický úder proti sonickému úderu. Tak nějak jako dříve sedláci. Ale jinak si žijí šťastně a spokojeně. Nehromadí majetek už proto, že v jejich světě nic takového neexistuje. Prostě se denně pěkně napapají a nechám na vašem rozhodnutí čím. Zda jsou z našeho hlediska býložravci či predátoři. A pak si jen tak plavou a baví se svými záležitostmi. Povedla se vám ta představa? Není to až tak obtížné. Obtížné, či spíše nemožné je představit si komunikaci mezi naším druhem a Trítóny. Komunikaci mezi dvěma inteligentními druhy, jejichž vnímání světa a celá kultura jsou naprosto odlišné.
A co si nemohu závěrem odpustit, je opět otázka:
Jak dlouho by asi přežili Trítoni v zemských oceánech lidskou agresivitu?
