Bože velebnosti, když ono to nějak nejde.

Osobní polemika ke článku  http://neuman.blog.idnes.cz/c/141603/Boze-velebnosti-oni-chteji-hlasovat-v-referendu.html. Zastupitelská demokracie je institut starý tisíciletí a dodnes funkční. Prostě nic lepšího, co se demokratických modelů vlády týče, dosud vymyšleno nebylo a domnívám se, že ještě dlouho nebude. Tedy alespoň do doby, dokud nebudeme mít onen slavný CML (centrální mozek lidstva), na který bude ten jeden každý individuální mozek napojen.

Už lidé doby kamenné měli nějakého strejdu, který řešil, zda se zítra půjde na mamuty, na soby nebo je den volna. Klackem (tehdejší zavedený volební model) se mezi sebou domluvili, kdo ten strejda bude, ale pak jeho rozhodnutí respektovali. A pokud ten strejda rozhodoval blbě, tak ho zase klackem zbavili funkce a našli strejdu jiného. A nějak tak to funguje do dneška. A dokonce nejen u lidí, ale i stádních zvířat.

Institut referenda je hezká věc, jenže: v referendu se odpovídá na předem pečlivě formulovanou otázku základního významu a to pouze dvěma slovy: Ano – Ne (to už je také někde psáno: „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne“ Kde asi?). Je tedy zřejmé, že se jedná o jeden z demokratických nástrojů pro řešení předem přesně definovaného problému v delším časovém horizontu. A jako každý jednoúčelový nástroj má přesně definované podmínky použití. Je tedy evidentní, že jej nelze použít pro řešení problémů, kde je nutno dosáhnout jistého kompromisu resp. konsenzu a navíc rychle. Jinými slovy, přímou demokracií nelze spravovat ani 50ti člennou základní organizaci zahrádkářů, natož stát. Jak by vůbec bylo možné uzavřít jakoukoliv dohodu nebo vytvořit zákon s někým, kdo vám předem říká: Ano, dnes to platí, ale zítra může být vše jinak?

Autor původního článku pochybuje, zda se kritici vůbec podívali na web VV. Osobně jsem tak učinil a přivedlo mne to ještě větších rozpaků. Stanovy mají zdánlivě přísné, leč pak se jich sami jaksi nedrží. Schválně se zkuste stát „registrovaným véčkařem“ a uvidíte, co mám na mysli.

A to vůbec nemluvím o věcech technických a právních. Z vlastní zkušenosti jistě víte, jak se před elektronickými agresory chrání banky i úřady, o vojácích nemluvě. Přesto jsou jejich sítě pravidelně terčem úspěšných hackerských útoků. A je tady ještě jeden velký problém, o kterém se nemluví vůbec. Ve volbách či referendu má můj hlas stejnou váhu jako hlas kohokoliv jiného. Jenže u mnoha dalších otázek tomu tak není a s tím je spojena moje obvyklá otázka na konec:

Myslíte si, že je moudré, aby o věcech odborných, navíc bez jakýchkoliv faktických podkladů, rozhodovali laici?