Věda, mýty, víra, neznalost a strach?

Před několika málo dny proběhl blogem článek  http://polach.blog.idnes.cz/c/142424/Myty-a-fakta-o-vzniku-vesmiru.html . Článek dobře míněný, jen se obávám, že autor si ukousl příliš veliké sousto pro blogový článek. To je náplní řady monografií. Poznatky a závěry současné kosmologie, fyziky i ostatních vědních oborů jsou fascinující, leč mohou působit těžké bolení hlavy až nevolnost. Ale nechme původní článek článkem. Co je pro mne daleko zajímavější, to jsou hlasy z diskuse. Pokusím se je trochu rozebrat a okomentovat.

Záměrně pomíjím faktické poznámky jak k formě, tak přesnosti uváděných informací i reakce víceméně souhlasné.Daleko zajímavější jsou ohlasy negativní. V podstatě se oponenti dají zjednodušeně rozdělit do těchto skupin:

1. totální neználci, kteří neví, která bije, ale odmítají vše, čemu nerozumí a co přesahuje jejich duševní obzor a navíc nepochází z jejich hlavinky.
2. odmítači nových poznatků, ať z jakýchkoliv důvodů
3. nekritičtí zahleděnci do starých časů

Skupina 1 je nezajímavá a proto se jí dále nebudu zabývat, věnovat se chci pouze skupinám 2 a 3, které se často prolínají. Proto také nebudu následující zamyšlení dělit do bodů nebo bádat nad tím, zda byla dříve slepice nebo vejce.

Tak Slavíčku, do toho. Vím, že rozzuřím řadu lidí včetně svého tchána, ale pokusím se hned na začátku zbourat jeden mýtus. A to ten, že filozofie je královnou věd. Já vím, že již staří Etruskové, Řekové a Římané….  Jenže dnešní svět je poněkud jinde a ona ta filozofie už nestačila ani ve středověku a řada  „nauk“ se vydělovala již tenkrát. Matematik vám bude tvrdit, že královnou věd je matematika, fyzik totéž o fyzice a ti ostatní vědátoři vám o své vědecké disciplíně řeknou, že oni to o té „své“ netvrdí, oni to vědí. Řešení je jednoduché jako počty v 1. třídě – žádné poznání není nadřazené jinému, ale naopak, ve své spolupráci s ostatními přináší nové poznatky. Ale buďme tolerantní a popřejme filozofům jejich vizi. Vím, že si právě protiřečím, ale oni ti vyznavači jiných věd jsou těmito natolik zaujatí, že je otázka „Královny věd“ vůbec nebere. Tuto potřebu, jak se zdá, mají právě jen a pouze filozofové.

Tak a dám se do bourání dalšího mýtu – věda si nic nevymýšlí, jak si většinou laici představují. Věda se snaží o co nejpřesnější popis (a výklad) světa, ve kterém žijeme a to nástroji, které má právě k dispozici. Ať už je to Sextant Muralis Tycha de Brahe, nebo Hubbleův teleskop na orbitě.

Tímto opouštím mýty a dle nadpisu se dostávám k otázkám víry, či spíše ortodoxním vyznavačům víry. Jelikož nejsem teologem či žrecem jakéhokoliv náboženství, necítím se být oprávněn k tomu, tuto stránku věci zkoumat hlouběji. Jen mne zarážejí útoky těchto tzv. poctivě věřících, kteří se ohánějí Bohem častěji než kráva ocasem, vůči všem novým poznatkům, ač se jejich oficiální náboženství těchto poznatků nezříká. Vždyť věda jim jejich víru nebere a čas hořících hranic je snad za námi. Tedy doufám alespoň v rámci       Ev(u)ropy. Konec konců, řada uznávaných vědců byla a je z řad církve. A co se mne neznaboha týče, vnímám Bibli jako morální kodex, nikoliv jako fyzikální popis vzniku a vývoje vesmíru. Genesis beru jako legendu stejně jako jiné náboženské výklady vzniku světa. Morální rozměr náboženství je o něčem jiném a věda nikomu nebrání v jeho víře. Obecně potlačování víry souvisí s vládnoucí politikou a nikoliv vědou. A je zajímavé že, krom komunizmu, každý jiný režim povoloval alespoň jeden typ náboženského vyznání. Pokud jsem se výše uvedenými řádky věřících dotkl, pak se omlouvám. Nebylo to mým záměrem. Záměrem bylo poukázat na chování jisté skupiny, kterou bych z neznalosti lepšího výrazu nazval „svíčkovými bábami“.

No a jsem u poslední části povídání – neznalost a strach. Zdánlivě snadné téma, protože dnes se na bubáky nevěří. Omyl! My jich máme daleko více, než naši předkové. Ti měli zkušenostmi ověřenou a svědecky potvrzenou  množinu hejkalů, divoženek, čarodějnic, ohnivých tentononc atd. a na všechny měli recept. A co se valí všechno na nás? Ozónová díra, černá díra, urychlovače katastrof CERN, záření všeho druhu, pokles či naopak vzestup sluneční aktivity, globální oteplování spojené se snížením teplot. No, možná jsem trochu nadsadil, jenže teplotu měříme tak asi max. 250 let, ale ta kulička pod našima nohama jich pamatuje 4,5 mld. Geologicky nedávno bylo v místě, kde datluji tento článek, moře a já bych měl být tak asi mlok Andrias scheuzeri (díky Mistře Čapku).

Ale konec legrácek, ona neznalost a následný strach má zdánlivě ve své podstatě jen dvě řešení – útok nebo útěk. Je tu ale ještě řešení třetí, výsadní pro náš živočišný druh: pokud možno nezávisle posoudit novou situaci, poznatek či jev a posléze hledat nové vysvětlení, řešení, nebo alespoň analogii s již zažitou situací. Teď naštvu fyziky (i s počtářema)  a jejich složitými modely - dokážete si představit, Vážení čtenáři, čtyřrozměrný prostor? Ne? Tak si z toho nic nedělejte, já taky ne. Ale přesto ho všichni denně používáme. Nevěříte? Miláčku, ve 3 u hodin. Čímž se rozumí, že se sejdete na místě definovaném třemi prostorovými souřadnicemi a čtvrtým rozměrem je čas. Já vím, že to trochu kulhá, ale časoprostor sem tahat nechci. Natož ty fyziky s matematiky. Oni jsou totiž natolik zrůdní, že těch rozměrů vymodelují tuším devět, ale my je nemůžeme poznat, protože jsou srolovaný do sebe (teda ty rozměry). To už je na bednu, ne? Nebo že něco může vzniknout z ničeho? Absurdní, že? A přitom se s tímto fenoménem setkáváte denně. Přemýšlíte nad nějakým problémem a ejhle, ťuk, nová myšlenka je na světě.Někdy prkotina, jindy fenomenální vynález, ale to nic nemění na podstatě věci. Vím, že je to velice chabá analogie, ale pro mne celkem uspokojivá.

Co je uspokojivé méně je to, že zřejmě některé z již dosažených i nových poznatků obsáhneme pouze intelektem, nikoliv prostým rozumem. Ale něco podobného cítí asi i fyzici, pokud dávají vlastnostem částic názvy jako barva, chuť či vůně.

A nakonec, celkem dojemně na mne působí oni staromilci, kteří ze starých textů a legend dokazují, že všechny dnešní poznatky byly „starým“ dávno známy. Jen je podivné, že s těmito výklady nepřišli daleko dříve, než k nim dospěla věda. Navíc jde většinou o „hluboké“ zamyšlení nad úplnými bláboly, či v lepším případě o „vědeckou“ interpretaci 100x z jazyka do jazyka překládaného článku, nejlépe ze zábavného magazínu, jehož význam se již dávno vytratil. To ovšem kompenzují svojí schopností číst mezi řádky.

„Podobá se, že kulich natolik nehlesl, aby oblázky zvířetníkem pohnuly, zatímco Pavel potají hodoval, jako by se blýskalo na časy.“ Tak, teď nevím, komu jsem tuto větu ukradl, jen tuším, že to byla parafráze na V. Vančuru. Ale o to nejde, to je jen oslí můstek pro závěrečnou otázku:

Tak jaká bude Vaše interpretace uvedené věty a její aplikace třeba na fyziku? A jedna navíc: Bojíte se akceptovat soudobé poznatky vědy?