I na příští rok? Nemusí téci, stačí když kape. Kapka po kapce i skálu proráží. Tak tyhle moudrosti mne napadly, když jsem četl návrh pana Nečase na vytvoření fondu „rezervy povodňové solidarity“.
Rozhodně soucítím s postiženými a souhlasím s tím, že by se jim mělo dostat pomoci hlavně od státu. A to rychle a účelně. Ovšem nedělejme si iluze – stát může dát prostředky do obnovy infrastruktury, rychlé pomoci materiální (voda, dezinfekce, nářadí), pomoci technikou i človíčky, ale ausgerechnet vám spadlý barák znovu nepostaví. Ale o tom teď mluvit nechci. Jde mi o to, že v principu je nám tímto řešením nabízeno jakési další připojištění, ale bez jasných pravidel. Ono i to zdravotní a sociální má mnoho problematických a sporných stránek, ale máte přece jenom jakous takous jistotu, že dostaneme důchod i zdravotní péči. Tedy konkrétně jako jedinci. Je na to hromada tabulek a obrovský administrativní aparát. Ostatně tak to chodí ve většině států našeho typu. Ale každý stát také musí mít rezervy pro nepředvídané události, který spravuje a z něj pak přiděluje prostředky. Ne že při každé živelné události vytvoří fond nový a k tomu aparát k jeho správě. Ještě že žijeme v Česku, kde se nedají předpokládat obrovské plošné požáry, vulkanická činnost ani katastrofální zemětřesení. To bychom měli fondů!
Vůbec mi nejde o tu stovku měsíčně, klidně ji oželím i ze svého důchodu, ale o správu stovek stovek těch stovek. A o to, aby za třeba za tři bezpovodňové roky se tento fond jaksi nerozplynul v černé díře státní kasy, přičemž daň by se platila dál. Řekněte nám na rovinu, páni politici: „Máme prdlajs a potřebujeme prachy.“ To chápu. A pokud chcete, abych přispěl ochotně i já svou kapkou, pak řekněte následující: Tolik je příjem, tolik vydání a toto jde do rezerv. No a jednou za rok byste mohli zveřejnit účetní tabulku o čtyřech řádcích:
Celkový příjem a vydání státu, celkový příjem a vydání zdravotního pojištění, celkový příjem a vydání sociálního pojištění, celkový příjem a vydání rezervních fondů. Tedy ultrakrátkou bilanci hospodaření, poskytující ovšem vašim voličům jasný obraz. Žádnou nabubřelou „Zprávu o stavu Unie“, ale jen ty čtyři řádky. A věřte mi, že těmi čtyřmi řádky řeknete lidem více, než sáhodlouhými projevy.
Také by se to vám, lidičkové, líbilo?
