Svéráz národní autoškoly,

aneb propadák „Need For Speed Cz“. Něco takového mi přišlo na mysl nad mohutně propagovaným pořadem „Autoškola národa“. Naivně jsem se totiž domníval, že pořad má přispět k vyšší bezpečnosti silničního provozu. To, co bylo nakonec prezentováno, byl jakýsi podivný hybrid testu znalostí pravidel spojený s jakoby „praktickým testem jízdy“ na velmi nepovedeném grafickém simulátoru.

Nediskutuji o znalostním testu pravidel – prostě přes železniční přejezd s neblikajícím červeným (potažmo jiným) světlem  se jezdí 30 a fertigšlus. Co se ale těžce nepovedlo, to je již zmíněný grafický simulátor. Každá slušnější počítačová hra „na autíčka“ má lepší a s danými pravidly. Vzdálenosti se náhle nelogicky nezkracují, dopravní značení se blíží reálu, k dispozici máte zpětná zrcátka, možnost pohledu vlevo i vpravo atd. Ale hlavní chybu vidím jinde. Skutečnou jízdu totiž nelze „kvantovat“ na sekundové (zvolte si sami časový úsek) úseky, jde o proces kontinuální. Vezměme to nejjednodušší – ony známé malované křižovatky. Tak tedy: křižovatka nerozlišená dopravním značením, zprava přijíždí vozidlo. Správná odpověď – zpomalím či zastavím a dám přednost vozidlu přijíždějícímu zprava, pak mohu pokračovat v jízdě. Ale teď přijde ta legrace – podle tvůrců již zmíněného simulátoru už z místa neodjedete. Proč? Protože musíte počítat s tím, že než se rozjedete, přifrčí zprava vozidlo další.

Abychom si rozuměli. Vůbec nic nemám proti malovaným křižovatkám. Jde o učební pomůcku, která má adeptům na řidičák převést suchou mluvu pravidel do daleko srozumitelnější grafické formy. Nic víc, nic míň. Jenže provoz nejsou omalovánky a čerstvý řidičák je jen vstupenkou do džungle. A pokud v ní chci přežít a stát se „bushmanem“, musím začít hezky při zemi a sbírat zkušenosti. Vypěstovat si patřičné reflexy a návyky. Myslím, že mi dáte za pravdu, že jen trochu „vyježděnější“ řidič si neplete pedály, ani nebádá nad řazením. Mechanické úkony s ovládáním svého „oře“ provádí podvědomě na základě vyhodnocení provozní situace. A taky by měl mít pro toho svého oře cit a pochopení, prostě zpětnou vazbu. S pivovarským valachem nepojede Velkou pardubickou, stejně jako s plnokrevníkem nebude orat. Jó řidič tvrdej chleba má. Ale než do něj vůbec zakrojí, měl by mít na mysli to nejzákladnější – bezpečnost a ohleduplnost. Znalost konstrukce spojky, diferenciálu či „elektronických hejblat“ patří servisákům, nikoliv řidiči. Tomu patří co nejlepší znalost kočírování!

Nápad to nebyl špatný, leč provedením zabitý. Představte si místo nepovedené grafiky záběry ze skutečného provozu. Pro demonstrativní účely třeba upravené, to při dnešním stavu techniky není problém. Upravené špatně i správně. Tak, milý řidiči, teď jsi to viděl na vlastní oči a bylo to za A, za B, za C. Tak a teď může přijít ke slovu grafický simulátor a dokreslit důsledky všech řešení. Z toho, co bylo předvedeno, mi pak maně přijde na mysl přísloví: „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. A výsledková statistika mi dává za pravdu. Pokud při testech propadá skoro celá třída, pak je problém někde jinde. Buď nestojí za nic kantor, nebo autor testu.

Také Vás napadlo něco podobného?