Pavel Kopáček
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x
Seznam rubrik
Pavel Kopáček
Malá jihočeská epizoda
V ten krásný letní den od rána pádlovali po Lužnici,, voda v řece po nedávných deštích krásně stoupla a nechala zrádné balvany pohřbené hluboko pod hladinou. Letěli po hladině zpěněných peřejí jako o závod, píchali a mávali pádly do zvířených vod, hulákali pod každým mostem a těšili se ze slunce, vody, zdraví, svěžesti a mládí, nad hlavou pod rozjásanou modrou bání pokřikovali rackové.
Pavel Kopáček
Na pouti
Zanedbaný plácek na samém okraji města, až za starými lázněmi v prostoru mezi řekou a nádražím, po většinu roku plný kaluží nebo prachu, se každoročně na týden mění v malé Las Vegas. Desítky atrakcí všeho druhu se zde točí, zdvihají, padají, víří a houpou, opatřeny girlandami barevných žárovek a svítících nápisů.
Pavel Kopáček
Já jsem malý mysliveček
Zelená kamizola a klobouk se sojčím pírkem prý mi sluší. Alespoň to všechny kamarádky tvrdí. Jen zelená kravata mě občas škrtí, ale pokud vím, nikde není psáno, že ji musím nosit. Důkladné vysoké boty jsou kvalitní, nepromoknou a odolají i ranní rose v lesní trávě. Každý večer je pečlivě blýskám, takže se lesknou jako zrcadlo. Největší radost i nejhorší potíže mi ale dělá puška.
Pavel Kopáček
Tak nevím....
Tak nevím. Rozum, zdravé uvažování i racionální doba se brání uvěřit v mátohy, duchy, pověry a věci nadpřirozené. Na druhou stranu je neuvěřitelné, kolik lidí se nechá ohlupovat všelijakými církvemi, sektami, kazateli a vědmamy- a nejsou to jen nějaké služtičky a svíčkové báby, najdou se i vysokoškolsky vzdělaní lidé. Jsou ochotni odevzdat sektě svůj veškerý majetek, dodržovat neskutečně hloupé stanovy a nařízení, v krajním případě i spáchat hromadnou sebevraždu..
Pavel Kopáček
Memento
Večer snesl za okno tmavé závěsy, jen z ulice jemně hladí prostor pouliční lampy. V šeré místnosti občas zatančí na stěně světelné obrazce od projíždějících automobilů. Když jsem byla menší, nevěděla jsem, co to je, a pohybujících se světýlek na zdi jsem se bála. Teď už vím, že jsou to neškodná světla z ulice. Strach ale mám stále, i když teď už ne ze světel. Teď z vlastního tatínka....
Pavel Kopáček
Album
Je pozdní odpoledne. Oknem přes bílý filtr záclon dopadají do pokoje poslední rudě šikmé paprsky zapadajícího slunce, malují na tmavý nábytek světlé obdélníky. V krbu praská oheň a z aparatury, zabudované v nábytku tiše a podmanivě ševelí tradiční jazz. Tohle je ta pravá chvíle, abych konečně uklidil nepořádek v zásuvkách psacího stolu.
Pavel Kopáček
Svatební oznámení
Odpolední směna byla v pátek klidná. Po nedávných pracovních náporech, kdy objednávky na tištěná díla neměly konce a nával práce byl vyčerpávající, nastalo období mírné nečinnosti. Odcházel jsem v pohodě a nestresovaný, a tak jsem nespěchal domů. Zatavil jsem se U černého koně na „jedno“. Věděl jsem, že tam budou sedět kamarádi a chtěl jsem se před spaním trochu probrat. Ale u stolu pod oknem seděl jen Venca, očividně znuděný, že je zde sám a nemá s kým si popovídat. Přivítal mě s radostí.
Pavel Kopáček
O motýlí lásce
Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Bruno a jsem motýl. Lidé si nás rozdělili do různých tříd, podtříd a řádů, ale v tom já se nevyznám. Vím jen, že od té chvíle, kdy jsem se vylíhnul z larvy, mám blankytně modrá křídla s nádherným pestrým malováním, na která jsem pyšný a která se líbí barevným krásným květinám, takže mě velmi rády ochotně pouštějí do svých květů, abych tam mohl sát sladkou a omamnou šťávu.
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat.
Pavel Kopáček
Lavička
Konečně jsem usnul! Ponořil jsem se do snů, do milosrdného stavu zapomnění...ale Ádu jsem zrovna vidět nemusel, a to ani ve snu.... Podnikat jsme začali, já a Áda, brzy po revoluci v roce 1992. „Pojď, vezmeme si úvěr, koupíme tu starou hospodu za mostem! Uvidíš, jak zbohatneme!“ lákal mě tehdy, reflektory v očích mu nadšením zářily. „Papíry v bance už jsem vyběhal!“.
Pavel Kopáček
Nálet
Je krásná letní neděle, sluníčko se usmívá, koupe se v blankytné modři azurového nebe a slibuje hezký den. Konečně jeden hezký den, kdy snad nebudeme muset utíkat s Jeníkem na ruce do krytu ve sklepě vedlejšího domu jako v tom strašném uplynulém týdnu. Někdy nás sirény vyburcovaly k úkrytu i dvakrát denně. Seděli jsme pak na lavicích, umístěných kolem stěn sklepa jako myšky, ustrašeně poslouchali vytí padajících bomb a vzdálené výbuchy.
Pavel Kopáček
Jak se někdy cítí emigeant
Milí přátelé, vzhledem ke skutečnosti, že v loňském roce jsem byl napaden jistou osobou, že píši o ní, předesílám tímto, že všechny povídky s vyjímkou knihy Drobásky po kapsách (to je jakási moje autobiografie) jsou od začátku do konce vymyšlené a jakákoli podobnost s kýmkoli je čistě náhodná. Přeji všem do nového roku hodně zdraví a úspěchů. Pavel
Pavel Kopáček
Dopis pro mou dceru
Když jsi se narodila, byl jsem šťastný a rozpačitý zároveň. Já a táta! To je šok! Byl jsem tehdy už v pokročilém věku, nečekal jsem, že mě ještě čeká láska, s maminkou jsem se seznámil ve chvíli, kdy už jsem na citové vztahy téměř rezignoval, natož pak otcovství...
Pavel Kopáček
Okno
Obrovským oknem je za silnicí a parkovištěm vidět na protější stráni jabloňový sad, rozkvetlý narůžovělými květy. Nahoře nad sadem stojí skupina rodinných domků s červenými střechami a úpravnými dvorky. Opírám se čelem o chladnou okenní tabuli a sleduji nevidoucíma očima zaparkované automobily dole na ulici.
Pavel Kopáček
Vánoční
Byl Štědrý den. Lesklou desku křídla klavíru pokryl tatínek balícím papírem, na který později Ježíšek postaví zářící stromek. Ptal jsem se maminky, jak ho tam dostane, když je to malé miminko, a maminka se usmála a pak řekla, že Ježíšek umí zázraky. Po obědě jsem žadonil na mamince, aby mi dala ochutnat něco z těch dobrot, co chystala na večer, ale tatínek řekl, že je půst a že bych neviděl zlaté prasátko, a vzal mě na procházku po městě.
Pavel Kopáček
Rozhovor s Bohem
Po návratu domů Milton s jistými obtížemi shodil boty a odkopl je pod skříň (...já si toho posledního panáka neměl dávat), nezdržoval se mytím, natož pak čištěním zubů a v tričku a v trenýrkách zalezl pod deku na pohovku v kuchyni. Okamžitě usnul.
Pavel Kopáček
Když nás chytnou záda
Ráno se probouzelo jen zvolna. Nad střechami protějších domů obloha bledla a měsíc zvolna pohasínal, zpola ztracen v bludišti komínů a televizních antén. Dole v ulici hluboko pod námi cinkla tramvaj a s hukotem se rozjela. Kousek dál zarachotila roleta pekařství a kdesi bouchla dvířka automobilu. Majitel hokynářského krámku zametal chodník před svým podnikem.
Pavel Kopáček
Upíří serenáda
Od té doby, kdy se strýc Uriáš rozplácl o neosvětlený tovární komín, létám v noci co možná nejméně. Ve dne spím, to bohužel- ač je vidět dobře- nelze letět na lov. Ostatně bych se těžko zvedal ze zatlučené rakve, ta se otvírá, až když na kostelní věži odbíjejí hodiny půlnoc.
Pavel Kopáček
Trampoty vodníka Artura
Dnešní doba je příšerně racionální. Nikdo, dokonce ani děti nevěří, že existujeme. Že prý jsme jen v pohádkách...Pche!!! Já vám ještě ukážu! Vyjímkou jsou snad jen rybáři, ti vědí své...
Pavel Kopáček
Blonďaté sny
Sedím na nízké stoličce u zrcadla v ložnici a projíždím perleťovým hřebenem své krásné blond vlasy. Jsem pravá, nefalšovaná a neobarvená blondýna a jsem na to hrdá. V Americe jsou holky jako já třeba i roztleskávačkami na stadionech, ale tady u nás to nevím proč nefrčí, jsme za blbky. Dívám se na sebe do toho nablýskaného zrcadla, růžové krajkové kombiné mě hladí po těle a hlavou mi víří myšlenky.
Pavel Kopáček
Život je krásný
Blíží se zima, příroda se na ni připravuje po všech stránkách. Ze stromů sněží barevné listí a ukládá na zem hustou pokrývku. Vítr fouká ze sklizených polí, rána jsou studená a mlžná a i když se na chvíli objeví slabé sluníčko, nestačí už vzduch prohřát. Když opadnou ranní mlhy, jsou pole přehledná a bez úkrytů pro nás, malé myšky, takže jsme snadným terčem predátorů. Poštolky, káňata a toulavé kočky mají hody. Také jíst už není co, pár klásků obilí po sklizni brzo zmizí
Pavel Kopáček
Ranní intermezzo
Nad starým hornickým městem zvolna svítalo. Mlžným oparem se jako duchové zvolna zjevovaly ocelové těžní věže dolů, podlouhlé kryté pásy transportérů a dlouhé řady nákladních vagonů na seřazovacím nádraží. Na jedné z věží se roztočilo velké kolo navijáku. Noční směna končila. Z fáracího výtahu vystoupila skupina umouněných horníků.
Pavel Kopáček
O lidech
V době svačiny jsme se sesedli kolem dlouhého stolu v malé šatně vedle dílny, vytáhli z tašek balíčky s jídlem a termosky s kávou. Milda vytáhl dva silné chleby, proložené salámem a s plnými ústy vykládal. „Tak jsem včera seděl U pavouka s Karlíkem Gottů a Karlík mi povídá Mildo, prosíme napiš mi nějakej song, já už nemám autora, když teď umřel Kája Svobodů. A já mu povídám- musíš Karlíku počkat, teď mám něco rozdělanýho pro Vendu Neckářovýho...“
Pavel Kopáček
Kristovy slzy
Ranní Slunce mírumilovně vycházelo nad Paříží, rozsvítilo červeň střech zářivou rumělkou a jeho paprsky se oslnivě odrážely od nablýskaného kovu přileb městské stráže u brány Saint Antoine. Za hradbami na široké pusté pláni se přes časnou ranní hodinu sešel mohutný dav.
Pavel Kopáček
Půlnoční
Blížila se půlnoc. Na letní obloze tančily hvězdy, odrážely se v nehybné tmavé vodě tůně a tvořily v ní druhé nebe. Blikaly, schovávaly se za oblaka, aby nakonec opět laškovně zamrkaly mezi větvemi staletých stromů. Náhle se několik hvězd oddělilo od ostatních, rozpily se do neurčité mlhoviny, jemně se snášely k zemi a na palouku na břehu řeky se proměnily v průsvitné pohádkové víly. Vítr zpíval ve větvích Brahmsovy sonáty a zašuměl korunami břízek.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
